Chce-li člověk zastupovat jiné a mít jejich důvěru, je dobré nejprve veřejně sdělit své vlastní názory. Ty napsané se hůře po čase popírají a odvolávají. Mám rád jedno klasické pravidlo, které říká: Mysli globálně, jednej lokálně. Jedna stránka politiky je o stavu věcí srozumitelně mluvit a předjímat vývoj, druhá dokladovat to výsledky vlastní práce, minulé i současné. A třetí, neméně podstatná, je nevzdalovat se lidem kolem sebe a problémům běžného života. Posuďte sami, jsou-li takovéto názory pro vás přijatelné.

Cestu do politiky netřeba hledat. Politika si člověka najde sama. I ti, kteří se politice programově vyhýbají, se s jejími důsledky setkávají jako plátci daní nebo občané nucení denně respektovat řadu zákonů a pravidel státu. I v prosperující a stabilní společnosti je stále co řešit, upravovat a napravovat, protože podmínky života, soužití i lidé se průběžně střídají a mění.

Čtyřicet let se snažím rozumět chodu zdravotnictví, zdravotně-sociální péče a vzdělávání zdravotníků. Myslím, že spolehlivě poznám, co funguje dobře, co by mohlo lépe a co funguje špatně nebo vůbec. V tomto rámci se trvale pohybuji a už i dopohybuji. Asi jsem jako chirurg příliš netrpělivý, takže mě nejvíce trápí, že potřebné změny se nedějí dost rychle. Někdy tomu brání opozice, často však i dobytá pozice, v níž se priority a řešení teprve hledají, nezřídka i za tápání v podstatě problémů a předvolebních manévrech. Je potřeba trvale hledat, co lidi spojuje, nikoli zdůrazňovat, co je rozděluje.

Aktuálně nás všechny velmi spojuje mnohorozměrná potřeba pocitu bezpečí. Prakticky v každém věku je společný zájem na jistotách péče při nemoci nebo úrazu, bezpečnosti nemocnic a léčebných postupů, případně jistotách o úrovni a kvalitě péče. Zajímá nás společně také bezpečí potravin a životního prostředí. Většinu také finanční bezpečí úspor, bezpečí na ulicích, bezpečí dopravy a konečně i bezpečí v kontextu mezinárodních rizik. Takže starostí o bezpečný život je poměrně dost a řada úkolů je nedokončených, nové se nabalují.

Ve zdravotnictví už přes dvacet let stále používáme pro hodnocení práce jakési umělé body namísto standardní české měny a kritérií přínosu. Není pak reálný přehled o ceně práce zdravotníků a nejsou úplně zvládnuty postupy pro financování nových a nákladných technologií a léků. Méně než zdrávo se věnujeme komunikaci, prevenci, kontrole kvality a jsme více hasiči požárů než požárníci střežící možná rizika již s předstihem a včas. Zdravotních zákonů a pravidel máme zbytečně mnoho. Měly by být přátelské a život usnadňovat. Často nejsou. Je třeba je zjednodušovat, zpřehledňovat a odplevelovat svižněji než dosud. Na druhé straně je třeba vidět, že naše zdravotnictví funguje ve srovnání s vyspělým světem velmi dobře, v mnohých výsledcích nadprůměrně. Je na čem stavět a co zdokonalovat.

Podkládám za odpovědné k tomu ještě i na sklonku života se zkušeností přispívat. O vlastní kariéře to už není, už jenom o dobrém pocitu, že dlouholeté snažení mělo a má trvalejší smysl.

Nejnovější články a rozhovory, video a fotogalerie.

Články

Životopis - moje životní milníky a údaje. Zájmy a záliby.

Životopis

Navštivte mne v mé regionální kanceláři. Kontakt.

Regionální kancelář

Staňte se fanouškem mé stránky na sociální síti Facebook.

Facebook