1) Prioritně a rychle napravit systém specializačního vzdělávání podle požadavků mladých lékařů. Především oni představují budoucnost medicíny, nikoli jen přístroje a léky.
2) Narovnat dosavadní disproporce v průměrných měsíčních platbách do zdravotního pojištění Současné poměry v platbách u zaměstnanců (cca 2700 Kč), osob samostatně výdělečně činných (cca 1400 Kč), nezaměstnaných (cca 1000 Kč) a státních plateb za děti a důchodce (cca 720 Kč) nejsou s takto dramatickými rozdíly zdůvodnitelné, ale především ekonomicky udržitelné.
3) Redukovat počet stávajících zdravotních pojišťoven účelnými fúzemi. Vytvořit podmínky pro komerční zdravotní připojištění pro jasně vymezené nadstandardní zdravotní služby, výkony, léky a prostředky. Nepochybně bude nutné pracovat s individuálními účty a reformovat systém plateb z bodového a paušálního v ekonomicky reálný.
4) Odpovědně zvážit oddělení nemocenského a úrazového pojištění. Úraz není nemoc, řídí se jinými parametry rizika, mnohdy ovlivnitelnými a předvídatelnými.
5)Stanovit a veřejnosti představit síť státem garantovaných nemocnic. V nich důsledně uplatňovat konkurzy na vedoucí pracovníky a výběrová řízení nákladnější léčiva, materiál a přístroje. Občané často v současné netransparentní nabídce zdravotních služeb, často dílčích, nekomplexních, hledají, bloudí, jejich cesty systémem jsou složité i strastiplné, systém je mnohdy neúčelně zatěžován, zbytečně nákladný a veřejnosti se právem jeví jako neefektivní.
6) Ustavit krajské a celostátní odborné koordinátory v hlavních medicínských oborech. Pomohou udržovat kvalitu systému a napravovat defekty v organizaci i kvalitě zdravotní péče se znalostí lokálních podmínek.
7) Definovat, co rozumíme soukromým zdravotnictvím a jaký má mít prostor v rámci čerpání prostředků veřejného zdravotního pojištění. Veřejné zdroje nemohou být prostorem k bezbřehému podnikání a neefektivnímu soutěžení. Mají podporovat racionální komplementaritu, nikoli kompetici vedenou vidinou možných zisků. Přebytky musejí být reinvestovány, nikoli rozdělovány mimo zdravotnictví. Deficity je nutno aktivně předvídat a včas řešit.
8) Definovat a využívat ekonomické nástroje úsporné a stabilní lékové politiky a inovací technologií. Cenové regulace, veřejné soutěže, společné nákupy a další formy transparentních a úsporných nákupů a akvizic patří ke kultuře veřejného zdravotnictví každého vyspělého státu.
8) Aktivně podporovat zdravotní prevenci nemocí a úrazů a pojmenovat státem dlouhodobě garantované preventivní programy. Časný záchyt nemocí se dlouhodobě vyplácí jak jednotlivcům, tak systému. Je především levnější.
9) Odstranit bariéry mezi vzdělávacími a provozními kapacitami zdravotního systému. Zdravotnické provozy a vzdělávání zdravotníků jsou dvě související činnosti, dvě strany jediné mince. Musejí se vzájemně respektovat a podporovat, neboť resorty školství i zdravotnictví využívají po zdravotní problematiku stejné lidské zdroje.
10) Stanovit způsoby účelné a stabilní podpory biomedicínského výzkumu, který je veden v gesci resortu zdravotnictví.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
senátor za ČSSD
.
cz