Už jsme za etapou komunikace. Naivní doba otázek, odpovědí a připomínek pominula. Co nám mělo být vysvětleno, nám vysvětleno bylo. S ostatním nás seznámí praxe. Lze se jen adaptovat na scénář, který je zvolen jako reformně optimální a nesoucí zlepšení.

S podzimem má přijít transformace nemocnic na státní akciové společnosti z vůle a kompetence zodpovědných, úsporně využívajících dosavadní legislativu.

Zavřu-li oči, představuji si onen podzimní den takto : Bude poděkováno dosavadní ředitelům přímo řízených státních nemocnic. (Poděkovat bych doporučoval, nic to nestojí a zůstane pěkný dojem.) Příspěvkové organizace skončí na smetišti dějin. Ministr vymyslí a pojmenuje vyvolené akcionáře, kteří usednou ve správních radách či představenstvech nestátních státně akciových nemocnic. Všichni budou pozitivně naladěni a věřme, že aspoň zčásti pro řízení velkých nemocnic kompetentní. Léna budou udělena za věrnost a pevnost ve víře, neboť tak tomu vždy bývalo a konečně jak jinak. Představení neprodleně pojmenují výkonné ředitele, zčásti z těch původních, byli-li ovšem věrni a pevni ve víře. A pak se bude jen dále pracovat a sněmovat již v nestátních, plně státem kontrolovaných akciových nemocnicích novými metodami, jištěnými nestátními státem jmenovanými akcionáři. Zapuzeni budou malověrní, dán prostor světlu. Provoz ani pacient proměnu zprvu ani nepostřehne. Vše bude nové i při starém.

Pak se už bude jen prosperovat, zkvalitňovat, uzavírat nové smlouvy, oddlužovat či reinvestovat přebytky, což takováto transformace umožní. Otázky k onomu procesu nemám. Jednou o tom třeba někdo napíše studii The Czech Way nebo příručku pro výcvik hladové smečky s názvem Nepusť a drž.