Kromě prezidentské  amnestie postihla národ a zejména média  hned v úvodu ještě veselejšího roku 2013 také amnézie, tedy ztráta paměti na to, co vskutku občany a zdravotnictví ještě nedávno loni trápilo a trápit bude.

Tématem  už teď není  třeba  mlha uzavírání  smluv zdravotních pojišťoven s nemocnicemi na další léta, ministrem nezodpovězené plány na jeho další nakládání s velkými státními nemocnicemi a ústavy ani úhradová vyhláška, vydaná po půlročním přípravném procesu příhodně až na Silvestra jako drsně  estrádní  tisk. Tématem je teď opět 35 minut dostupnosti základní lékařské péče, nařízených pro  vylepšení  našeho života vládním nařízením už kdysi loni v létě.
Že prý ovšem bez pětatřicetimunitového vládního nařízení občan  právní jistotu neměl a teď už ji bude mít.  A stačilo tak málo.

Jak se už v posledních dvou letech zdravotní zákonotvorby stalo zvykem, jde i zde o typický legislativní plevel, v němž se lze nekonečně přehrabovat a přetrhávat, ale nelze ho rozumně využít.  Ani z podhledu občanů nebo zdravotníků ,  ani z nadhledu pojišťoven.  Možná ještě někdy bude nápad ho trošku zneužít   až zase bude síla a chuť k ředění sítě. Určitě však nebude síla a chuť zdravotnická zařízení přidávat tam, kde dostupnost přesahuje oněch vládních mýtických  35 minut. Média již objevila, že dostupnost lékaře  třeba z šumavských či jesenických hvozdů  je jiná a problematičtější než dostupnost lékaře z pražské Národní třídy nebo brněnského náměstí Svobody. Cesta k poznání reality je v Českomoravsku  klikatá  a  trvá.  Investigativci  určitě ještě doplní, že dostupnost se liší i podle aktuálního  počasí nebo způsobu, jakým potřebný občan cestuje a v jakém je sám stavu. Nejslavnější Čech Jára Cimrman proces poznání skutečnosti ještě zkomplikoval objevem slepých cestiček, což vládu i ministerstvo zdravotnictví trvale inspiruje.  Nutno ovšem  brát vážně také podzimní veřejné vyjádření předsedy ústavního soudu i předsedy soudu správního, že u nás vymahatelnost práva chybí. Takže je vlastně jedno, je-li legislativní norma nezbytná a moudrá nebo plevelná a hloupá. Domoci se jejich fungování v praxi stejně nelze.

Tedy máme, co jsme ještě nikdy neměli. Garanci dostupnosti lékaře do 35 minut. Ve skutečnosti když půjde o život a stav akutní, dorazí záchranka o zlomkrk kvůli nemocnému stejně jak nejrychleji to bude možné. Zákonu stačí do 20 minut. Při častějších problémech neakutních se opět jako dosud  každý dotrmácí k doktorovi  jak umí a může.  U části případů to bude i do 35 minut, jinde třeba už do 15 minut s následnými hodinami čekání, jinde to bude možná 37, 53 nebo 115 minut. Jinak se bude cestovat  občanům v rychlých  autech, jinak důchodcům v autobusech a vlacích, jinak cvičeným chodcům, ještě jinak chodcům dušným, zahleněným nebo delší procházkou zase odhleněným. Když to všichni zvládnou do 35 minut, bude vládní nařízení úspěšně naplněno, když nezvládnou, vláda jim síť nezahustí, neboť i tak sní svůj sen o naředění sítě.  Jenom jsme si opět kapku zašvejkovali, ať už jsme ve vládě nebo mimo ni, vládním nařízením rozveseleni, nadšeni či naopak.

Ale  stejně bych někdy rád poznal toho, kdo vymyslel a vládě předhodil k sežvýkání právě oněch 35 minut. Třeba bych se tak seznámil se zajímavým a veselým člověkem, recesistou. Běžný otrávený  občan, doktor, dopravák či úředník by určitě uvažoval v termínech  půlhodinka či hodinka, možná by i střelil nějakou rámcovou kilometráž,  ale přesných 35 minut, to je vskutku výkon hodný profesionálního navrhovatele, který se asi sám absurdním divadlem regulace života  baví.  Nicméně buďme pozitivní, jak říkával poplatkový exministr. Uvidíme kdo a jak teď bude 35 minut dostupnosti měřit, uplatňovat, vyhodnocovat, napadat, bránit, upřesňovat či novelizovat.  Hlavně, ať je dole více víry v dobro padající shora  a nahoře sebeuspokojení z dobra troušeného směrem dolů !

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.