Stát má nyní velkou starost jak po průšvihu s ethylalkoholem, kriminálně otráveným příměsí methylalkoholu, vrátit co nejrychleji zpět do života obchod s ethylalkoholem neotráveným a  spotřebu ethylakoholu „normalizovat“.

Podle aktivity a úsilí představitelů státu, kteří se doma i v Bruselu zaklínají, že na prvním místě je zdraví občanů,  to nicméně vypadá jakoby destiláty  byly jednou z nejpotřebnějších potravin bez níž organismus strádá. Prohibice mléka nebo ovocných šťáv by zřejmě takový poprask nezpůsobila. V mnohém ve světě přeborníky nejsme, ve spotřebě destilátů však soutěžíme velmi úspěšně a držíme medailové pozice. Nepochybně trh s ethylalkoholem od methylalkoholu dříve či později očistíme a nebude už umírat oněch 26 občanů do měsíce na otravu methylalkoholem, nýbrž „pouze“ oněch 25-30 občanů měsíčně na standardní předávkování očištěným ethylalkoholem jako dosud. A to bez afér, bez mediálního zájmu a už „normálně“, tedy nenárazově a každý měsíc pravidelně. Je možná příležitost nevracet se po methanolové aféře do úplně stejného světa a nebýt si už tak jisti, že prospěšné je všechno, co daňově přispívá, jako třeba destiláty a tabákové výrobky. Je možná dobré se aspoň zamyslet jak darebné teze a signály tím posíláme zejména nejmladší generaci. Počet dětí, které přišly do styku s alkoholem, se u nás od roku 1995 zdvojnásobil.Třiadevadesát procent šestnáctiletých již má zkušenost s pivem, vínem či destiláty, osmdesát procent je pilo v posledních třiceti dnech. Naše děti drží prvenství mezi vrstevníky z 36 zemí, které zkoumala srovnávací studie ESPAD. Jednadvacet  procent šestnáctiletých konzumovalo nejméně třikrát měsíčně  pět a více sklenic alkoholu. Snadnost, s jakou lze alkohol koupit a za nízkou cenu, třeba oproti skandinávským zemím, a zejména obrovskou společenskou toleranci pití alkoholu dokonce u mládeže považují experti za hlavní příčinu rostoucího opíjení se školáků. Nepochybně k tomu přispívá degradace pozitivních hodnot a současné společenské klima deklarující sociální nejistotu už skoro jako program. Nejsem si jist, zda při současném předhánění se v rychlosti normalizace obchodu s destiláty máme vůli tragickou methanolovou aféru a neplánovanou prohibiční zkušenost využít také pro korekci naší dosavadní proalkoholové politiky k lepší legislativní ochraně aspoň mladé generace, aniž bychom to vnímali jako ústup od oslavovaného sebedestruktivního neoliberalismu. Chceme vůbec trochu vystřízlivět nebo opilí konzumem budeme naši abnormální afinitu k alkoholu dále předávat naší mladé generaci jako národní kulturní dědictví?

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.