"Jaká opatření váš Masarykův onkologický ústav přijal, aby zákaz kouření platný od 31. května 2017 dodržovali zaměstnanci i pacienti? Jaké máte možnosti tento zákaz vymáhat? Vyjdete vstříc například příspěvkem na nikotinové náplasti těm svým zaměstnancům, kteří by chtěli zákazu využít jako startu své nekuřácké kariéry?"

Takzvaný protikuřácký zákon přišel o pět až deset let později než měl, proto je už za během světa, ač některým se zdá nový a přepjatý. Mezinárodní úmluvu proti tabáku jsme ratifikovali v roce 2011 až jako jedni z posledních, tuším asi stosedmdesátí po Souostroví Vanuatu. Pak jsme se přijetí rozumného zákona po léta až na doraz hrdinně bránili mudrováním poslanců i prezidentů o hájení jakési pochybné svobody jedněch na úkor druhých, ovšem i darebných daňových příjmů z tabákových výrobků. I stát totiž umí být instituce vypočítavá a sebeprznící. Přepjatá akce budí stejnou reakci, takže finální verze zákona je asi méně elegantní než býti mohla. Bavil by mě třeba stručný zákon o dvou větách : a) vypouštět z těla kouř či jakékoli jiné exkrece se v uzavřených společných prostorách nesluší , b) nešťastníkům závislým na takovém konání k nezávislosti vlídně pomůžeme. Škoda, že tímto přehlednějším a veselejším směrem zákonotvorba u nás nespěje.

V onkologickém ústavu máme bez ohledu na trnitou českou cestu zákaz kouření ze slušnosti už po léta a léta provozujeme i poradnu pro odvykání kouření. Účastnili jsme se jako onkologové mnoha argumentačních a vysvětlovacích jednání i kampaní. Jistě nepodporujeme touhu pěstovat kouřením vyšší riziko rakoviny a jiných chorob, ač jejich léčbu prý si kuřáci předplácejí v dani z tabáku. Ta však náklady zdravotnictví dosud míjí. Zákony pilně respektujeme všechny, teď i tento. Není to pro nás žádný přelom, nýbrž jen potvrzení žádoucího trendu. Zároveň se snažíme nešťastné menšině kouřících pacientů i zaměstnanců, pomoci a život zpříjemňovat, nikoli ztrpčovat nad snesitelnou míru, a to hledáním všech přijatelných řešení ohleduplné koexistence než zbytný zlozvyk kouření lidstvo jednou stydlivě opustí. Příspěvky na odvykací kůry od čehokoli nezdravého si v naší vzdělané, ne úplně spodní, sociální vrstvě lékařů, sester, laborantů, techniků i pomocného personálu, primáře, docenty a profesory nevyjímaje, umí zajisté svobodně dotovat každý sám, chce-li ovšem.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.