Jaká opatření by se měla přijmou na vládní úrovni, respektive na úrovni státní správy či případně na straně plátců péče, aby se dopad onkologických onemocnění minimalizoval? Nakolik (a jak) je třeba změnit současný Národní onkologický program v ČR, aby byl skutečně fungujícím plánem s konkrétními dopady v reálné praxi?

 

Je to prosté, neboť s životem ani v onkologii nyní nezačínáme a mnozí ještě ani nekončíme. Procesy jsou in cursu  čili v běhu, případně poskoku či chodu.  Zřejmě postačí, jak nabádal již klasik, „kultivovat, kultivovat, kultivovat“. A hlavně neumdlévat. Dotahovat nedotažené. Snad moudrá vláda rozpozná, co je právě nově objeveno a co pouze nedotaženo, případně vládě neznámo, že již dobře fungující.  Ale má toho vláda na starost k rozhodování i rozpočtování  hodně, takže bych zrovna vládu netrápil. Jen třetina vlády, podobně jako populace, během života zhoubnými nádory onemocní, jen čtvrtina na ně i zemře. Plátci už mohli zjevné body růstu rozpoznat dávno, což zatím udělali zčásti. Odborná společenství se snaží více či méně, v kolizi zájmů jsou jen občas.  Národní onkologický program formulovaný před čtrnácti lety je v bodě zvaném  integrace onkologické péče naplněn zhruba na 60-70%. Je věcí plátců, aby platili péči jen tam, kde se lze dostat k cíli kvalifikovaně, vybaveně a rychle, aniž je nutno systémem bloudit. Nové léky i technologie jsou u nás dostupné. Po dostupnosti těch úplně nejnovějších se
u nás trvale pídí  sami lékaři více než pojištěnci.  Ve věci prevence jsme spíše v počátcích putování. Tři screeningové programy, tedy tři pro ženy, jeden pro muže, už hezky běží. Avšak mammární je  využíván ze 62%, cervikální asi na 50%, kolorektální zhruba z 30%. Nicméně častých onkologických diagnóz je přece jen významně více než ony tři skrínované. Komplexní preventivní onkologické prohlídky navržené do velmi úsporné podoby vyhláškou se dějí či nedějí v intenzitě různé. Modelové oddělení preventivní onkologie funguje zatím jen v jednom z patnácti  komplexních onkologických center. Že kromě operací, záření a léků léčí hlavně včasnost záchytu nádoru je snad všem jasné. Rezervy jsou. Jsou také v sebeevaluaci komplexních onkologických center stran kapacit i výsledků, jak se bylo již před lety v onkoprogramu rovněž zavázáno. Čili závěr, a veskrze pozitivní :  je stále příležitost mnohé zlepšit i dotahovat. Přestože statisticky jsme na tom s výsledky u řady onkologických diagnóz lépe než v době formulování NOP v letech 2005-2007. Účinná opatření je nejlépe provádět cíleně na základě konkrétních datových analýz. Ty už naštěstí  máme, neboť Ústav zdravotnických informací a statistiky povstal v posledních letech z vlažného popela jako pták fénix, schopný nést nyní vládnoucí i ovládané poznáváním reality vzhůru. 

 

 

 

Prof. MUDr. Jan Žaloudík,CSc.

 

Masarykův onkologický ústav v Brně