Motto:
Život je jeden pouhý, ale smrtí jsou tisíceré způsoby.
Pravda je jedna a pouhá, bludů však tisíceré podoby.
                                                Jan Ámos Komenský (1592-1670)

 


Byly by snad lepší názvy doba tajemná, zvláštní nebo doba za rouškou všedních dnů? Zaskočeni covidem? Zastaveni covidem? Zklidněni covidem? Sjednoceni covidem? Rozděleni covidem? Umlčeni covidem? Vedeni covidem? Cvičeni covidem? Podvedeni covidem? Přestavěni covidem? Poničeni covidem?
Posíleni covidem? Vzděláni covidem? Unaveni covidem? Usměrněni covidem? Tož si vyberte.


Shrňme nejprve pozitiva. Pochybnosti až poté. Proběhlo celonárodní cvičení. Mnohé jsme si ujasnili nahoře i dole. Naše zdravotnictví je připraveno na leccos, s robustními rezervami, umí integrovaně spolupracovat napříč společností, včetně spolupráce s hasiči, policií a armádou. Zaskvěl se opět tým ÚZIS a jeho šéf, náš onkologicky oblíbený a pracovitý profesor Ladislav Dušek. Už před lety posunul naši onkologii od dojmů k číslům. Teď byla zase další příležitost v tomto analyticko e-helťáckém (z angl. e-health) tažení pokročit. Bleskem vznikl covidí monitorovací systém propojující denní sběr dat s kapacitou pracovišť intenzivní medicíny, což nám i pocovidně zůstane. Tedy víme, že pod tlakem situace umíme rychle postavit elektronické monitorovací systémy. Když lid plošně zarouškujeme, ve strachu všichni aktivně spolupracují doma, v práci i v odběrových stanech.


Ověřujeme trasování, chytré trasování, detekci, lokalizaci a izolaci ohnisek nákazy. Posílena je regionální spolupráce užité vědy a praxe, ať již na Olomoucku, v Povltaví nebo v Brně, kde vznikla hezky znějící BRKOKOS , Brněnská kooperativní koronavirová skupina. Zřejmě i další podobné jinde. Všechny tyto naše dřímající schopnosti a potence rázem vyhřezly v praktickém cvičení. Levné to nebude, ale i vítězství při cvičení něco stojí. A vybavuje se na cvičišti na nás kdysi křičená poučka jednoho důstojníka z dávných let vojenské katedry při LF:  Soudruzi studenti, kdo chce velet, musí vědět, kdo chce vědět, musí se učit.“ Učíme se tedy novému a skoro pořád, dodal bych.


Zhodnocení doby covidí přijde nepochybně až někdy časem a může v něčem zůstat mlžné i nadále. Nebude divu. Při pohledu do virtuálního elektronového mikroskopu má virus SARS CoV2 totiž celou řadu komponent – biologickou, epidemiologickou, statistickou, logistickou, klinickou, psychosociální, ekonomickou, politickou, právní, legislativní, bezpečnostní, strategickou, mediální, konspirativní, desinformační i informační. Informační bych zdůraznil zejména. Virus je v době zahlcené informacemi koncentrovanými do celodenních vysílacích speciálů vlastně také jen invazivní informace koncentrovaná do RNA. Probrat podrobně všechny tyto podoby virové patálie by bylo vyčerpávající i pro samotný virus a zašel by asi.


Občanu lékaři se sluší zvídavě komentovat spíše jen medicínské aspekty. Lépe pozitivně jako nové příležitosti k poznání. Metodicky se více než nafoukaná přírodověda hodí skromnější přírodozpyt. Věda se holedbá, že ví. Přírodozpyt spíše jen zpytuje, občas i svědomí. Mnohých, protože fakt nevědí a proč se nepídí, nemnohých, že možná vědí.


Každopádně se nyní jako praktický nabízí koncept Schumpeterovy kreativní destrukce. Nebo také dvojí podoby hinduistického boha Šivy, ničitele i tvořitele zároveň. Kreativní destrukci lze nejstručněji popsat tak, že co nešlo, rázem jde, na co léta nebylo, rázem je. Nelétat, nekongresovat, nejezdit zbytečně po vlasti, netrajdat do zahraničí jen tak, nevstávat za rozbřesku do práce, nedržet děti v lavicích, nebýt za rouškami moc vidět, mít téma k plku. Podle premiérské instrukce, do práce (je-li) a domů! Je to sice zprvu šokující změna, postupně návyková a pokud existenčně únosná, tak vlastně trošku fajn. Takové oblenění peristaltiky. Jak v tom bezpečně žít nás učí nečetní epidemiologové. Ovšem i tito odborníci jsou v takovéto patálii poprvé.


