Už v lednu vyzval Senát Parlamentu České republiky svým plenárním usnesením ministra zdravotnictví, aby v nejkratší době předložil koncepci veřejné ochrany zdraví a hygienických služeb státu, kterou Česká republika dosud nemá.

Zejména jde o odpovědnostní strukturu zařízení a funkcí, které v tomto významném segmentu zdravotnictví přežily a jaksi setrvačností ještě fungují.

Slušný pan ministr na žádost Senátu již osm měsíců nijak nereaguje, což lze vnímat jenom jako aroganci exekutivy vůči horní komoře parlamentu. Od jara máme policejně vyšetřovaného hlavního hygienika, který dlí na neplaceném volnu. Pan ministr se s ním plánoval sejít již po několika měsících jeho absence, prý v srpnu, ale nějak se to nestihlo, takže snad se to povede v září a možná i do konce tohoto roku. Všichni, kteří něco a někoho řídí a cítí placenou povinnost scházet se s podřízenými v práci pravidelně a jednat s nimi o závažných věcech kdykoli, mohou tento ministerský styl občasných pracovních schůzek vedení pokládat za aroganci rovněž.

Nelze se ani divit, že systémové mezery a nejasnosti ve veřejné ochraně zdraví se jednou projeví v pochybnostech kolem očkování, jindy v pochybných návrzích novel zákonů, pak zase přehazováním odpovědnosti za prevenci jinam a občas i nějakým tím úmrtím, třeba na otravu methanolem prodávaným v konzumních lihovinách. Ministerstvo zdravotnictví sice pokřik z  médií vnímá citlivěji než senátní usnesení, ale komentuje takové události jakoby z druhé polokoule či jiné planety. Zasvěceně i připustí, že nějaká ta kontrola by se snad občas udělat mohla, když už máme i mrtvé, ale život jim už stejně nevrátíme a nijak zásadní impuls pro změnu bohorovného chování našeho reformního, slušně arogantního ministerstva ani taková methanolová událost není.

Když má ministr politické zadání zbavovat zdravotnictví státního vlivu a provádět spíše desorganizaci, nelze se asi divit, že na takovém desorganizačním programu tedy usilovně pracuje a organizovaný přístup k veřejné ochraně zdraví a zdravotní péči pokládá za spíše nežádoucí. Třeba už náhodou k žádnému hromadnému ohrožení či epidemii nedojde, třeba ano. Spíše určitě ano, ale zachraňovat se pak stejně musíme rozumem a úsilím zdola, bez vlídné spoluodpovědnosti hibernujícího ministerstva.