Co soudíte o plánu ministra zdravotnictví zavázat lékaře k práci v českém zdravotnictví po složení atestace několik let za vyšší dotaci na rezidenční místo? Řeší to odchody lékařů, nebo jaké řešení vidíte vy?

 

Má-li pan ministr jakýkoli ministerský plán s vírou v jakékoli zlepšení, je slušné plán respektovat a nikoli již primárně kritizovat. Chcete-li, abych plán jen komentoval, i to je stran úcty k plánu hraniční. Jako absolvent vojenské katedry LF MU a další kariérou pak až kapitán zdravotní služby armády v záloze vím, že existuje nedílná velitelská pravomoc a povely se následují, nikoli diskutují. Jak útok dopadne, kdo přežije zdráv či s újmou nebo kdo zběhne, se uvidí až po útoku. Je-li naplánovaný atak úspěšný, zlé je zapomenuto a velitel je vyznamenán. Je-li atak neúspěšný, odpovídá velitel a je nevyznamenán nebo suspendován. Obecně mohu říci, že lékařskému povolání sluší neúplatnost. Nejen mladý lékař má být slušně zaplacen, má s ním být slušně jednáno, má mít jasno o reálných příležitostech, má být svobodný ve volbě kariéry, leč nemá být uplácen státem, pacienty ani temnými živly. Že mohou být některá místa či profese dočasně cenově zvýhodněny, pokud se jich nedostává, je přirozené a tržní. Ostatně příplatky za neatraktivitu místa nebo specializace znal již minulý netržní režim, vnímaný s odstupem i jako neatraktivní. Zda je nyní atraktivní bonifikovat za neatraktivitu práce v České republice jako celku se ukáže. Svobodný orel krouží na krajem pro radost z letu a krásu místa, věří si, že se uživí regulérním lovem a nevlétne v klícku jen kvůli masovému přídavku. Leč jsou i takoví ptáci, kteří si užívají nabídky dvorků, už ani nevzlétají a zcela zdomácní. S efektem oněch zvýšených dotací za přivázanost to bude asi různé, spíše neslavné. Tím spíše, že ani mi není k stáru jasno mám-li být nejvíc patriotem ježkovským, vyškovským, brněnským, moravským, českým, evropským nebo atlantickým. Je nesnadné v otevřeném světě zaujmout heslem „ nic než národ“, případně „ nic než vyšší rezidenční dotace v místě“, jakkoli se to může zdát momentálně potřebným pragmaticko-experimentálním krokem.

 

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.