Moc děkuji vážené redakci MT za tento citlivý dvojdotaz. Jak správně odpovědět a neublížit žádajícím ani zdrženlivým ?  Zdravotníkům, lidu, zdravotnímu systému ani duchu doby. Chtěli jsme západní standardy zdravotnictví za východní ceny práce zdravotníků. A za zmatečných kvalifikačních podmínek. Obojí se podepsalo. Západní standard péče, léků a technologií by vcelku i byl.  Léta plků mnohých však mnohé zanedbala, teď se to dohání. Ti, kteří drželi kasu moc nedbali, ti, kteří by i dbali zase nedrželi kasu. Vyšetřování viníka ztráty třídní knihy podle Cimrmana nyní  moc nepomůže. Předchozí premiér a dva ministři, potažmo vláda, schválili po tři léta plošně zvyšovat aspoň tarify o 10%, ber kde ber. Po druhém kole odešli dějinami i lidem zapomenuti. Nový premiér a ministr růst nepopřeli, ale plošnost nevítají, asi aby nedopadli plošně na plochu. Sestřičkám bylo přidáno extra. Peněz prý je naštěstí dost, ale doladí to dále už ředitelé podle lokálních podmínek a preferencí. Příjmy zdravotníků prý v posledních dvou letech vzrostly až dramaticky. Úpí učitelé, státní zaměstnanci, leckdo. Sliby se ovšem  mají plnit. Na jak dlouho dopředu slibovat je otázka i poučení. Zatím konjunktura trvá. Podle knihy vizí prezidenta Xi Ting Pinga, kterou se v přípravě na důchod právě pročítám, má být cílem blahobyt přiměřený. Když je nedostatečný, lid se bouří. Když je nadměrný, lid zvlčí, neváží si práce, bydla ani jistot…a třeba ani příležitostí ke službám či přesčasům (to už je můj dodatek). Dohnat a předehnat, znělo heslo. V příjmech? Koho? Německo? Rakousko? Holandsko? Francii?  Polsko? Rumunsko? Bulharsko? EU ? Doběhnout Západ půjde ztuha, pokud kdy, neboť nestojí a nečeká. Předběhnout leckoho se naopak daří. Český občan podle průzkumu European Health Consumer Index netrpí a nachází se někde v třetině pelotonu s nadějí, že i postoupí. European Health Professional Satisfaction Index zatím není. Tak nevím. Odbory jsou stávkově pohotové, jiné profesní organizace jsou naopak spokojeny, zdravotní pojišťovny mlčí, ministr dává důvěru ředitelům, že nastolí klid a mír oni. Tož se o to snažíme lokálně, každý podle svých sil  a cítění. Třeba v  našem ústavu činí aktuální nárůst osobních výdajů proti předchozímu roku  13,8%. Dost nebo málo ? modifikoval by asi Hamlet nyní svou otázku „ být či nebýt“, která není aktuální. Pomáhat šlapat všem cyklistům před námi i za námi v pelotonu pro rychlejší cestu kopcem vzhůru asi neumíme, ale můžeme si o tom s opatrností povídat. Jen nepadnout v tom úsilí na ústa až se pěkné počasí změní
v kluzko.  Socialistický realismus jsme absolovali, kapitalistickému realismu se učíme.
„Více peněz nebo více volného času ?“ ševelí však nová mladá neohamletovská otázka.

 

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
Masarykův onkologický ústav Brno