Z tématického cyklu Senátorská vzpomínání na zašlou přítomnost
S láskou vzpomínám na svoji babičku z maminčiny strany. Od jejího narození uplynulo sto třicet let. Odešla nám již před čtyřiceti lety, avšak její myšlenky jsou opět živé. Babička byla velmi prostá žena se stabilními názory. Její moudrosti už nedosáhnu. Podepsalo se na mě totiž formální vzdělání všech stupňů, medicína, akademické tituly a funkce, cestování, média, internet. Cesta vedoucí stále dál od prostého zdravého rozumu ke vzdělanosti, kvalifikaci, megainformacím, koncepcím, projektům, reformám, reformám reforem, vládním programům a unijním doktrínám. Ani v mém okolí to není jiné a korekci zdravým rozumem aby člověk pohledal. Přišlo však na mě vnukovo vnuknutí. Možná se jen stačí rozpomenout na babičku, když prý teď stojíme na rozcestí, doba je kritická, mimořádná a rozhodnutí jsou zcela klíčová pro budoucnost. Tak těžké to teď je.. Ne jako za dob babičky, která se přenesla přes monarchii, první světovou válku, prvorepublikovou demokracii, okupaci, druhou světovou válku, vítězství lidové demokracie, porážku lidové demokracie, krátký socialismus obrodný, ale nedožila se normalizace ani normálnosti v prosperitě postmoderního kapitalismu současného. Na druhé straně nebyla kromě císaře Františka Josefa a TGM příliš ovlivňována státníky. Tedy ani panem exprezidentem Havlem, který teď s moudrým nadhledem říká, že dosud všechny vlády hlásaly, že reformují, ani panem prezidentem Klausem, který teď novoročně tvrdí, že právě tato vláda je nadějně reformní.
Babička celoživotně reformní nebyla. Ale není to směrodatné, protože žila jen devadesát let. Nabádala mě sice, abych si dával věci do pořádku, průběžně uklízel, včas kosil zahradu, aby tráva nepřerostla, včas propleval záhony, aby plevel nevysemenil, krmil králíky, aby nepochcípali hladem, a včas poštípal dříví na zimu než nasněží. Neříkala mi však nikdy reformuj. Říkala udržuj pořádek a včas opravuj, co chátrá. A taky říkávala, žij šetrně a neměj dluhy. Nakupuj jen to, na co máš a co využiješ. Více než potřebuješ si stejně do hrobu nevezmeš. Nemůžeš zadlužovat ty, kteří přijdou po tobě. Teď zpětně vím, že takové babičce se mělo už dříve říkat babička rozpočtové odpovědnosti, protože i naše vláda teď takto smýšlí. Nazývá se proto sama Vládou rozpočtové odpovědnosti. Předchozí vlády byly vládami rozpočtové neodpovědnosti. Ač v nich seděli mnozí, co jsou odpovědní až nyní. Prostě se polepšili . To je moc dobře, protože když se lidi polepší sami, šetří se aspoň dotace na polepšovny. Polepšit se je ekonomicky výhodné . Polepšit si ostatně také.
Jediným nedostatkem příkladu babičky zůstává, že udatně nebojovala proti korupci jako teď my všichni. Neměla totiž, čím by někoho uplácela. Ani okolí neuplácelo babičku, neboť nebylo proč. Ostatně neužívala onoho termínu korupce. Možná ho ani neznala. Pravda, bála se zlodějny, to ano. Pečlivě zamykala, přestože na vsi se tehdy nijak zvlášť nekradlo. Asi ani nebylo co nebo to nestálo za tu ostudu, kdyby se na zloděje přišlo. Což tehdy poměrně snadno. Teď je to složitější, když na zloděje líčí úplně všichni, i zloději.
Babička každoročně dbala na vyrovnaný rozpočet. Snadno odhadla své roční příjmy vynásobením měsíčního důchodu ve výši 420 Kč dvanácti. Naplánovala si mandatorní výdaje na uhlí a elektřinu (energie), na kominíka a poštu (služby). Zbytek čerpala proporcionálně s cílem dosáhnout třeba i úspor pro investice (zpravidla do kuřat pro oživení chovu, do nářadí na zahradu, do nového okapu). Fandila vzdělání a rozvoji technologií. Našetřila mi na pár knížek a dokonce na kolo Favorit s přehazovačkou. Moc nevěřila bankám. Obávala se, že by mohly selhat a ona o peníze přijít. Našla bezpečnou ochranu. Neměla do nich co uložit.
Babiččina rozpočtová filosofie se velmi podobala představám naší vlády. Babička byla nepochybně rozpočtově odpovědná. Nebyla však jako naše vláda zároveň i protikorupční. Ostatně ani nevím, zda se má říkat boj proti korupci nebo boj s korupcí. Zatím to vypadá na boj s korupcí, protože bez ní to jaksi pořád nejde.
Zažehl jsem babičce za tu již nesmazatelnou dávnou edukaci také na prahu letošního nového roku na hrobě svíčku. A vidím na našem hřbitůvku ještě tu dlouhou řadu svíček zažehaných s díky za inspiraci v budoucnu než názory babičky rozpočtové odpovědnosti vyhasnou a nebudou už pro totální vítězství moudrosti zapotřebí. Nebo než vyhasneme nemoudří.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., senátor a vnuk
cz