Příspěvek jsem chtěl původně  nazvat  Zrání plátců, ale působilo by to příliš prospektivně až ofenzivně. Cestujeme dějinami i v úhradách zdravotní péče od rozcestí k rozcestí, od křižovatky ke křižovatce. Někdy svištíce po děravých cestách v rekonstrukci  klíčové body i mineme a až zpětně se dozvíme, že rozcestí už bylo. Volíme pak objížďky, paralelky, zajížďky a kompromisy jak pomáhá nebo mate GPS. Nadáváme přitom, a také na sebe.

 

Teď spolu s GPS na cestě pomáhá i některé mate CZ DRG, protože také něco vypočítává z reality života dole. Totiž z reality nákladů na asi 1600 kategorií zdravotní péče jak jsou zaznamenány a reportovány už po tři léta z více než čtyřicítky nemocnic různých typů a velikostí. Tož se už aspoň ví, že část naceněné péče štymuje napříč, něco neštymuje jen někde a něco neštymuje vůbec a poskytuje diverzifikovaný až diverzní obraz. Ale ví se stále více co a kde.

 

Došlo přitom také k nákladovému  znovuobjevení dávného Semaškova modelu nemocnic prvního, druhého a třetího typu a specializovaných ústavů, který organizačně uhynul se socialismem jako dříve předtím i hmotní dinosauři. Avšak, jak přírodopisně známo, z dinosaurů máme nyní evolucí transformované přečetné ptactvo od kolibříka po pštrosa, kroužící i sedící, přežívající kdekoli nebo jen někde, místy pestré, chutné i nechutné,  vzácné  i přemnožené, někde již hynuvší a ohrožené. Zpěvné i tiché, hašteřící se, stěhovavé i trvale zahnízděné.

 

Názor části vážených senátorů, že každý pták je prostě pták a schopnosti má jednotné, taktéž užitečnost a  náklady na chov, je možná  levicově podnětný,
ale ve směru zprava překvapivý. Pro zápočet ještě zasluhuje doplnit praktickým cvičením z kapitalismu. Lze ho absolvovat třeba v pětihvězdičkovém hotelu domáháním se guláše za cenu jako mají ve výletní restauraci případně v obecní hospodě na venkově. Jistě je legitimní se tázat, zda prostý guláš s rohlíkem má být podáván také v předních hotelích, k čemu jsou dobré cenové skupiny i hotelové hvězdičky a jak moc mají diskriminovat,  aby nediskriminovaly.  Strukturované restaurační služby bychom už měli, ještě tak si připustit strukturované zdravotnictví, aby neutrpěla dostupnost ani úživnost.  A také  abychom příliš nežonglovali s realitou jak se už zavedlo.

 

Levicové kouzlo rovnosti úhrad na náklady nehledě infiltrovalo srdce pravá, duše nezávislé i podnikavé. Asi fakt je ten náš paušál, lehce dopřidohadovaný, někde dopřilobovaný, nakonec doladěný umělými  koeficienty,  nejpřitažlivější a nejpohodlnější pro všechny.  Nabízí se slogan : Stravovat se chce nám málem jen v restauracích s paušálem. Případně : Léčeni chceme být málem jen v nemocnicích s paušálem. Leč „málem“ je pohříchu dvojsmyslné. Ale existuje i model Eat as much as you can, jednotná sazba 15 euro a jez z vyložené nabídky kolik a jak dlouho chceš. Pro udržitelnost modelu ovšem v podniku předchází pečlivá kalkulace zisku.  Takový restaurační model známe spíše ze zahraničí, je turisty oblíbený. Holanďany, že prý je výhodný, Čechy, že si to na výletě s rodinou pro jednou také mohou dovolit, ať mají o čem doma vyprávět.   

 

Ale že revitalizace spíše levých idejí přišla spíše zprava byla zpráva nečekaná.
Život však baví především svojí neočekávaností i urputností každé živé spermie dovrtět  se s pomocí bičíku až k plodnému vajíčku a ve výhodné pozici skvěle počít něco nového, v němž realizuje především svoje geny.

 

Bohužel o novinku už nejde. Pouze jsme se dobou dovrtěli k řešení dilematu „data nebo vata“ rozpoznáváním konkrétních dat v dohodnutých  balíčcích spotřební vaty. Brutálně řečeno, k propočítávání reálných nákladů a srovnáním možností a potřeb úhrad se mohli naši plátcové dopracovávat léta sami už dávno od doby, když jich bylo ještě 27 až po současných 7. Teď opatrně vyslovují obavy, že styk s realitou bude ekonomicky nebo společensky i za konjunktury složitý a depaušalizace musí být pozvolná až k nenápadnosti. Bohatším překotně  brát a chudým rozdávat, na to dojel už Janošík. Visel pak za žebro. Strašná smrt hezkých myšlenek a nápadů pro narovnávání rozdílů.

 

Českým zdravotnictvím teď obchází strašidlo reálného kapitalismu. Cena, ba dokonce úhrada,  podle reálných nákladů ?  Hrůza jen pomyslet. A dostaví se  ještě  další strašidlo cenící zuby cennou otázkou, zda to, co už má naceněnu reálnou cenu má i cenu poskytovat. A cenu pro koho, pro blaho pojištěnce, pro prosperitu poskytovatele, pro stabilitu plátce , pro zisk dodavatele ?  Každopádně za vším prý nutno vidět člověka - pojištěnce, poskytovatele i plátce, někdy takto i trojjediného. A péči nezbytnou a zbytnou.

 

Bude to ještě dlouhý proces. Jako každý celonárodní přechod. Přes Sinaj prý putoval vyvolený národ z Egypta čtyřicet let. Mezitím si schválil i neschválil  konstrukci zlatého telete, získal navíc desatero pravidel k těm dříve zavedeným, uvadl skepsí  a obrodil se novou situací až došel k cíli i k náhledu v zemi zaslíbené.  Také nyní vše zatím běží podle onoho biblického harmonogramu. Máme tedy před sebou ještě deset let pinožení do usazení se. Naštěstí už to máme spočítané. 

 

A všimli jste si, že jsem kromě Nikolaje Alexandroviče Semaška z Ruska prohnaně  nikoho nejmenoval ? Ani profesora Ladislava Duška z ÚZIS ne, jak činívají  mnozí a často v naději, při osvícení, při zmatení myslí, v obavách či v averzi. Odkazy zajisté patří až dějinám jako reference na ty, kteří  přírodní jevy  spočítali a utřídili, aniž oni sami přírodu vynalezli. Leč záslužně nám pomohli se v ní zorientovat. Třeba nejmenovaní  Newton či Mendělejev. Nebo už také i reklamně nejmenované společnosti  IKEA a Lidl. Tam také neuspějeme  paušální platbou a nic nevydohadujeme  dohadováním.  Leda tak reklamní hračku při větším nákupu.  Náklady, cena, kvalita, poptávka, dotace  - toť společný reálný slovník manažerského internacionalismu  a globalismu doby. 

 

Jan Žaloudík