Rozhovor pro březnové vydání měsíčníku Blesk ZDRAVÍ – téma mýty o rakovině

1.    Jaké nejčastější mýty panují podle Vašich zkušeností o rakovině?
K nejčastějším mýtům patří, že existuje nějaká jedna „rakovina“. Už příčiny a mechanismy vzniku nádorů, tedy zhoubné transformace buněk a jejich šíření mohou být poněkud odlišné a různé druhy nádorů se liší také podle místa vzniku i řady vlastností, které rozhodují o průběhu nádorového onemocnění a úspěšnosti léčby.
Rakovina je tedy spíše soubor mnoha druhů onemocnění, jejichž společnou charakteristikou je autonomní, tedy nezávislý a neregulovaný růst zhoubně zvrhlý buněk a jejich metastazování, tedy šíření v organismu v pozdějších stádiích. Rozhodující je tedy hlavně klinické stadium onemocnění, zda nádor je dosud omezen na místo vzniku, zda prorůstá do okolí, šíří se do okolních mízních uzlin nebo již i metastazuje i do vzdálených orgánů. To platí pro nádory pevné čili solidní, kterých je většina. Ke zhoubným onemocněním však patří i nádorové bujení krevních buněk, hlavně bílých krvinek, tedy leukemie, které se šíří do celého organismu už od samého počátku. Klasifikačně existuje skoro stovka různých nádorových chorob, většina z nich navíc ve čtyřech různých stádiích pokročilosti. Samozřejmě nejúspěšnější, nejméně zatěžující i nejlevnější je léčba časných stádií. Proto jsou tak důležité preventivní onkologické prohlídky, které mají zachytit velkou část nádorů dříve, než začnou být zjevné svými příznaky a než se projeví potížemi. Dalším mýtem pak je, že existuje nebo lze nalézt nějaký univerzální lék nebo všeobecně účinný postup proti rakovině, který znají různí léčitelé, ale oficiální medicína je rozmařile nepoužívá. Obojí je pouze velká i hloupá iluze z neinformovanosti.

2. Když člověk onemocní rakovinou, začne zoufale shánět, jak se jí zbavit. Obvykle také nakoupí spoustu drahých doplňků stravy. Pomohou?
Kdyby doplňky stravy měly prokázaný přímý protinádorový účinek, byly by nepochybně zařazeny mezi protinádorové léky léčebně využívané a byly by takto registrovány a také hrazené z veřejného zdravotního pojištění jako jiné protinádorové léky s prokázanou účinností. Léčba nádorů však nespočívá jenom v užívání léků, injekcí nebo infuzí. Základem léčby časných stádií nádorů je zejména radikální operační odstranění nádorového ložiska, významnou roli hraje v onkologii také léčba zářením čili radioterapie a nejčastěji se uplatňuje kombinace všech zmíněných metod podle typu a stadia nádorového onemocnění, aby místní odstranění nádoru doprovázela i celková likvidace nádorových buněk, které mohou cirkulovat v krevním oběhu a zakládat vzdálené metastázy.

3. V knize Jak předcházet rakovině, k níž jste napsal předmluvu, se objevuje dokonce varování, že některé vitamíny mohou rakovinné bujení podpořit. Jak to je?
Zrovna s vitamíny bych tedy určitě nestrašil, ale ani na ně v léčbě nádorů nespoléhal. Vitamínů je celá řada a s různými účinky. Ke zdárnému životu a růstu je samozřejmě potřebují nejen normální, ale také nádorové buňky, a to v různé míře. Třeba krvetvorné buňky potřebují mezi jinými více vitamin B12, který třeba při akutní leukemii asi aktivně podávat nebudeme, abychom ji nepodporovali. Objevily se pokusy léčit nádory třeba velmi vysokými dávkami vitaminu C, ale rizika těchto dávek patrně nevyvažují přínos této léčby mírnící snad příznaky, ale nikoli nádor. Existuje také třeba vitamin K upravující krvácivé stavy, který zase nemožno doporučovat u trombotických stavů zvýšené srážlivosti apod. Nemocný organismus onkologického pacienta samozřejmě vitaminy v potřebné běžné míře potřebuje, a někdy i více při náročné léčbě. Nechal bych to vždy na posouzení konkrétní situace a konzultaci s ošetřujícím lékařem.

