k adresnému zvaní občanů do onkopreventivních screeningových programů v roce 2014.

Projekt adresného zvaní do screeningových programů běží již tři měsíce. Jak jeho průběh hodnotíte? Dá se považovat za úspěch?

 

Asi bych měl projevovat nadšení nad skutečností, že se stát a potažmo i jeho správci povinné zdravotní daně, tedy tzv. zdravotní pojišťovny, aspoň takto začaly více zabývat preventivními programy, které mají zachytit zhoubné nádory v časnějších stádiích, snáze a levněji léčitelných či zcela vyléčitelných. Jsem však z principu poněkud skeptický vůči všemu kampaňovitému, eurodotačnímu a nesystémovému, co brzy zase přejde.
Na hodnocení účinnosti aktuálního adresného zvaní je po třech měsících zatím příliš brzy. Impulz to může být dobrý, je jistě správné , když zdravotní pojišťovny připomínají jako svým klientům, co je jim nabízeno v předcházení vážným nemocem. Prospět to může zdraví obyvatelstva i ekonomice pojišťoven. Musí to však být trvalý a systémový koncept zdravotnictví, nikoli jen aktuální počin jak doutratit  nějakých 30 milionů zbylých po několikanásobně vyšší mlžné eurodotaci do prevence. Vadí mi především nákladné a zbytné akce jako plánované street shows, teleklipy a dosti spektakulární uchopení této věci. Budu spokojenější až se začne kromě adresného zvaní  do tří screeningových programů pro ženy a jednoho programu pro muže hovořit s větší mezioborovou provázaností  o preventivních onkologických prohlídkách jako celku, o koordinující roli praktiků, o slabinách onkopreventivní vyhlášky č.70/2012 a trvalé udržitelnosti zájmu o onkologickou prevenci u plátců, poskytovatelů a zejména ve veřejnosti. Je to asi složitý úkol, vyžadující kooperaci řady odborných subjektů, což je při slábnoucím vlivu státu na systém veřejného zdravotnictví v ČR úkol těžký, dlouhodobý a nezbývá než věřit, že ještě možný.

Jaká jsou Vaše další očekávání?

Očekávám, že přímým vlivem kampaně adresného zvaní, která je koncipována na dva roky se možná zvýší účast v mammárních, cervikálním a kolorektálním screeningu o 5%, možná někde i o 10%. Nebude to mnoho, ale i pár procent ve zvýšení účasti je pokrok. Očekávám a doufám, že toto momentální letošní úsilí využít zbytek eurodotačních prostředků na prevenci bude začátkem a nikoli koncem celého procesu. Že se tedy začne vážně  hovořit a konat jak v této oblasti pokročit dále, jak lze lépe provázat screeningové programy s onkopreventivními prohlídkami u praktiků, která pravidla se osvědčila, která je třeba korigovat, že půjde o úsilí méně spektakulární, více podložené daty o efektivitě i rezervách a že bude formulován dlouhodobý záměr pro tuto oblast. Očekávám, že snad budeme umět včas a cíleně projektově zareagovat na nové  sedmileté období, v němž mají být preventivní přístupy ve zdravotnictví jednou z priorit dotační politiky EU. Platí však, že EU i pánbůh pomůže, když si budeme umět pomoci sami, tedy budeme-li schopni shodnout se  na dlouhodobě stabilním  onkopreventivním programu. Nezvládne-li to tato generace, zůstane to na generací další, která bude zhoubnými nádory pronásledována neméně, spíše více.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.