Česko má opět jedno prvenství. Vyniká v hromadném množení psů malých plemen chovaných za drastických podmínek a v distribuci polomrtvých štěňat po Evropě v krabicích jako cargo, kde pak v cíli padoušský řetězec obchod dokončí vybráním pár živých a shrnutím většiny mrtvých tvorů do kontejneru.

Kilo mrtvoživé štěněcí hmoty je za desítku eur, prodej přeživších jedinců pak za stovky i tisíce eur. V tom je onen byznys, hanebný pro Česko, avšak nijak chvályhodný také pro jiné tržně civilizované země jako třeba Španělsko, Británii a další zákaznické státy. Už si oné hrůzy plaše všimla i naše bdělá investigativní média. Zaslechl jsem sporou rozhlasovou relaci o množírnách, nepochybně dobře míněnou, ale i v ní se už projevilo ono hlavní pokrytectví. Prý se s tím vlastně nedá nic dělat, zákon není překračován, ačkoli podmínky zvířat jsou nelidské. Nesouhlasím.

Především nemá smysl nazývat nelidským něco, co působí lidé. Jsou to pohříchu lidské podmínky, které těmto zvířatům vytvářejí lidé. Samy fenky by je svým štěňatům nevytvořily. Jsou to činy lidské, lidmi způsobené, jakými byly a jsou otroctví, světové války, humanitární bombardování i následné moralizování. Lidé vytvářejí množírny a zásilkové kšeftování právě a pouze na bázi temných stránek své lidskosti, na bázi lidskosti zvrhlé.

Už první lidskou zvrhlostí bylo po léta právně akceptovat, že zvíře je věc. Vlastník věcí dá tedy „věci“ do bedny bez vzduchu a bez vody a „věci“ se při transportu změní z živých „věcí“ na „věci“ mrtvé, což je právem vlastníka. Druhou zvrhlostí je tvrzení, že živé zásilky v bednách jako cargo se vlastně nedají zkontrolovat. Už od dob vynálezu rentgenových paprsků je bez otevření zajisté vidět přinejmenším kostra oné „věci“. To snad můžeme stejně nepolapitelně posílat v bednách jako cargo třeba nebožtíky? A nedokážeme snad kontrolovat balík třeba na přítomnost výbušniny či drog, které ani kostřičku nemají? Tedy pěkně děkuji ze bezpečnostní servis, řeknu si asi pokaždé, když projdu na letišti bez bot a bez opasku oním kontrolním rámem? Neumíme-li tedy najít psa v bedně, jaké máme bezpečnostní technologie? Právě pes naopak vyčichá i bez technologie v bedně leccos, nejen drogy, ale i ta ubohá štěňata, případně co z nich po transportu zbude.

Třetí zvrhlostí je tvrdit, že množírny a distribuční řetězce se nedají odhalit, protože nabídka a obchodování běží po všelidském internetu. Takže stačí posunout kriminální činnost na internet a naše bdělé protizločinné detektivní oddíly jsou bezmocné? Investigativní novináři se bohužel neptají, zda je vůbec někdo pátráním po množírnách a zásilkách štěňat pověřen. Není-li, nepochybně nikdo vypátrán a trestán nebude. Nejspíše proto, že chybí vůle, zvíře je vnímáno jako věc, desítky či stovky malých psů v bednách na letištích najít neumíme a adresáta ani příjemce ani nehledáme. Ale určitě se mezitím chystají další konference o morálce společnosti, právech lidských i zvířecích, bezpečnosti a humanitě.

Právě ona humanita čili lidskost je nezřídka zvrhlá, zejména když je už na počátku pokrytecká, nedbá a vymkne se. Zachrání nás od zatracení naší lidskosti třeba nelidská psí věrnost? Stačilo by zřejmě, kdyby každý dělal, co má – veterináři konali podle svého svědomí, letištní odhalovači odhalovali, vyšetřovatelé vyšetřovali, soudci vymáhali spravedlnost a novináři působili jako hlídací psi demokracie, jak se rádi sami nazývají, a to nejen v zájmu spásy duší psích, ale i našich.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.