Pacienti plní ambulance, diagnostické provozy, nemocniční lůžka, operační sály, jednotky intenzivní péče, rehabilitační zařízení, zkrátka dávají zdravotnictví každodenní náplň a smysl. Jako jednotlivec si každý z nás řeší svůj zdravotní problém za sebe, jak místo a systém právě umožňuje. Ale co pacienti jako zájmová skupina, které v systému něco podstatného chybí nebo která třeba něco navrhuje pro jeho zlepšení?

Pacientské organizace. Mnozí na ně pohlížejí s nedůvěrou. Přece se nebudu organizovat jen kvůli nemoci a někde schůzovat, mám svých starostí dost, říkají si mnozí. Jenže to platí, když všechno běží optimálně a všechno je bezvadně zajištěno. O to více, když je zdravotní problém rychle vyřešen. To ovšem neplatí ve všech případech. Ne vždy je vše dořešeno k úplné spokojenosti. Týká se to především oblasti závažných vleklých onemocnění, trvalých postižení nebo vzácných chorob a dědičných stavů, kde je ještě stále co dolaďovat a o čem jednat. Může se přitom lišit úhel pohledu pacientů a lékařů. Pohled mlčenlivých zdravotních pojišťoven jako plátců je obvykle třeba aktivně vymámit.

Zajisté se poněkud liší pacientské organizace s obecně proklamativním, spíše politickým zaměřením, a organizace s naprosto konkrétní představou o svých problémech a cílech. Je jich mnoho desítek, vlastně ani pořádně nevíme kolik a kde. Zmapování stavu je to první, co nám chybí. Jak pojišťovny, tak zřizovatelé zdravotnických zařízení v čele s ministerstvem zdravotnictví a jistě i vedení nemocnic se zaklínají podporou pacientských organizací, které zpravidla reprezentuje jen pár informovaných mluvčích.

Tak tomu bylo i na nedávném setkání pacientských organizací v Kaiserštejnském paláci v Praze. S pacienty zde vstřícně diskutovali jak představitelé České lékařské společnosti, tak odpoledne i zástupci Ministerstva zdravotnictví. Zástupci zdravotních pojišťoven nebo České lékařské komory měli asi obvyklé jiné úkoly jinde nebo byli na místě nerozpoznatelní. Akce jistě úspěšná a s přísliby nové doby na obzoru. Upřímnost krásy podniku však lehce kalila skutečnost, že akce nebyla pořádána nikým ze všech výše uvedených, ale agilní Asociací inovativního farmaceutického průmyslu, která zde státní instituce státotvorně zastoupila, nechci říci, že nahradila.

Vše by vyřešil seznam reálně fungujících pacientských organizací a mapa jejich výskytu, nejlépe i se spolupracujícími lékařskými garanty, a z vůle zřizovatelů nařídit pravidelný objektivní průzkum spokojenosti pacientů v nemocnicích, který teď agenturně provádí méně než 10% nemocničních zařízení. Neboť pohled obecný nemusí vystihovat situaci zvláštní a lokální. Ministersky přislíbené dotace pro takový projekt bych pokládal až jako důsledek systematického zájmu. Ministerské peníze by měly být podřízeny zájmu a vůli jednat. Kultivaci veřejného zdravotnictví bychom totiž neměli nechávat jen na inovativním farmaceutickém průmyslu.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.