Nehrál bych hru na „nej“. Je toho více, co je rozehráno a nedokončeno, případně nenačato.


Show must go on, říkají baviči. Zmíním opět čtyři pilíře zdravotnictví zvané : struktura, financování, vzdělávání, inovace. Na začátku roku je vždy dobré si přeříkat na jaké otázky jsme si ještě neodpověděli , ať pro plachost, z obav nebo laxnosti. Případně, že netušíme, že takové otázky existují, neboť do systému se hrne i omladina. Tedy otázky : Má strukturu zdravotnictví určovat dobře spočítaná potřeba mnohých nebo nespočetná přání nemnohých ?  Spustíme už ocenění nemocniční péče podle modelu DRG Restart nebo nás budou dále bavit paušál, body jako měna, koeficienty a dohodování ?  Ujasnili jsme už každému začínajícímu zdravotníkovi, lékaři, sestře, laborantovi, přehlednou a fungující cestu k získání jeho odborné specializace a další kvalifikace? Umíme se průběžně vyrovnat s inovacemi a jejich úhradami ?  Hlavním problémem tuzemského zdravotnictví bývá navyklý cyklický proces.  První půlrok proplkat, nervóznět před prázdninami, poté se rozprchnout, opálit a okoupat. S podzimem se pak neřešené opět zahušťuje a vrcholí v rizikovém šestinedělí, které začíná kolem výročí VŘSR začátkem listopadu a kulminuje Ježíškem. Vánoční svátky dynamiku dění opět  uvolní a cyklus se opakuje. Návodem ke zlepšení při zachování lehkosti bytí nechť je nám třeba část textu písně bývalé brněnské bluegrassové skupiny Poutníci, v níž se zpívá : „Chce to začít hned z jara a vyhnout se chybě , a ženské, co dávno už nejsou, krásné jak Sára, mírné jak hříbě a silné jak admirál Nelson“. Čímž jsem jaksi v lehké modifikaci textu Roberta Křesťana na plurál zmínil také onu klíčovou roli sester ve zdravotnictví,  pakliže stále chybějí.  I doktoři chybějí spíše v organizovaném cvrkotu, neboť přirozená inteligence je láká více do autonomie soukromých praxí, hrazených však rovněž  z veřejných prostředků. Taková je doba.