1) Proč jste se rozhodl věnovat právě onkologii ? Co Vás na tomto oboru přitahuje ?

Na rakovinu mi po dlouhém průběhu nemoci zemřela v poměrně mladém věku maminka. Nevím zda mě to ovlivnilo při volbě oboru, možná jen podvědomě, že jsem měl s touto části medicíny osobnější zkušenost.

Racionálně vzato mě na onkologii přitahovala původně celá její dosud nedořešená biologická záhada. Také to, že jde o alternativní formu existence buněk a složitý komplex otázek růstu a šíření nádoru v hostitelském organismu, o jehož vlastní obraně vůči zhoubnému bujení navíc dosud moc nevíme. Již během studia jsem se více věnoval patologii nádorů a od čtvrtého ročníku fakulty jsem pravidelně docházel asistovat k operacím do Masarykova onkologického ústavu v Brně, který se tehdy jmenoval Výzkumný ústav klinické a experimentální onkologie. V něm jsem vlastně vytrval dosud. Bavilo mě a stále baví kombinovat chirurgickou a onkologickou praxi s výzkumnou činností, i když stále více mě okolnosti i věk nutí věnovat spíše organizaci a otevírání možností pro mladší a věřím, že i schopnější. Své volby nelituji, protože onkologie je stále zajímavější. Zaznamenala za tři desetiletí, po která se jí věnuji, velký pokrok v diagnostice, léčbě, prevenci i týmové spolupráci. Zejména biologické poznatky o podstatě tohoto onemocnění se znásobily. V onkologii je stále co řešit i zkoumat a s ohledem na hrozbu, kterou rakovina pro každého z nás představuje má člověk také pocit každodenní užitečnost, jestliže se této problematice a onkologicky nemocným systematicky věnuje.

 

2) Co považujete za největší úspěch Národního onkologického programu ? Co je naopak jeho slabinou ?

Za úspěch pokládám, že Národní onkologický program vůbec vznikl, že vznikl "zdola", že byl naformulován, zveřejněn, odborníky i laiky celostátně akceptován. Odpovědné státní instituce jeho vzniku moc nepomohly. To si mohu dovolit tvrdit, neboť mám s celým procesem přímou osobní zkušenost. Nezaznamenal jsem, že by ho příliš vážně bralo třeba ministerstvo zdravotnictví, že by se třeba objevil v nějakém volebním programu. Vlastně je to dobře. Nebude aspoň poplatný politickým turbulencím. Za historickou okolnost, které si lze vážit, pokládám podporu programu presidentem republiky Václavem Klausem. Podobně totiž kdysi učinili ve svých zemích presidenti Nixon, Clinton, Chirac i další. Náš onkologický program je dost unikátní v tom, že na rozdíl od někdy upovídaných fasciklů zahraničních programů se celý vešel na jednu stránku a po dvojím přečtení si ho lze celý zapamatovat. Bylo ostatně cílem, aby byl stručný, dostatečně obecný i konkrétní zároveň, aby měl trvalejší platnost, aby nebyl psán jen pro lékaře, protože boj se zhoubnými nádory se týká všech, zdravotníků i laiků. Rizikem programu je, že nebude-li průběžně medializován, opakovaně vysvětlován, uváděn do kontextu s oněmi 60 tisíci každoročních nových případů rakoviny a 28 tisíci ročně na rakovinu v zemřelých v naší republice a zodpovědně hodnocen ve svých úspěších i neúspěších, bude se na něj postupně zapomínat a zůstane jen deklarací.

 

3) Je to více než rok, co vznikla síť komplexních onkologických center. Jak byste jejich působení zhodnotil ? Na jaké problémy jste narazili ?