4. Vitamin D ale proti rakovině pomáhá?
Nevím, že by nějaký vitamín prokazatelně léčil rakovinu nebo působil spolehlivě onkopreventivně. Léta se testovaly onkopreventivní účinky vitaminu E a nakonec bez úspěchu. Je známo, že naše populace má statisticky nižší hladiny vitaminu D v organismu, což může mít řadu neblahých důsledků pro zdraví. Ale různé statistické korelace a dohady neznamenají, že vitaminem D se dají nádory léčit nebo jim spolehlivě předcházet.

5. V předmluvě také píšete, že mnozí žijí v „iluzi nezúčastněnosti“, jako by se jich rakovina netýkala. Není to lepší, než žít s panickým strachem z ní?
Nevím proč volit zrovna opačný extrém, tedy panický strach. V dopravě jsme si také vědomi jistých pravidel a možností předcházet haváriím, respektujeme nutnost pravidelných technických prohlídek vozidel a známe rizika, ale přesto snad denně nenastupujeme do auta, autobusu nebo vlaku s panickým strachem z havárie, dopravního úrazu nebo úmrtí. Jde o to být si vědomi také zdravotních rizik, která se mění také s věkem a snažit se problémy zachytit a řešit co nejdříve v zájmu dobrého řešení a dalšího zdraví. Panika zpravidla provází později zachycené a neřešené stavy. Žít v panice jistě netřeba. Prevence paniky je ve snaze mít stav vlastního organismu stejně jako vlastního auta pod kontrolou. Také je velkým omylem, že prevence nádorů je věcí doktorů, nikoli vlastní starostí, opatrností a zájmem bez panikaření.

6. Podle statistik máme asi každý dost velkou šanci, že nás nádor nemine?
Každý třetí člověk v ČR během svého života nějakým typem nádoru onemocní, každý čtvrtý na rakovinu zemře. Pokud je to v devadesáti či stovce, není to tak zlé jako v šedesáti, padesáti nebo dokonce dříve, protože na něco se konečně zemřít musí. Čím však později, tím lépe. Proto je třeba po nádorech pátrat už v časných stádiích, kdy jsou vyléčitelné. S vyléčenými nebo právě léčenými nádory žije v České republice asi 520 000 občanů, 15-20% z nich se dožije během dalších let ještě dalšího jiného nádoru, který s tím původním nesouvisí, menší část ještě i třetího. To je realita. Podle Járy Cimrmana s tím lze nesouhlasit, lze i protestovat, ale to je tak vše co se tím dá dělat. Je však třeba umět s touto realitou žít a snažit se přežít ji co nejdéle.

7. Jak velký podíl má na vzniku rakoviny genetika?
Rakovina vzniká v důsledku kumulace poruch genetického kódu, na němž naše existence stojí, a tudíž mu neunikneme. Podíl genetických změn čili mutací je tedy zásadní, lze říci stoprocentní. U každého nádoru lze prokázat mnoho genových mutací, různého významu a s různými důsledky. Ještě i v průběhu nádorového onemocnění a pod vlivem léčby vznikají další mutace, které třeba mění citlivost nádoru k léčbě. Ale onou genetikou zde asi míníte spíše dědičnost, tedy přenos
rizika vzniku nádorů z generace na generaci. Část genových mutací si totiž neseme od rodičů, část jich získáváme během života. Jejich poměry a kombinace jsou různé a do značné míry i jedinečné. Existují ale také tzv. „ nádorové rodiny“, kde je výskyt různých forem rakoviny mimořádně častý, třeba už v mladém věku. Hovoříme o hereditárních nádorových syndromech. Těchto prokazatelně dědičně přenášených nádorů je asi 5-10% , u části z nich jsou již poznány a pojmenovány konkrétní hlavní zodpovědné geny, respektive jejich mutace.

8. Jak si lze otestovat své genetické riziko, že dostanu rakovinu? Kdo to testuje, kdo to má podstoupit a kdy se to platí a kdy naopak je to zdravotní indikace?
Základní orientací je situace v rodině, která bývá známa dvě až tři generace nazpět.
Jde samozřejmě jen o pokrevně příbuzné. Manžel či manželka a jejich rodiny jsou z tohoto pohledu cizí lidé, zajímaví se stávají až pro genetické prognózy u společných dětí. Prvním signálem vyššího dědičného rizika je tedy vyšší výskyt nádorů mezi příbuznými, případně stejného druhu nebo jejich vnik v mladším věku do 40 let. V takovém případě se lze obrátit ke konzultaci na onkogenetické pracoviště, které by mělo fungovat ve všech tzv. komplexních onkologických centrech při krajských nebo fakultních nemocnicích, případně do specializovaného Masarykova onkologického ústavu v Brně. Tam je proveden důkladný rozbor situace v rodině a je-li to odvodněné, navrženo speciální genetické testování mutací v bílých krvinkách, tedy z odběru krve. Vyšetření je technologicky náročné i nákladné, trvá nějakou dobu, ale pokud je navrženo na základě předchozího odborného onkogenetického vyšetření, je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Vyšetřovaný však musí dát vždy nejprve plný souhlas, protože závěr muže být pro mnohé stresující a ne všichni chtějí o svém zvýšeném riziku vědět. Zpravidla vyšetření pomáhá více než již nemocným právě zdravým příbuzných, hlavně dětem, aby si byli vědomi, že jsou nebo nejsou nositeli vyššího rizika a tomu přizpůsobili i pozornost a preventivní kontroly, třeba cíleně zaměřené, v mladším věku nebo v kratších intervalech než je obvyklé.

9. A jak velkou roli tu hraje životní styl?
Jak bylo řečeno, část poruch genomu si neseme sebou od narození, ale značná část jich vzniká až během života v závislosti na zevních podmínkách a rizicích, k nimž jistě patří také strava, ovzduší, prostředí, zdroje záření, ovšem také různé chronické záněty či některé virové infekce. A pak zde hraje roli ještě přirozená odolnost jedince, opravné mechanismy v genomu buněk a dohled imunity. Až z výslednice vrozených a získaných faktorů i obranných a kompenzačních mechanismů se pak buď vyvine, nebo nevyvine, skutečný klinicky zřejmý nádor. Vskutku na to není žádný jediný a spolehlivý recept než ten, že zjevně nezdravý způsob života prosycený zjevnými kancerogeny jako je třeba kouření nebo zjevně nezdravá až toxická strava, oslabování imunity a látkové přeměny v těle, nebo také chronické a neřešené infekce je třeba opouštět, na zdraví tyto faktory jistě nepřidají a riziko vzniku rakoviny nepochybně zvyšují.

10. Jaká jsou základní rizika pro vznik rakoviny, kterým se můžeme vyhnout?
Kouření, nadměrné slunění, nezdravá potrava a nápoje nejisté kvality, oslabování imunity, nevnímání či neřešení časných a varovných příznaků. Existují dosud jen omezené možnosti prevence primární, tedy aby nádor nevznikl. Máme však podstatně širší možnosti prevence sekundární, tedy když už vzniku nádoru zabránit neumíme, aby byl zachycen však jako vyléčitelný. Právě v sekundární prevenci je základ současného snažení preventivní onkologie.

11. Lidé hodně sázejí na léčbu stravou. Doporučujete svým pacientům konzumaci brokolice či jiných potravin?
Lidé mají rádi snadná řešení, ale ta pro řešení složitých problémů zpravidla neexistují. Na složení stravy je dobré myslet, dokud je člověk zdráv, aby žil zdravě a rakoviny se nedočkal. Až už nádor vznikne, jsou možnosti léčby stravou velmi omezené a spíše jen reagují na aktuální zažívací a metabolické problémy než aby tak snadno ovlivnily samotnou progresi nádoru. Určitě nelze vyléčit rakovinu jen stravou nebo to aspoň zatím nikdo důvěryhodně neprokázal. Nových příležitostí to zkusit je ročně jenom v ČR přes 70 000, ale pokouší se o to jen málokdo a podle mých i obecných zkušeností vždy neúspěšně. Ti, co to zkusili, už pak brzy ze světa mizí a negativní svědectví nevydávají. Takže zůstává jen mýtus, dohady a tajemno čehosi nevyužívaného. Bylo by to jistě krásné, pohodlné a levné léčit nádory stravou. Potraviny obsahují tisíce látek a sloučenin. Některé z nich snad mohou mít preventivní účinky před vznikem nádoru, ale po maligní transformaci buněk už nádor podstatně neovlivní. Na přetřes vždy přijde brokolice, rajčata, kurkuma, zelený čaj, víno, různé houby stimulující imunitu, řada rostlinných látek, z nichž některé už i byly přijaty do terapie jako definované protinádorové léky, avšak vyčištěné a ve vyšších a jistých dávkách než mohou být nahodile v různě pěstovaných a zpracovaných rostlinách. Při léčbě, po operacích, ozařování, při chemoterapii je však často třeba složení stravy účelně upravit, byť jen přechodně, a to má pak velký podpůrný smysl.

12. Hodně se mluví o prevenci. Ale co radíte v případě těžko odhalitelných nádorů, jak jsou nádory slinivky břišní, žaludku, vaječníků?
Nejsme zajisté na vrcholu poznání všeho, možná teprve nízko pod kopcem. Na všechno tedy spolehlivá rada a metoda dosud není. Jmenované nádory patří v časném a bezpříznakovém stadiu k hůře zjistitelným. U ledvin už dobře zafungoval preventivní ultrazvuk, možná by mohl poněkud také u slinivky břišní, která je však hůře vyšetřitelná. Každopádně mají být bedlivě sledování rizikový pacienti
s opakovanými záněty slinivky podobně jako i jedinci s žaludečními potížemi a chronickým zánětem při infekci Helicobacterem. Také při pravidelných gynekologických kontrolách lze za pomocí ultrazvuku nalézt některé nádory vaječníků dříve, než se projeví zvětšením břicha a tvorbou tekutiny v břiše až při metastázách. Někdy pomůže k diagnóze i zvýšení markeru CA125 v krvi, ale je pravda, že u těchto vyjmenovaných diagnóz systematický preventivní program dosud nemáme jen u nás, ale ani ve světě. Jednou bude.

13. Co říkáte názorům, že prevence mamografickým vyšetřením je pro zdraví nebezpečná?
Nebezpečná je především sama rakovina prsu. Preventivním mammografickým vyšetřením je zachyceno až 80% karcinomů prsu v časných a předrakovinných stádiích. Pokud se čeká, až si žena nádor nahmatá a přijde sama, je v časných stádiích zachyceno jen asi 30% nádorů. Větší polovina z 2,6 milionů žen od 45let již pravidelně na mamografickou prevenci dochází, menší polovina dosud ne. Výsledky se v těchto dvou skupinách příslušně liší. Mammografie je nabídka jak život ženám prodloužit a poskytnout jim méně náročnou a účinnější léčbu, není to povinnost. Lepší a citlivější metoda než mammografie zatím neexistuje. Preventivní mammografií je zachyceno ročně přes 3500 karcinomů v časném a plně vyléčitelném stadiu dříve než si je ženy samy najdou pohmatem. Ženy mají možnost samy posoudit, zda se vyšetřit preventivně nebo si počkat. Radiační zátěž moderní mammografie se je menší než iradiace z prostředí přeletu Atlantiku v letadle nebo několik hodin sledování televize. Je podstatně menší než při mnoha jiných rentgenových vyšetřovacích metodách. Pomohla tomu elektronika zesilující obraz a rozlišení při minimální dávce. Bál bych se tedy pozdě zachycené rakoviny, nikoli mammografie. Zajisté neprovádíme pracný systematický screening, abychom ženám škodili. Dokladem je, že za dobu screeningu úmrtnost na rakovinu prsu u našich žen především vlivem časného záchytu prokazatelně a významně klesá.

14. Vděčné téma je role vína v prevenci rakoviny. Funguje to?
Co má fungovat? Dobré víno určitě funguje, chutná-li a přináší pohodu i dobrou náladu. Je-li pito v nepřiměřené dávce, pak funguje také, ale nepříznivě na stav vědomí. Jen pro prevenci rakoviny ho dosud nikdo nepije, nebo snad ano? Ve víně je obsažena i řada látek zdraví prospěšných, ale nikoli v dávkách a s účinky, které by mohly rakovinu přímo léčit. Zda jí umí přímo či nepřímo předcházet jen tak snadno nezjistíme, protože pití vína není vesměs naprosto pravidelné, vína mají různé obsahy oněch účinných látek, lidé se navzájem liší životním stylem, stravováním i geneticky. Neumíme u nich uspořádat pokus jako u vínem krmených či nekrmených klonovaných myší. Jasný důkaz tedy jen tak k dispozici nebude. Existuje však řada dílčích experimentálních i klinických studií, které se nepřímo se o příznivých či méně příznivých účincích vína v onkologii dohadují.

15. Červené víno je podle Francouzů „zdravější“ než bílé
Látky ze skupiny polyfenolických flavonoidů jako trans-resveratrol, quercetin, apogenin, luteolin a další, které vykazují antioxidační, protizánětlivé a antiproliferační, případně anti-kancerogenní účinky se skutečně vyskytují ve víně červeném násobně více než v bílém. Jsou to vlastně látky, jimiž se rostlina vinné révy brání nepříznivým vlivů, infekcím a plísním a nacházejí se především ve slupkách bobulí a stoncích. U červeného vína se sklizené hrozny po jistou dobu vyluhují, u bílého zpravidla nikoli. V tom je onen rozdíl v obsahu těchto zdraví prospěšných látek. Tato zjištění o prospěšnosti antioxidačních flavonoidů obsažených ve víně, ale i řadě dalších rostlinných produktů, třeba zeleném čaji, oříšcích apod. však nepocházejí jen od Francouzů, ale z celého světa, také od nás. Zpravidla však těchto látek není v běžně vypitém množství vína pro dosažení plného činku dostatečné množství. Resveratrol lze podávat už také v tabletách a tedy ve větším množství, ale radosti a pohody je při tom nepochybně méně. Večerní posezení s přáteli nebo rodinné a podnikové oslavy při tabletách si nedovedu představit ani velkých příznivců či snílků o chemickém lékárenském zdraví.

16. Kouření je hodně přímá cesta k rakovině. Co ale argumentace: můj děda kouřil a byl tu do osmdesáti?
Můj otec také celý život kouřil a rovněž zemřel až v osmdesáti. Možná ale už v osmdesáti. Každý máme jeden či dva jakési podobné argumenty či poznatky. Nicméně mezi 6 600 novými pacienty s rakovinou plic ročně je prokazatelně patnáctkrát více kuřáků než nekuřáků. Většina z nich má nádory pokročilé, úmrtnost je pak přes 80%. Je tento argument silnější nebo slabší než že náš dědeček či tatínek kouřil a umřel až v osmdesáti? Třeba jako nekuřák mohl umřít až v devadesáti či ve stovce. Kdo ví? Kouření nepochybně zdraví neprospívá. Jde také o celou řadu jiných s kouřením spojených chorob a potíží. Kdyby příroda nebo Stvořitel zamýšleli, aby člověk kouřil, zajisté by měl už vestavěn kouřovod, podobně jako má močovod, žlučovod a další detoxikační kanály.

17. Máte s nádorem zkušenost ve vlastní rodině?
Ano, to také. Maminka mi onemocněla rakovinou prsu v mých šesti letech a byla léčena tehdy dostupnými metodami. Onemocnění se jí v podobě plicních a kostních metastáz vrátilo naštěstí až po 12 letech a když mi bylo 22 let, na rakovinu zemřela. Jsem vděčný i za oněch 16 let společného života, o které jí tehdejší méně účinná léčba prodloužila život v nejcitlivějších letech mého dětství. Znám tedy dobře ony trvalé obavy z recidivy a nakonec i neřešitelné situace přímo z rodiny. A pak už z tisícovek případů za 38 let onkologické praxe. Léčili jsme také několik mých dalších příbuzných s rakovinou i celou řadu přátel. Už jsem říkal, během života je to vlastně každý třetí.

18. Dá se i se všemi Vašimi znalostmi mluvit u pokročilého nádoru o naději?
Pokud problematice zhoubných nádorů poněkud více rozumíte, není to pak tolik o jakési naději, ale o správné volbě dalších možných postupů a dílčích jistotách. O naději se hovoří především v nejistotě. Lze říci, že čím více o problematice víme, tím méně užíváme slova naděje. Ale zdaleka nevíme vše, takže i odborníci jsou někdy jen v naději, že nový postup bude u daného pacienta účinný. Ale hovoříme-li o naději, tak naději na co? Na úplné vyléčení, na významné prodloužení života, na kvalitu zbytku života? To je různé. Některé typy nádorů jsou už zcela vyléčitelné i v pokročilejších fázích onemocnění, třeba dětské nádory, u dospělých lymfomy nebo metastazující nádory varlat. U velké části i velmi pokročilých nádorů už umíme délku života významně prodloužit i na několik let, metastazující nádory prsu, prostaty, střev, ledvin a dalších. Velký problém je stále u pokročilých nádorů pankreatu, plic, jícnu, mozku a podobně, ale zde umíme aspoň významně snížit potíže a bolesti po zbytek života. Každé malé zlepšení znamená léta výzkumné práce a pak hlavně klinického snažení i vyšších nákladů v praxi.