Zpět k viru. Vir se prý pýří, že je původem netopýří, ne-li i luskouní. Netopýry občas vídáme za tmy, luskouna nikoli. Ledaže by unikl nějakému excentrickému zbohatlíku chovateli, který chová i tygry a jiné exoty k posílení exotího sebevědomí. Chráněné netopýry máme ovšem také v Moravském krasu, leč jde asi o jinou rasu. Masité netopýry kaloně konzumují občané v Indonézii. Podle statistiky visící i na webu MZd je tam prý registrován jeden případ covidu. Mrtvý nikdo. Skoro k neuvěření. Žijících obyvatel je v Indonézii podle wikipedie  272 miliónů na 17 508 ostrovech. Takže se přesně ví. Svět je rázem veselejší. Nicméně darební netopýři jsou první tajemno.


Někdo soudí, že darebný virus je laboratorním produktem a bratrem SARS, MERS, případně příbuzným eboly, uniklým komusi kdesi odkudsi kamsi. Že jeho startovní promotorový úsek má jakési divné, evoluci cizí sekvence. Težko to, pravda, jen tak od oka potvrdit nebo vyvrátit. Nejlépe je asi zkoumat, co je virus vlastně zač. Covidí virus, jakkoli zpandemičnělý, je ovšem v ČR těžké sehnat. Předmětem vyšetřování jsou, jak je i policejním zvykem, zatím občané, virus nikoli. Vím zatím o třech bádání dostupných vzorcích z těch osmi tisíců pozitivních nálezů ve vlasti. Není to pro nezávislé bádání nijak moc, jakoby jen tři nugety kdesi v korytu valícího se Yukonu na očekávaném Klondiku nemnohých. V zahlcení viry nejsou viry. Druhé tajemno.


V normální medicíně bývají populární klinicko-patologické semináře, kde se probírají pitevní nálezy zemřelých, zejména pak těch s nejasnými či novými diagnózami. Že se tak lze poučit pro další péči o živé. Teď nějak o patologických nálezech pro poučení živých při těch dvou stovkách mrtvých neslyšet. Možná jen v televizi, kterou jinak fenomén smrti fascinuje ve filmech, zprávách i seriálech.  Možná zemřelí na COVID někde pitváni a podrobně analyzováni jsou, spíše nikoli. Nařízeno to není, jak by se u zabíjecí novinky i čekalo. Třetí tajemno.


Ostatně ani napříč světem není moc metodicky ujasněno, kdože je zemřelým na COVID, s COVIDEM na něco jiného, v době COVIDU s plícním onemocněním, případně neplícním. A jak se to má vůči jiným virovým respiračním nemocem jako třeba chřipka. Hojně se umírá takzvaně stářím. Život nějak skončit musí.  Když je přítomen virus, je to na virus. Není-li, je to leckde také na virus.  Nebylo by bývalo nic snazšího než metodiku přiznání covidí smrti vydat během prvních hodin v EU nebo WHO. WHO vydala doporučení jak smrt klasifikovat až 20.dubna. Nespěchala, ale ani nenaléhá, toliko doporučuje. I tak tam covid jako příčina nefiguruje, může být jen smrti pomocným faktorem, jakousi plačkou při pohřbu. A tak se divme, že skvěle rozvinuté země, kam jsme léta posílali stážisty učit se úspěšnému a úžasnému zdravotnictví jsou na tom stran mrtvých o řád i dva hůře než země tolik nepokročilé, odkud byli oni školenci za poznáním pokroku vysíláni. Jeví se jakýsi reverzní východo-západní gradient. A do toho ještě paní Ursula von der Leyenová slibuje, že kompenzace se budou řídit rozsahem poškození a počty mrtvých. Výtečné zdravotní systémy tak budou možná zvýtečněny, z čistých plátců se konečně stanou příjemci a z čistých příjemců pozorovatelé. Čtvrté tajemno.


Zatímco vše o covidím neřádu poví národu v přímém přenosu televize, zcela nekomentován zůstává pravidelný dvoutýdenní reporting viróz, který po celá léta provádí Státní zdravotní ústav a dává veřejnosti k dispozici na www.szu.cz .
Jde o monitoring chřipkových a nechřipkových akutních respiračních viróz, neboť nemocnět a umřít se dá na leccos. Také evropská monitorovací síť viróz
www.flunewseurope.org zůstala nerozpoznána a v poslední dubnové zprávě jen konstatuje, že soustředění na covid má negativní vliv na pravidelné reporty epidemiologických dat o chřipce a dalších virózách.  U nás bylo ke 24. únoru před covidí patálií 1422 případů chřipky na 100 000 obyvatel, tedy celkem v ČR 142 200 případů virových respiračních onemocnění, aniž to kohokoli vzrušilo. Postupně pak k 16.březnu výskyt chřipky klesl na 69 900 a hlášeno 58 mrtvých s touto diagnózou. Dále už nejsou odhady uváděny pro všeobecný zájem o covid, upadající hlášení ostatních viróz i  uzavírání ambulancí s konstatováním, že chřipka patrně dále ustupuje jak bývá sezónním zvykem. Zaujal covid, ostatní virózy na popularitě utrpěly, ač rizikové pacienty ohrožují na životě rovněž. Prostě platí: „zajistěte mi reklamu, říká virus, a nezklamu“. Moc vědecké to však není. Páté tajemno. 


