Poněkud krize z nekrize. Buď se z dlouhého cestování v kruhu na kolotoči dostaneme nebo nestrávený obsah mezi řetízky řetízkáče zanedlouho zvrátíme. Leccos by teď i šlo, ale chybí pocit nutnosti. Spíše z nudnosti konáme jakože. Dohody všech se všemi máme, neví se jen za kolik. Dohody gentlemanů  cenu neřeší.  Polokapitalismus. Nerado se to říká i slyší, ale chybí krize. Je to už fakt dlouhé čekání.  Věci se dějí, ale tak, že co třeba, to snad ani netřeba, a co netřeba, tak to jakoby právě třeba. Věnujeme více pozornosti zřídkavým padělkům  než častým prodělkům. Pro opojenost pokrokem nevnímáme spokojenost s pokrokem. Elektronizace zdravotnictví a humanizace zdravotnictví se píší v odlišných notách. Vznikne umělá heavymetalová kantáta. 

 

 

 Otcové-zakladatelé ekonomické teorie i jejich současní evangelisté nám trvale vysvětlují, že rodnou vlastností kapitalismu je cyklické střídání krizí a konjunktur. Přes různé prognózy ekonomických expertů  se očekávaná krize vždy  dostaví neočekávaně. Onehdy v roce 2008 prý to zpustle spustila banka Lehman Brothers, tehdy  vedená panem Richardem Fuldsem, který byl tomu nerad, ale sám přitom nějakých 400-500 milionů dolarů vydělal. Nafukovalo se, neřešilo a prasklo. Dávno zesnulí zakladatelé banky bratři Lehmanové se po sto padesáti letech v hrobě obrátili, svět zasténa a prohnul se. A zase vybředl v současnou v konjunkturu, jejíž hlubina trvá. U nás ještě  jakoby dvojnásob

 

 Nejsou lidi, peněz dost, čerpání dotací vlažné, dostihy ve zvyšování příjmů, plánovat se nemá. Deficitní rozpočet je  ziskový. V teple a v suchu. Nově vznikly komise pro sucho na základě dobrých zkušeností s komisemi pro mokro, tedy povodně. Mohly vzniknout i komise pro horko, ale už se ochladilo. Sucho potrvá, problém je dlouhodobý. Způsobili ho předchůdci,

je třeba to napravit. Co jde na vrub blbého jednání lidského a co skvěle božího se analyzuje.

 

 Nehledě na blahobyt se v organizaci zdravotnictví leccos děje blbě. Už po léta. Na boží

vrub z toho jde málo, jen nečekaná úmrtí a uzdravení. Chybovat a zdokonalovat je lidské. Ve zdravotnictví by teď i byla vůle něco zlepšit, zjednodušit nebo doladit, leč chybí pocit nutnosti.  Tlak krize. V konjunktuře se nepopulární ani pracné změny neprovádějí.. Maso měkne v tlakáči, jen na sluníčku v teple smrádne. Je třeba větší tlačící síla. Nazvu ji neotřele - vis maior.

 

 Z médií zní rozpačité hlášky manažerů jako „ měřili bychom, měřili, třeba i přínos a kvalitu, ale neví se jak, vždyť každý je jiný“, " řešili bychom řešili, ale nejsou lidi " nebo „ paragraf 16 se nehodí, ale říkali nám oni, že se s tím nedá nic dělat, až teď říkají oni, že snad něco oni udělají“ a tak podobně. Urologové tomuto druhu opatrného řešení říkají obřízka, málo významná operace přijímaná s trpným výrazem bez naléhavosti, často jen rituálně. 

 

 Na řízenou péči, nadstandardy i HTA se už zapomnělo. Evropou obchází strašidlo nového bůžka VBHC (value-based health care), v akronymu keltsky znějící Vabahcare. Ač jde stále o jedno. Zda má dané zdravotní  konání cenu a za jakou cenu.

 

 Čeština pro apely nemá tah. Koho vzruší termín hnací síla? V suchu jen mlynáře. Pravé podněty přicházejí anglicky. Driving force. Lze to vyšít na tričko na hruď nebo na čepici kšiltovku a je to akční. Nápis hnací síla důvěru nebudí, zvláště ne na hrudi  souchotináře nebo kašlavého kuřáka. Nápis na kšiltovce ale matnou mysl nedovyvine.

 

 Driving force by byla to pravé , ale pro korekce ve zdravotnictví, za  konjunktury a  bez nutnosti z krize jí prostě není. Teprve až bombardovaný Londýn se zamyslel nad nesmyslem podpisu Mnichovské dohody. Krize je teď v nedohlednu nebo v nepřehlednu. Ekonomické prognózy přemítají, že už tu měla být. Váhají však jako prvnička při oslovení na tancovačce. O čem a s kým konverzovat, jaké kroky volit ve víru těl ? Možná krize nepřijde. Nejspíše ano, zase odněkud.  Jednoho dne zrána opět překvapí. A pak půjde to, co nešlo. Zaleje nás blaho krize. Člověk je totiž bytost  od ráje spoléhající, darebná a líná, po vyhnání z ráje navíc i zahalená.

 

 Když ne driving force, tak aspoň step by step. Aktuálně jsou před námi náprava zákonných pravidel  pro zdravotnické prostředky, toužebně vyhlížená vyhláška k zákonu o specializačním vzdělávání lékařů a ujasnění, jak plynule nakládat  s inovativními, nehrazenými a off-label léky. Tři vážné kroky vyřešené  ještě do Ježíška by s ohledem na zvyklou dynamiku chodu vlasti zatím i stačily. Asi jako opravené tři kilometry dálnice příslibem rozjezdu na chvilku. Pokud se to zvládne i bez tlaku krize v dosavadní  konjunktuře, sama kroužící Prozřetelnost si nás povšimne, že do nebe je našlápnuto. Jistější by byla krize, ale kde ji vzít. Za konjunktury je příjemně, ale spíše neakčně. A s předjařím se už nabízí  další řádka bodů rašících z tlení.

 

 Někdo si řekne, že pouze tříbodový úkol je přesnadný až triviální. Po zkušenostech s triviálně nekonečným martyriem většiny zdravotních  zákonů,  se vzdělávacími zákony,  kouřením, přesčasy, elektronickými recepty i protizákonnými billboardy patriotů při cestách, je těžké být  náročným optimistou. Jak už však kdysi pravil Svatý František z Assissi při klopotné opravě objektu San Damiana svépomocí : “kámen ke kameni, za sluníčka i nepohody, jen trpělivou důsledností a pokorou se dílo daří“. Je ale fakt, že živočišná nutnost bývá stimulem účinnějším.

 

 Doufejme v tlak krize seslané vyšší mocí při zavádění DRG-Restart, protože mnozí u rohů hojnosti dlející doufají v tlející „DRG-Restop“ a leccos pro tlení ještě i udělají. Čímž se pak reálného ocenění  práce, služeb a procesů ve zdravotnictví  nedobereme nikdy. Utrpíme krizí z nekrize konjunktury.  

 

 Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.