Onkocentra, tedy jakási snaha o účelnou integraci onkologické péče do zařízení, která se problematice věnují, jsou pro to vybavena, mají dostatečnou frekvenci případů a tím i zkušenost a dobré výsledky, mají šanci jen v systému, v němž někdo (zdravotní pojišťovny, zřizovatené nemocnic, pacienti) mají a uplatňují zájem na hodnocení výsledků a kde peníze zdravotního pojištění jdou za pacientem. V našem systému dosud nikdo ze jmenovaných zájem na výsledcích péče neuplatňuje a zdravotní pojištění je distribuováno formou etapových paušalizovaných plateb nemocnicím každoročně pozměňovaného podle období předcházejícího. V takto zavedeném a tedy už mnohým pohodlném systému vůbec nevzniká prostor zohledňovat posuny ve struktuře diagnóz nebo přesuny pacientů ze standardních nemocnic do specializovaných center. Vyhlášení komplexních onkologických center Českou onkologickou společností víceméně jen popsalo zařízení , fakultní a krajská, jež jsou pro diagnostiku a léčbu nádorů nejlépe vybavena a zpravidla se v nich již dříve onkologická péče poskytovala více než jinde. Ministerský věstník ze srpna 2006, který měl tuto snahu o integraci péče zvěstovat se již zaskvěl s deformacemi celého záměru. Vyhláška dokonce přiřadila ta či ona centra k některým nákladnějším protinádorovým lékům, což je velmi účelový posun od původního záměru. Jde přece o integraci komplexní péče, nikoli zaplacení toho či onoho cytostatika. Většina onkologické péče se totiž odvíjí v diagnostice, chirurgických metodách, intenzivní péči, v radioterapii, dispenzárních a preventivních programech. Použít celý koncept onkocenter pro distribuci plateb za několik léků, byť nákladných, je absurdní. Je to asi jako budovat síť autorizovaných autoservisů, aby se lépe prodalo a proplatilo několik značek motorového oleje. Takto na modelu autoopraven je celá situace asi jasnější, protože financování oprav a údržby automobilů není paušální, je transparentní a adresné. Koncept onkocenter je určitě správný, naplní ho další generace, naši potomci. Zatím se onkolgická péče realizuje v onkocentrech i mimo ně. Vlastně jen podle přání lépe či hůře informovaného pacienta. Aspoň toto je v pořádku.

 

4) Pavel Horák uvedl, že částka , která byla zatím navržena je pouze záloha na letošní a v případě potřeby VZP další peníze oplatí. Dal vám někod záruky, že to tak opravdu bude, případně probíhaa jednání ezi vámi a VZP v takovém duchu ?

Byl jsem dříve přítomen u pár informativních jednání s různými zástupci různých vedení VZP a všechna proběhla v atmosféře přátelského porozumění bez jakýchkoli závazných závěrů. Nevím jak by VZP mohla něco navyšovat či doplácet a proč, nebude-li nejprve umět alokovat platby za daným onkologickým případem se stanovením jeho ceny. Vždyť v některých onkocentrech možná počty případů přesunem z jiných nemocnic narostou, v jiných k přesunům nedojde a počty zůstanou stejné, v jiných mohou třeba poklesnout. Na základě čeho tedy bude VZP doplácet nebo navyšovat péči v onkocentrech a bude si jista, že navýšení je odůvodněné ? Až uvidím nějakou analýzu těchto přesunů pojištěnců a zdravotních účtů onkologicky nemocných ve vztahu k nemocnicím které péči poskytovaly, teprve pak uvěřím, že ledy se pohnuly. Zatím může jít zase jen o jakousi formu dohadování, úprav paušálů s hrami koeficientů, jak už to v našem zdravotnictví léta známe. Autoservisy takový problém nemají, pracují tam s účty jednotlivých případů, a jsou-li pojištěny, pak účet proplácí pojišťovna za konkrétní případ v konkrétní částce. Jaký je současný stav dohod onkocenter s VZP nevím, stejně jde spíše o různé dohody různých nemocnic u různých krajských poboček. Nezmění-li se princip financování, žádný zásadní posun nečekám. Jsem však optimista, naši potomci racionální změny systému dosáhnou.