Česko zaostalo v eHealth za vyspělým světem. Elektronizace je jen spontánní, pokusy ji integrovat nebyly úspěšné. I proto získalo Česko v Evropě za rok 2015 nejnižší hodnocení v oblasti práv pacientů. Elektronické recepty začnou plošně fungovat od roku 2018, přestože je zákon zavedl už v roce 2007. Nefunguje elektronické úložiště receptů ani plošné sdílení elektronických dat mezi nemocnicemi, každá buduje vlastní systém, o elektronickém sdílení dat mezi privátními ambulancemi není vůbec řeč.

Zdravotní pojišťovny po krachu projektu IZIP, který odstartovala v roce 2001 VZP, a měl postupně zahrnout všechny pojišťovny, začaly vyvíjet vlastní systémy elektronického sdílení dat. Na plošné zavedení eHealth se zaměřuje Národní strategie elektronického zdravotnictví schválená vládou. Z fondů EU by na to mohlo Česko čerpat až 2,2 miliardy korun.


OTÁZKA ZNÍ: Co brání zavedení eHealth do českého zdravotnictví?


Technicky nebrání nic, ideově skoro vše. Legislativně mnohé. Nejprve si však opakuji slůvko „e-Health“ a málem jsem se tím anglickým novotvarem moravsky zakuckal. Nemyslím, že všem daňovým poplatníkům je jasno, o čem to vlastně mluvíme. Nemyslím, že ani všem písařům strategií, schvalovačům a čerpačům předporodních dotací snového megasystému je jasno. Asi mluvíme hlavně o čerpání dotací. Zklamu tedy. Zavádění elektronizace zdravotnictví nebrání nic, zaváděno již je.  Elektronizaci zdravotnictví už celá léta denně provozujeme a modernizujeme s podporou i bez ní, podle běhu doby, aktuálních potřeb, lokální osvícenosti, vynucených situací a solventnosti. Způsoby elektronizace jsou podobně heterogenní jako celé naše zdravotnictví, naši dodavatelé, správci, plátci i konzumenti blaha zdravotní péče. Občas se v komunikaci potkat musejí, občas však ani nechtějí. Nelze už vyšetřit moč, ohlásit pojišťovně bouli na hlavě, zaplatit v nemocnici za rohlíky, porodit, operovat kýlu, katetrizovat srdce či provést transplantaci jater bez mnoha elektronizovaných úkonů a nekonečného toku myriád jedniček a nul. Tedy projektem e-Health  asi míníme jen lepší správu a jednotnou evidenci událostí ve zdravotnictví, abychom se dopracovali k jejich ocenění, docenění, přecenění i smyslu. Lot of data, few information, říkají Britové. Mnoho dat, málo informací. A ještě méně je jejich analýz, interpretací a realitou podloženého rozhodování. e-Health jako zbytné propojení všech se všemi o všem v jedné megamatrix, avšak zároveň kýmsi hlídané, aby všichni o všem informace dostat ani nemohli, to je jen takový zbytný sen. Svět je totiž skládací v prostoru i čase. Proto namísto výtisku vládních strategií kupujeme dětem spíše stavebnici Lego. Skládají si ji podle obliby a rostoucí zkušenosti. Nejprve jako zkusmý domek na hraní, později skutečný z cihel na bydlení v dolince pod lesem. Megahangár je neobyvatelný. Stratégy e-Health zvu do špitálu k počítači. Nahlédněme se pospolu, co již máme a můžeme a co potřebujeme vylepšit či změnit. e-Health jako soubor aktuálních otázek a problémů k operativnímu skládačkovému elektronickému řešení nadšeně podporuji. e-Health jako vizi o planetární jednotě a čerpací stanici zbytkových fondů podporovat neumím. 

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.