Překvapila myšlenka hlavy nejmocnějšího a nejnemocnějšího státu světa stran antiseptické nitrožilní chemoterapie. Pan prezident Donald Trump, jistě v zaujetí jak nejlépe lidu pomoci, veřejně navrhl užívat desinfekci k nitrožilním aplikacím, aby se proces léčby urychlil a zefektivnil. Zda někdo z lékařů už instrukci přijal  nevíme. Na Moravě jsme měli odedávna jen koncept „spálení červa“ nalitím panáka alkoholu do hlavy ústy. Na Moravě jsme zjevně už tisíc let málo radikální. Koncept s námi veřejně sdílejí jen Srbové, jejichž prezident na prospěšnost ranního anti-covidího „prcka“ rakije rovněž veřejně poukázal. Ostatně bývala to i praxe koloniálních důstojníků začínat slunný den v mikrobiálně pestrých tropech sklenkou whisky.  A to fakt má pan prezident Trump možnost rozhodovat třeba
o užití jaderných zbraní ? Bázlivého hned napadne myšlenka nutné izolace.
Nu což, šesté tajemno.  


Roušky při operacích všech typů nosíme odjakživa, řádně a správně, abychom nekontaminovali ránu, případně aby kontaminovaná rána nekontaminovala nás, případně abychom se s ránou nekontaminovali navzájem. My ránu svými streptokoky, stafylokoky  a pneumokoky, infikovaná rána třeba zase nás svými bakteriemi typu E.coli, Proteus , Pseudomonas, případně Clostridium. Viry se moc nepočítají, že jsou mrňavé. Inzerovány jsou nyní  i takové roušky a klasifikované náhubní pomůcky (respirátory), že ani mrňavý virus prý jimi direktně neprojde. Nezvolí-li ovšem širokou indirektní cestu mezerami kolem tváří a pod očima, kudy je možno se prstíkem i podrbat, svědí-li nosík.


V televizi ovšem představitel pravil, že rouška má větší význam než si myslíme. Zlatá slova. Vskutku má. Především psychosociální. Snadno odliší rebela od nerebela, sociála od asociála, konformistu od nekonformisty, věřícího v pohromu od nevěřícího v pohromu. Odkloní mimiku, tragické výrazy i hloupé úšklebky, sjednotí oholené a neholené, makeupované i nemakeupované. Je výtečnou udržovatelkou pocitu ohrožení, trvání i řešení krize. A lid roušky žádá či nežádá ?   Vděčí jim prý za životy, poskytují bezpečí, každodenní vjem odpovědné vlády, filtr čistého vzduchu v parcích, lesích a polích, příležitosti roušku odložit při pití piva či kouření. Nebo i nově vstřícně vládou  povolená možnost roušku odložit při portrétování partnerské dvojice, aby se poznalo kdo je kdo. Jsou to pozitivní aspekty, které bude plošně zarouškované společnosti těžko celoplošným odrouškováním zase brát, zdráhá-li se. Inu, vládní rouška, lidu zkouška. Sedmé tajemno.


Nicméně úspěch boje s velkými pandemiemi tkví i v detailech a malých věcech.  Nečetnými rouškami jako malým činem jsme hned v úvodu pomohli velké Číně, která naší malé zemi krátce poté pomohla zase velkým činem, tedy stotunovými náklady s rouškami v megaletadlech Ruslan. Inu mocné východní technologie. A jen co jsme ve velké  Číně nakoupili, pomohli jsme už i my znovu zase malému San Marinu zásilkou dvou roušek na občana pro jeho  třicetitisícovou populaci Sanmariňanů, žijících na známém kopci kousek po okresní silnici od pláží Rimini. Leckdo tam už byl, stejně jako v Číně. Máme k Číňanům i Sanmariňanům prostě hezký vztah. V krátké době se uskutečnila česká pomoc nejlidnatější zemi i zemičce drobounké. Dva čisté kroky v jednom, jako u očistných šampónů s kondicionérem. Biomedicínská diplomacie. Řeč symbolů. A co tak reverzní Marshallův plán, tentokrát pro rozvinuté od nerozvinutých ? Osmé tajemno.


Jsou to všechno netelevizní jemná tajemna. Nová doba covidí časem uvidí, co vidí a co ještě nevidí. Jen tak nějak s tím lze docela kvalifikovaně prognosticky počítat. Vítejte v informačně-desinformační epoše, v době nových a zcela netušených příležitostí.


 


Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.