Co soudíte o využití přístrojové techniky (CT, MR, robotické systémy) v českém zdravotnictví? Je počet přístrojů ve vašem oboru/nemocnici dostatečný, včetně personálu a úhrady výkonů? Jsou přístroje po republice efektivně rozmístěny? Jaké změny doporučujete?

Tažme se, ve kterém českém zdravotnictví? Ve veřejném či v takzvaně soukromém? Obě fungují ze zdrojů povinného veřejného zdravotního pojištění. Ve veřejném zdravotnictví se nejprve přístroje dlouho schvalují, poté veřejně a kostrbatě soutěží i s vyřizováním námitek, zveřejňují se veškeré kroky a smlouvy, poté jsou přístroje léta předmětem kontrol nakládání s veřejnými prostředky či dotacemi a jejich využití. Soukromé zařízení má svoje kriteria rozhodování, přístroj koupí nejlépe jak uzná, nepochybně rychleji a méně kostrbatě, smlouvy nikde nevystavuje, kontrolováno je svým rozumem a svědomím. Někdy si koupí něco i nad rámec úhrad a nepříliš definovaných potřeb. Zdravotním pojišťovnám to pak k úhradám vnutí, nezřídka i za pomoci médií. Jistě jsou vítány soukromé nemocnice v síti jako fungující celky komplexních služeb. Více vadí komerční vylupování dílčích vyšetření a přístrojových služeb, generujících pak úkoly jinde nebo také výkony nad rámec nezbytnosti. Neboť nejen poptávka indukuje nabídku, ale jak známo také nabídka indukuje poptávku. Zjednat by v tom mohli více řádu plátci, tedy pojišťovny, pokud by nasmlouvávali jen služby v síti nezbytné, nikoli zbytné či přebytečné. V reálném světě však zpravidla plátci tlak neustojí, včetně tlaku medializovaného, a je fakt, že jakkoli či kýmkoli někde instalovaný přístroj nelze nakonec nechat ležet jen tak ladem. Platby přímo z kapsy zákazníků velké náklady neřeší a sami skutečné místo přímých plateb v systému neumíme po léta určit, zvláště jde-li o onemocnění závažná. V duchu pravidla „mysli globálně, jednej lokálně“ mohu už jen dodat pohled do našeho ústavu, kde dotazované CT, MR, ale i PET/CT a další četná diagnostická zobrazovací i laboratorní zařízení jsou využita zcela a zpravidla stále nestíhají. Nejdražšími přístroji jsou u nás zhruba stomilionové lineární urychlovače v počtu pěti kusů, které poskytují léčbu zářením na dvě směny od rána do večera. Což je mimochodem také námět do debaty. Robotiku nekomentuji, náš robotický tým má za 10 let provedeno přes 2400 robotických operací, aniž jsme však měli robota. Dojíždíme operovat dvakrát týdně desítky kilometrů na robotické zařízení umístěné na zdravém venkově. V těchto týdnech nicméně už po deseti letech a všech schváleních robota instalujeme. Ale to už je zcela jiný příběh o možnosti neuvěřitelně efektivního využití technologie, kterou vlastně ani nemáte. Občan žasne, cizinec neuvěří. Nebezpečným černým dírám a mlhovinám se v ústavu vyhýbáme.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík
ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně