TOP ministr zdravotnictví docent Leoš Heger, nejslušnější a nejposlušnější z ministrů, soudí, že struktura veřejných zdravotnických zařízení je věcí zdravotních pojišťoven, nikoli jeho starost.

Stejně tak není jeho věcí ani nejistota občanů o dohadované zdravotní péči ani destabilizace a nespokojenost zdravotníků. Domnívá se, že na chod zdravotních pojišťoven vliv nemá, obráceně to nekomentuje. Soudí, že stát by neměl žádná zdravotnická zařízení spravovat a usilovně pracuje na rozpuštění jím řízených nemocnic s určitými cíli a do neurčita. Do televize sděluje, že Česká lékařská komora by se měla věnovat vzdělávání a dalším podružnostem, do vysoké politiky se nemotat a tuto vyšší úroveň poznání a správy veřejných věcí nechat s důvěrou na něm. Rezignovat nehodlá, což je občansky statečné a odpovědné. Vždyť vykonal mnoho dobrého. Dobré se už kupí a stává se nepřehledným. Mrzí ho poněkud, že platové memorandum nedodrží, což se však od jím podepsaných memorand po zkušenostech stejně ani neočekává. Navrhuje, aby se další připlácení a poplatkování ve zdravotnictví v zájmu prosperity země a plombování deficitu zvýšilo, protože doba je opět příhodná. Nastává vnitropolitická normalizace a od reptavých občanů až do voleb vládě nic nehrozí. Slušná nekomunikace v aroganci spíše přitvrdí.

Nelze se tedy divit, že zdravotnické odbory vyhlašují stávkovou pohotovost. Nelze se ani divit, že opozice bude spíše na straně odborů než zastáncem ministra Hegera, který se už zjevně milovaným otcem národa nestane, neboť plní jiné úkoly jiným.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc