1. Kdo je nebo bude stínový ministr zdravotnictví za ČSSD,

Zatím je touto pracovní, koordinační a nikterak lukrativní rolí pověřen prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., senátor za ČSSD a místopředseda senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

 

Jak to bude nyní po sjezdu dále je na vedení ČSSD a jak v budoucnu pak bude také na voličích a výsledcích voleb, konaných patrně až v řádném termínu v příštím roce, protože národ si asi musí koaliční vlády ještě užít.  Každopádně může jakéhokoli ministra nebo uvažovaného kandidáta těšit pouze práce v kolektivu kvalifikovaných odborníků s programem většinově podpořeným odbornou i laickou veřejností. Především na tom je třeba pracovat, nikoli na spekulacích jménu jednotlivce.

2. Obáváte se rostoucího vlivu finanční skupiny Agel ve zdravotnictví?

budete vymýšlet opatření, jak bránit další expanzi této slupiny?

Ministr zdravotnictví, ať již na výsluní či stínový, by se neměl obávat ničeho, co slouží zdokonalení zdravotního systému a zdravotní péče. Finanční skupina Agel zdravotnictví dosud nijak nově kvalitativně nepomohla, zda pomohla sobě, to nevím. Pouze převzala pod kontrolu řadu dříve veřejných zařízení, ať již trvale či formou pronájmu. Ta ovšem fungují nadále za prostředky veřejného zdravotního pojištění. Prý je umí spravovat Agel lépe a veřejní správcové by to neuměli. Leckde u nás i ve světě to ovšem umějí také. Je to lidech, nikoli o vlastnictví. Zdravotní péči zajišťují jen zdravotníci, nikoli finančníci či překupníci. Finanční skupina Agel jakož i finanční další skupiny nejsou jistě charitativní organizace, na zdravotnictví je lákají příležitosti být u toho, stabilní poptávka po zdravotních službách v každé společnosti a trvale protékající veřejné zdroje. Když nebudeme umět užívat veřejné prostředky pod veřejnou kontrolou, budou užívány pod jinou neveřejnou kontrolou. Soukromé podnikání s veřejnými prostředky asi není to pravé, co bychom museli podporovat. Vstupy transparentních investorů, podnikajících ve zdravotnictví ku veřejnému prospěchu, pomahajících všemu lepšímu, co veřejné zdravotnictví neumí či nezvládá a podle pravidel, ty jistě vítáme. Nepochybně budeme vymýšlet opatření k posílení transparence a efektivity zdravotnictví, vesměs jsou ovšem už vymyšlená.

3. Kolik by mělo být pojišťoven?

Kdyby právě teď vznikala Česká republika někde na nově osídleném území,  mohli bychom se obšírně dohadovat volbě o optimálního systému. Třeba  veřejné zdravotní služby (NHS) jako ve Velké Británii, dosti neefektivním systému soukromých zařízení s řadou komerčních  pojišťoven jako v USA, trpícím nadměrnou státní péčí o nemajetné nepojištěné, o systému zdánlivě mnoha regionálních pojišťoven svázaných jednotným  řádem jako v Německu, o vábném systému Holandska, provozovaném za trojnásobek našich nákladů, nebo o vyzrálých systémech skandinávských, izraelských, taiwanských a dalších. Pak bychom si snad mohli vybrat v konsensu či většinové volbě. Tak tomu ovšem není. Pracujeme s již existujícím  zvláštním,  směsným a v mnohém i směšným modelem české cesty, kde správce veřejné zdravotní daně nazýváme pojišťovnami, kde ministr má namísto garantované struktury péče starosti s financováním v úhradových vyhláškách  a ony pojišťovny se neúspěšně pokoušejí tvořit strukturu bez zvláštní kvalifikace a starosti o její financování, kde existují maxipojišťovny i pidipojišťovny ve zdánlivé konkurenci, pokud o nic nejde,  a v kartelové shodě, když jde do tuhého. A to za situace, kdy se zcela rozvolňuje veřejná kontrola nad veřejnými prostředky. Ostatně stačí si projít historii tvorby a fungování správních rad, neochotu veřejně informovat o stavu veřejných dat, mýty o zápasu ministerstva s největší pojišťovnou a zjevné opouštění odborného řízení  zdravotnictví ve prospěch politického řízení. Rekonstrukce stavby, v níž se trvale bydlí, musí volit jinou strategii než novostavba budovy na zelené louce, kdy se může bydlet zatím jinde. Program nápravy a stabilizace zdravotnictví ČSSD bere vše uvedené a již zavedené v úvahu, dovede si představit účelné splývání pojišťoven do menšího počtu než dosud, zejména však posílení veřejné kontroly nad veřejnými prostředky. To proto, že nemáme žádné pojišťovací společnosti a soukromě provozované zdravotnictví,  ale pouze různé a různě se chovající správce veřejného pojištění a různé poskytovatele péče v míře jakou jsme připustili a ve stavu, do kterého se systém dopracoval, vyvinul  a místy i dodegeneroval.

