Děti mají své oblíbence, které obdivují i milují. Zprvu Kašpárka, Rákosníčka, Krtečka, Vílu Amálku, Křemílka a Vochomůrku, Jů a Hele, Maxipsa Fíka, Včelku Máju od Karla Gotta  později možná Batmana, Bruce Willise, Leoše Mareše, Lady Gaga a vlastně ani pořádně nevím které všechny osobnosti ze stovek našich i světových televizních kanálů jmenovat.

V našem netelevizním pozdním dětství kdysi vítězívali spíše knižní Tom Sawyer a Huckelberry Finn od Marka Twaina, Vinnetou s Old Shatterhandem od  Karla Maye,  Dva Divoši od E.T. Setona. Ostatně divošskými romantiky jsme vlivem imprintingu nemnozí zůstali až do současné jiné doby, asi k údivu a veselí mnohých.  Je snadné být na počátku dítětem, protože jinak to ani nejde. Pak se člověk už jen vzdaluje, ať je v životě čímkoli. Stane-li se  však politikem, ministrem, státním žalobcem či exekutorem,  je mnohem těžší stát se přítelem dětí, ostatně i přítelem jejich rodičů. Popularita a neškodlivost Křemílka nebo Rákosníčka je evidentní.  Bruce Willis nebo Vinnetou škodí jen několika zlým jedincům. Drtivé dobré většině pak dělá dobře, že dobro, jednotlivci pro většinu vybojované, nakonec vítězí. Víla Amálka, Rákosníček, Krteček nebo Dva Divoši zase chrání přírodu, což dobrá drtivá většina zhusta i nezvládá. Světa  infantilní, leč reálné popularity si politikové nemohou nepovšimnout, zvláště když se zase blíží volby.  Popularitu je nepochybně obtížné získávat u zkušených důchodců, ať už rekapitulací způsobeného nebo výčtem slibovaného. Popularitu je třeba získat u dětí a dospívajících. Nedisponují tolik zkušeností a vhledem, navíc  představují budoucnost naivní víry v lepší zástupce a zastupitele. Je třeba stát se pedomilcem, tedy oblíbencem a přítelem dětí jako už jsou Jů, Hele či Maxipes Fík, aniž je nutno slibovat zrovna nějaký nový maxiprogram. Scénář je prostý. Děti a jejich maminky nejprve k smrti vyděsíte velmi zbytnými záměry a opatřeními a pak je zachráníte tím,  že záměry či opatření halasně s vydatnou mediální podporou  zase opustíte. Rozpor mezi oběma protikladnými tahy se nezapočítá, je-li interval delší než dva týdny, protože zakrátko je paměť veřejnosti spolehlivě mazána přívalem každodenních zpráv různého typu i významu. Cesta nového projektu, pracovně ho nazvěme třeba  Přítel dětí, je u nás v poslední době velmi prošlapávána,
a to právě na orné půdě zdravotnictví a sociální péče. Začalo to rušením Dětských ústavů, které už prý neměly v postmoderní civilizaci místo, protože nejlépe je dětem v rodinách. To je  všem od pravěku jasné a byl to pozitivní návrh. Negativně byl přijímán jen těmi, kteří znají problém zevnitř a táží se, co počít, když se opuštěným řádných rodin nedostává, zejména pak dětem postiženým. Takže rázný projekt se nám rozvolnil, do rodin půjdou jako dříve jen ty děti, o které rodiny  stojí, a děti ostatní a nechtěné budou snad státem neopouštěny. Po měsících humbuku je to osvícený a  k dětem přátelský ministerský počin. Ministerští  také prosadili zákon, že jakékoli ošetření dítěte lékařem musejí na místě stvrdit svým souhlasem a řádným podpisem oba rodičové. Že je to ptákovina bylo od počátku zřejmé, ale nejprve se ptákovina  musela  do zákona koaličními silami schválit a o rok později zase řádně ze zákona vyjmout. Ještě, že máme pro tyto nápravy rozumného ministra zdravotnictví,  vrcholového čili top-přítele dětí. Ten také nejprve prosadil zvýšit poplatky za hospitalizaci všem a vždy ze 60 Kč na 100 Kč za den a bez omezení doby pobytu v nemocnici. Později však prozřel a nyní navrhuje poplatek za hospitalizaci zase zrušit právě a jen pro děti. Asi aby aspoň děti své výdělky šetřily. Platit bez omezení budou jenom maminky, tatínkové, babičky, tety , strejdové a dědečkové. Kdyby se jim pro délku choroby nedostávalo prostředků, děti jim z ušetřeného za svůj odpustek nepochybně půjčí. Leč bez ironie,  stejně je i  k dětem přátelské, když se podaří jakékoli zbytečně nastavené občanské nepřátelství zase zrušit.  A tak i v době hrozící povodněmi, za krutě deštivé soboty  prvního června, na Mezinárodní den dětí, spolupodepsal pan ministr zdravotnictví v Jánských Lázních jako pouhý petent  veřejně petici za zachování léčebny Vesna, kde se úspěšně léčí právě choré děti. Je to zrovna na Den dětí čin vůči dětem pěkný a přátelský. Už se brzy ani nevzpomene, že léčebna nebyla ohrožena událostmi živelnými, ale opatřeními ministerstvem živenými k výrazné redukci lázeňství s nástrojem nového indikačního seznamu. Protože však lázeňství prý kleká více než mělo, tak už je zase doporučeno lázeňské léčby využívat naopak více. Redukce prý nemá být mylně chápana jako redukce, ale jako stimulace. Po vzoru činů mých dětských hrdinů byl také zlý ředitel lázní, neznalý teorie relativity,  koncem května odvolán a přáteli dětí bude opět nastoleno dobro. Naděje, dojetí i naděje na dojetí.  I ze záběrů na ČT24 jsem zaznamenal  zvlhlé oči zbytečně tedy protestujících, matek, otců a všech přátel dětí i rozumu. Inu, velmi pršelo, jak už jsem uvedl. Bylo velmi vlhko všude a na všem, včetně očí. Den děti, den hrozeb.  Hrozby rušení, hrozby vzrušení, hrozby záplav zbytečným množstvím vody, hrozby záplavy množstvím zbytečných informací o zbytečných opatřeních a jejich nezbytných opravách.
A co děti a jejich přátelé ?  Popularity  Kašpárků zajisté dospělým netřeba. Nepotěší. Kéž nás děti, než zestárnou, aspoň nezatratí.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.