Leckdo se už možná zamyslel, proč i přes několikaleté vášnivé řečnění o reformě zdravotnictví nejsme dále. Je reforma jen záminkou pro další odstátňování majetku i vlivu?

Proč nám život nadále komplikují rozporuplná opatření, zbytečné legislativní zmatky, nezralá sankční ustanovení, nejisté smlouvy s pojišťovnami, jejich údajná konkurence pěstěná kartelovými dohodami a fúzemi,  hrozba redukcemi zařízení potřebných, tiché rozrůstání zařízení méně potřebných, bludné hledání jednotné elektronizace zdravotnictví, nejednotnost v pravidlech financování, arogance ve vztazích, ovšem i zvyšování poplatků, velmi odlišné doplatky v různých lékárnách, neurčité nadstandardy péče či státem pasené připlácení za lékaře. A to se ještě tiše spouští rozpouštění významného segmentu zdravotnictví, dosud řízeného státem, buď jen tak chaoticky do rukou ničích nebo promyšleně do rukou něčích.

Proč tedy nejsme dále, když se o reformu snažili už čtyři znalí ministři? Předpřipravený a energizující lékař MUDr. Tomáš Julínek, bez přípravy dáma s pravým viděním světa potřebných ing. Daniela Filipiová, zastánkyně zdravotních sester a pragmatických neproměn  z vlády odborníků Mgr. Dana Jurásková i zkušeně kamsi do neznáma manévrující koaliční lékař-organizátor doc. MUDr. Leoš Heger. Není vskutku divné, proč pod vedením ministrů a ministryň znalých pravého dobra už nejsme dále ? Proč narůstá nespokojenost ve veřejnosti laické i odborné, mezi nemocnými i zdravotníky, a to i za situace, kdy naše medicína je stále srovnatelná s velmi vyspělou části světa ? Přijde snad ještě další a pravější  mesiáš ohlásit už onu skutečnou reformní cestu ? Troufám si tvrdit, že mesiáš nepřijde.

A navíc prolomím nevyslovované tabu tvrzením, že prospěšná reforma už nebude ! Pokud budeme mít štěstí a zachováme zbytek paměti a rozumu, dopracujeme se dosavadní metodou pokusů a omylů k formě veřejného zdravotnictví, kterou tato společnost o stálých deseti milionech občanů potřebuje a unese Tedy kterou nejen chce, ale i zaplatí. Pro efektivitu systému je lhostejné, zda je placeno z kapes veřejných či vlastních, neboť obě vlastně jedno jsou a soukromé není automaticky efektivnější než veřejné.. Neefektivně připlácet lze jistě neomezeně, hlavně na tanečky kolem. Na efektivní péči nezbytnou k oněm tři sta miliardám teď připlácet  netřeba. Rozpoznat pouhý taneček není tak nesnadné ani pro laiky, ale pro ty, kteří jsou placenými choreografy zdravotního představení, je to přímo profesní povinnost.

Reforma zdravotnictví úspěšná ani pohled být nemohla, protože rozbíjela a rozpouštěla, ale nic nového a skvělejšího  ve struktuře služeb nevytvářela. Její úsilí mělo spíše směřovat ke klidnému rozvíjení dobrého v ještě lepší a k boji se vším plevelným. Východiskem, spíše než různá prohlášení stran a koalic , mělo být osvědčené  feng-šuej, znamenající důraz na prostor, světlo, pořádek a hezký pocit pohody a zdraví. Tak se nestalo. Reforma nevzala nebo nechtěla vzít v úvahu dominanci lidských slabostí. Prostor prorůstá plevel. Plevel neefektivní pojišťovenské byrokracie, plevel zbytné i chybné zákonotvorby, plevel zavádějících prohlášení, plevel podružností, plevel parazitujících kšeftařů,  plevel dílčích a obecných disproporcí i nespravedlností, plevel nedůvěry zasévané  horizontálně i vertikálně. A také plevel zbytečně kritického vnímání zdravotnictví ve veřejnosti, jakkoli bychom mohli být i při problémech docela rádi, že ho zatím aspoň v této podobě máme zachováno, neboť úplně obvyklé to ve světě není. Musíme se však přestat utloukat frázemi a programy s mylnými předpoklady. Hledejme  stručnější hodnocení reality . Pokusím se pojmenovat čtyři okolnosti, jimž se necháváme navádět a zavádět :

1) Nosí se imaginární boj proti korupci a bojují už všichni. S ní i proti ní. Navrhuji smířit se trvale s faktem, že v Čechách i na Moravě se kradlo a krást bude, poskytne-li se k tomu příležitost. Drobné zlodějny nahrazuje odklánění ve velkém.. Úkolem je tedy omezit příležitosti. Nelze měnit chování lidí jinak než že se mění a ztíží podmínky pro darebnosti. Ztíží-li se podmínky pro zlodějnu, usnadní se podmínky pro zdárnější život. Zákony na to nestačí, respektive už počtem stačí, aby prokázaly, že stejně nestačí.  Je třeba nastavit odborné samořízení zdola těmi, kteří sami předmětné dílo konají, aby se ohlídali vzájemně a v odpovědnosti za svěřené se  střídali. Jde o cestu řízení přirozenou a  s menší byrokracií. Bohužel řízení už jen toho, co k řízení ještě zbude, neboť do soukromé intimity  uchopeného a dále uchopovaného lze už snad vstoupit jen ironicky rozvinutím podpory soukromého zisku omezením podpory z veřejných zdrojů.

2) Je lékařů a zdravotnických zařízení moc nebo málo ? Utrpí redukcí více dostupnost nebo indukce zbytného a zbytečného ?  Kdo redukuje či indukuje lékaře a zařízení nezbytné ?  Je to snad volná ruka neexistujícího zdravotního trhu nebo se tak děje z volné ruky či z ruky něčí sápající po opuštěných majetcích a příležitostech ? Navrhuji smířit se trvale s faktem, že i objektivně zbytné či zbytečné zdravotnické  zařízení pokládají jeho majitel i provozovatel  za nezbytné. Zbytnost si nepřizná majitel zbytného zařízení ani ředitel zbytné pojišťovny. Pud sebezáchovy je totiž přírodním pudem nejsilnějším a nedbá na efektivitu nebo novinové výzvy. Je tedy třeba oddělit zahrádky. Soukromé tužby živit soukromými zdroji, veřejná zadání živit veřejnými prostředky. Netřeba rušit či omezovat jedno nebo druhé. Jen oddělit záhumenky, aby touha po svobodném podnikání netrpěla a povinně placené priority se naplňovaly v míře potřebné, ne však nad míru.

3) Chce nemocný příliš, když žádá to nejlepší, nejmodernější, nejinzerovanější ? Má se ve svých nárocích uvědoměle mírnit a sám odhadnout, co pro jeho léčení postačí a jak veřejné finance nezatížit příliš ? Umí odlišit do čeho má investovat navíc, aniž by ho to zruinovalo a co čeho neinvestovat, aniž by se tím rozhodnutím poškodil ?  Navrhuji smířit se trvale s faktem, že  běžný pacient zpravidla optimum potřebné péče předem rozpoznat neumí. Ve svém rozhodování je omezen, manipulovatelný a v nevýhodě. Je samozřejmě nemilé, když to nedokáže ani jeho ošetřující lékař a neshodne se ani lékařské grémium. Také proto je třeba stálého vzdělávání a diskuzí nejen z pohledu odbornosti, ale i z pohledu ekonomické udržitelnosti systému. Ale zdůrazňuji, že diskuzí výkonných lékařů, nikoli úředníků od pošt, zhrzených právníků, zneuznaných ekonomů, tiskových mluvčích nebo těch, kteří sami pomoc hledají aniž ji mohou efektivně nabídnout. Samořízení a vzájemná kontrola mezi profesionály, pojištěná účetním limitem spotřeby, je asi tím  současně možným optimem, jehož si můžeme dopřát, aniž bychom život trávili v pocitu permanentní krize a ústrků.

4) Jsou firmy zdravotně-průmyslového komplexu pijavicemi na bělostném těle lékařského altruismu ? Ohrožuje nás pokrok stálým růstem nákladů ? Existuje i pokrok, který proces zlevňuje ? Kdy se dotkneme nebe a kdy naopak vychutnáme ikarovské propady z přehřátí vosku, který už perutě neslepuje, nýbrž jen kape a šíří obavy jako gonorhea ? Navrhuji smířit se trvale s faktem, že pokrok v technologiích nelze zastavit a výrobce i prodejce chtějí vydělávat, aby přežili. Nebo aby doma nedostali vyhubováno, že na dovolenou se pojede jen na Lipno  škodovkou a nepoletí se vlastním ultralightem na pronajatý ostrůvek v Tichomoří. Přežít chce ostatně i charita, aniž musí zrovna vydělat. Ziskem je jí třeba jen pocit blaha, ale i pro ten je potřeba přežít. Hlavním rozporem nicméně zůstane, že zatímco  pokrok v technologiích se nedá zastavit, pokrok v myslích ani v solidnosti konání lidí se nedá urychlit. Takže se i nadále napřed mnohé zakoupí, vyzkouší a vytěží a až poté se pochopí a o užití správně rozhodne. Úkolem bude urychlovat pokrok v myslích, těch kteří rozhodují, aby rozhodovali správně. Někdy bude nutno urychlovat i odchod těch, kteří nerozhodují řádně. Nejen v zájmu pokroku, ale i v zájmu jeho udržitelnosti.

Asi jen na uvedených čtyřech pevných pilířích lidských slabostí, lze pozitivně a už bez zbytečné kritiky stavět stabilní formu systému, která nahradí přechodné reformní cvičení. Forma to je struktura a pořádek v hlavách. Nebudeme zkoušet měnit člověka, který svou přirozenost nezměnil za tisíciletí, pokud kdy vůbec.Poplatkem ani příplatkem to nejde zcela jistě, úplatkem jen málo a na chvíli, doplatkem jen pro zúčtování v závěru roku.

Závěr nejlépe s motlitbou : We-la tachlán le-nesjúna. Ela pacan min biša. Původní aramejské sdělení, které badatelé lingvisté vykládají  jako „nedej, aby nás oklamal povrch věcí, ale osvoboď nás od toho, co nás zdržuje“. Navykli jsme však zjednodušenému překladu  originálu této části otčenáše ve znění : „neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého“.

Prof. MUDr.Jan Žaloudík, CSc.