4. Jak nahlížíte na nový zákon o pojišťovnách, který by umožnil poslat VZP do konkursu (viz -

http://www.tribune.cz/clanek/26192-zakon-by-mohl-poslat-vzp-do-konkurzu)

Všeho takzvaně reformního, co se udá ještě v letošním roce se velmi bojím, a to jak různých metod pro odstátňování státních nemocnic,  tak i pro ztrátu veřejné kontroly nad veřejnými prostředky. Napravit lze mnohé nefungující a špatná pravidla,  přesuny či zcizení veřejného majetku do soukromých rukou se už ve stabilní demokratické společnosti napravují obtížně, případně vůbec, jak už víme.  Máme také zkušenost, že největší darebnosti přesunů a posunů   se dějí těsně před odchodem odcházející garnitury na odpočinek. Nastupující garnitura pak leccos třeba napraví, leccos už nemůže.  Stále se totiž hledáme zda jsme ještě res publica – věc veřejná nebo res secreta – věc skrývaná. Buďme  pro res publica, máme to totiž v názvu – Česká re(s)publika.

5. Budete řešit zodpovědnost členů správní rady VZP z řad ČSDD při hlasování o klíčových rozhodnutích managementu VZP?

V lépe zavedených, tradičních a příkladných demokraciích je zvykem, že ve

správních  pozicích sedí vítězové voleb a opozice naopak automaticky zasedá v dozorčích orgánech. Pak se demokracii daří. Osobně nevítám, že ve správní radě VZP figurují zástupci ČSSD a naopak zcela nefunkční dozorčí radu má na starosti kolega Julínek, rovněž koaličník. Pozice šesti zástupců ČSSD ve třicetičlenné správní radě VZP je více než problematická, mohou se sice vyjádřit, ovlivnit a vyžádovat však nemohou zhola nic. Pan ministr Heger říká, že také nemá na VZP pražádný vliv, pouze jeho náměstek je tam nyní předsedou správní rady a jeho bývalý ředitel invenstičního odboru je generálním ředitelem VZP. Myslím, že v systému naší velmi mladé demokracie kocourkovského typu s podivně zavedeným systémem opoziční kontroly je liché pohánět k odpovědnosti někoho z opozice za cokoli, kde konat nemůže a kde snad ani nemá být,  není-li tam, kde být má.

6. Budete zdravotníkům v státních zařízeních zvyšovat platy nebo spíše se  snažit udržet je na současné úrovni či je redukovat?

Zda se v nemocnicích tam či onde vlivem letošní úhradové vyhlášky platy zdravotníků zvýší, snižují nebo zůstanou stejné, vědí jejich ředitelé, možná i zřizovatelé. Zjevně u nás postupem doby existují  zdravotníci deklasovaní a zdravotníci privilegovaní , a to jak ve svých rolích v systému, tak v příjmech. Paušální navyšování mezd všem stejně by bylo stejnou chybou jako paušální nečinnost v této věci. Ve skutečnosti jsou mzdy výsledkem celkového systému či nesystému financování zdravotnictví, přijatých preferencí a vzniklých nerovnováh. Deklasovaní zdravotníci  by měli dostat více, aby nebyli tolik deklasovaní, a těm už privilegovaným zvyšovat platy asi tolik netřeba. Zatím však máme systém odměňování natolik heterogenní, zpustlý až chaotický, a s tak velkými rozdíly, že před rozhodováním o dalším vývoji je třeba ho nejprve řádně popsat, vyřešit co naléhavě třeba, neřešit, co právě netřeba a provedené změny veřejně a řádně zdůvodnit.

7. Jak budete kompenzovat zdravotnickým  zařízením výpadek v zrušených regulačních  poplatcích?

Nejprve se dotážeme, nač různá zdravotnická zařízení různé poplatky vybírané v různé míře vskutku používala. Odpovědi budou velmi různé nebo ani nebudou. Nebudeme aritmeticky kompenzovat poplatky, ale budeme se starat, aby potřebná a kvalitně poskytovaná péče byla řádně uhrazena. Stát platí už pátý rok za státní pojištěnce jen hanebných 723 Kč, formou DPH jsou ze zdravotnictví vyváděny miliardy, na daňových výnosech za tabák a alkohol se zdravotnictví podílí nulou, ačkoli nese hlavní zátěž zdravotních problémů těchto toxikomanií. Státní rozpočet nelze dále vylepšovat na úkor veřejného zdravotního pojistného.

Jak kompenzovat zrušení poplatků je vlastně jen veselý dotaz na od počátku nesystémové opatření. Logicky to znamená, že exministr Julínek měl vlastně už při zavádění nic neregulujících regulačních poplatků obdržet dotaz, jak tím hodlá systém dekompenzovat či zmást. Redakce váženého časopisu  Medical Tribune touto otázkou vlastně nanesla novou inspirativní myšlenku. A myslím, že má pravdu…

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.