Leckdo o smyslu mít v zemi druhou parlamentní komoru, tedy Senát, zapochybuje. Připomínám v této souvislosti, že Senát opravil, upravil i vrátil Sněmovně za dobu své dvacetileté existence až 30% návrhů zákonů. Jako legislativní pojistka tak působí častěji než pojistky v elektrických rozvodech, kterých si naopak ceníme a věříme, že při výkyvu napětí a proudu neselžou.

Méně známou funkcí Senátu je však také probírat s odborníky už s předstihem na senátních seminářích a konferencích pořádaných jeho výbory závažná témata, která na veřejný a legislativní přetřes teprve čekají nebo přijdou. Kdo je řádně připraven, není překvapen a méně se pak v rozhodování mýlí.

Uvedu příklad tématu, kterým se bude muset zabývat každá zdravotnická, vládní, poslanecká i senátní garnitura a kterou jsme za účasti řady institucí včetně ministra zdravotnictví, ředitele Státního ústavu kontroly léčiv i zástupců odborných lékařských společností a pacientských organizací probírali na senátní konferenci letos v květnu. Jde o problematiku léků, tedy léků s rozumem, jak zní slogan, který se tak či onak dotýká všech. Že jde o problematiku naléhavou a mnohorozměrnou uvedu na výčtu pohledů:

  • Léky s rozumem ordinovat.
  • Léky s rozumem užívat.
  • Léky s rozumem nenadužívat.
  • Léky s rozumem nezneužívat.
  • Léky s rozumem nepřeceňovat.
  • Léky s rozumem nepodceňovat.
  • Léky s rozumem neplýtvat.
  • Za léky platit s rozumem.
  • Léky hodnotit rozumem.
  • Léky vybavit dávkovacím rozumem.

Ke všem pohledům lze uvést příklady z praxe i analýzy dat. A ostatně i rozum sám je lékem, přinejmenším na nerozum. I zájem o pravý stav věcí je lékem na nezájem a tápání. A za tím vším lze nalézt úspěchy i selhání, rozumné využití i plýtvání prostředky, desítky i stovky miliard korun, investice rozumné i nerozumné. Také takto konkrétně se Senát angažuje a připravuje.