Nepochybně je u nás v metodách financování zdravotní péče a nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění mnoho nezdravého a zasluhujícího nápravu. Nepochybně k chaotizaci významně  přispěla nedávná léta, počínaje Julínkovou reformaturou a Hegerovou plevelnou zákonotvorbou konče.

A možná ani nekonče.  Samotný léta udržovaný princip, že plátci se mají s poskytovateli zejména hezky dohodnout, a teprve, když se čirou náhodou nedohodnou,  přiskočí  v nouzi ministerstvo a jeho úhradová vyhláška, je už pravidelně nahrazován švejkovským principem radostné nedohody.  A pak před  Silvestrem či dokonce na Silvestra zasvítí hvězda ministerské úhradové vyhlášky a rázem je přehledno čili transparentně. Jenže pak nastupuje ještě  demokreacie (lidová tvořivost) dohod mezi plátci a poskytovateli ex post, aby vyhláška byla vůbec k přežití a opět vykvete onen pestrý  český luh smluvních vztahů podle pravidel různých, někdy ochranných, někdy záchranných,  jindy darebných.  K teorii relativity našeho  systému financování velmi ilustrativně přispěly elementární částice, a to urychlené protony. Zatímco zářící odborníci i laici vidí problematiku protonového centra z aspektu léčebného, leckoho už vývoj naučil vnímat hlavně jejich diagnostickou hodnotu, neboť daly nahlédnout do našich metod financování zdravotních služeb čili  po staru zdravotní  péče. Vždyť nejmenovaný pan ředitel nejmenované zdravotní pojišťovny odmítl ukázat svoji vstřícnou protonovou smlouvy i panu ministru zdravotnictví  a předsedovi zdravotního výboru Senátu a jiní ředitelé jiných zdravotních pojišťoven s protony jako koulemi žonglují dosud od Prahy zase až po Mnichov. O smluvních robotech nemluvě, o řadě novějších metod běžně prováděných a  běžně do seznamu výkonů nezařazovaných, ale běžně financovaných tak či onak také nemluvě. A to tohoto marasmu, v jazyce optimistů snad jen mumraje, který vyžaduje vskutku zásadní změnu s nastavením průhledných pravidel aspoň na několik let dopředu, se mi předkládá věřit v prostinkou nápravu třemi větami, zjevenými  jako přílepek k pravidlům o lázeňské péči.  Na označení "přílepek" v tomto případě trvám, protože kuloární šepoty nevnímám jako racionálně připravenou , široce pochopenou a připomínkovanou diskuzi nad novými pravidly, která mají zásadně napravit neblahý stav. Prý je lepší něco málo než nic. Není to pravda. Při tomto chaotickém  přílepku nakonec zůstane, protože část zasvěcenců  bude tvrdit, že jím už k nápravě došlo a větší část národa bude naopak znechucena, že se se skutečnou nápravou zase po česku vyšplouchlo třemi větičkami přilepenými k lázeňství. Předkládá se nám věřit, že když si veřejně budeme moci přečíst v internetové změti individuálních smluvních ujednání, co nějaká zdravotní pojišťovna s nějakou ordinací v růžové zahradě uzavřela, co z toho do třiceti dnů zveřejnila a co se pak zveřejněním stalo i účinné, že jsme zpřehlednili systém, že máme být spokojeni. A prý už pak jenom postačí  hrabat se v oněch stovkách a tisícovkách dodatků napříč vlastí a užívat si protestů všech účastníků smluv, kteří se tímto pseudomechanismem cítí tak či onak znevýhodněni. Že tedy po době poplatkové, kdy poplatky sedmiletým bezvědomím překryly mediaci všeho ostatního, přijde doba transparence, kdy další vážnou debatu překryjí zase internetová a mediální přetahování o individuálních smluvních ujednáních. Zda byly uveřejněny po právu, řádně a včas, jak moc jsou účinné a transparentní, nakolik  ku prospěchu či k darebnosti. Poslanecký přílepek, který se snaží o transparenci individuálních smluvních ujednání, jejichž kategorii nově zavádí, a  choulí se přitom tiše při lázeňství,  splní nejlépe svůj nesporně pozitivně míněný záměr, když přejde v hlavní proud razantního  zájmu o stav přípravy vládní novely zákona, jež má během příštího roku napravit celou metodologii financování zdravotní péče. A to včetně zveřejňování všeho podstatného ze smluvních ujednání plátců a poskytovatelů. Jde ostatně stále o prostý požadavek veřejné kontroly nad veřejnými prostředky. Kontrolu nad systémem nelze jen předstírat nebo plaše, byť sympaticky, navrhovat v přílepcích. V současném babylonském zmatení jazyků a po předchozí širší nedebatě na toto téma se obávám, že mnozí ještě ani nevědí, proč právě současný přílepek schvalují ani proč proti němu případně protestují. Ledaže by nad všemi visela obava z káravého oka protikorupční bdělosti místopředsedy vlády, abychom se správně transparentně  aspoň tvářili, stejně jako dříve za místopředsedkyně, matky-zakladatelky lidem zjeveného protikorupčního hnutí. Mnozí zainteresovaní ovšem ještě ani netuší, že přílepkové úsilí existuje, neboť je plaše přílepkové, jiní naopak ve skrytu a obavách číhají jak to vše dopadne. Tak si zkusme do nového  roku popřát všeho vskutku transparentnějšího, pojmout transparenci spíše transparentně a štěrbinovou peep show nahradit veřejnou jevištní produkcí.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc
předseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR