„Jak se vypořádáte s tím, že velmi pravděpodobně stoupnou ceny zdravotnických prostředků, když nyní ve výběrových řízeních je právě cena hlavním kritériem? Nebude složitější výrobky nakoupit?“

Na tuto otázku se nyní zdráhám odpovědět. Není vůbec tak prostá, jak zní, a hlavně máme v této věci ještě i aktuálnější události při zametání vlastního dvorku. Například jednání Ústavního soudu (ÚS) 10.5., kde budu účasten za skupinu asi dvaceti senátorů, která již před více než dvěma lety podala k ÚS námitku neústavnosti zákona, v němž se hovoří o volbě "ekonomicky nejméně náročné varianty při úhradě zdravotnických prostředků", aniž je jakkoli popsána metodika jak tuto stanovit (zdaleka nejde jen o faktor ceny) a vše je ponecháváno na libovůli té či oné zdravotní pojišťovny. Producenti se bouří, poskytovatelé tápou, konzumenti péče bloudí, moudrý ÚS se nějak vyjádří.

Navíc dosud nedošlo ke kategorizaci zdravotnických prostředků, která je několik let slibována, ale zjevně je na síly dosavadních garnitur, zvláště když motivace vázne a tlak poleví. Faktor přijímání a důsledků europravidel je tedy až tím dalším, které jsou na cestě strastiplného hledání ekvitních pravidel a ekonomické efektivity i udržitelnosti, po níž neslavně klopýtáme než nás nahradí příští generace dalších nesprinterů. Nepochybně důvěru v nás vkládanou nařízeními EU opět na poslední chvíli nezklameme a implementační období naplníme až na doraz, případně i údernicky s obvyklým zpožděním překročíme.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.