Touto parafrází známého výroku amerického kosmonauta na Měsíci bez sebemenší ironie a s uznáním komentuji počin paní reportérky Lenky Petrášové pro MF Dnes, která jednoduchou metodou a přímo na místě sondovala kvalitu úklidu v několika českomoravských nemocnicích (MF Dnes 24.8.2012).

Osm z deseti nemocničních záchodů při této kontrole kvality úklidu neuspělo. Je nepochybné, že udržování čistoty a pořádku je základem nemocniční hygieny, ať už jde o nemocnice ověšené zarámovanými certifikáty kvality či pouze obrázky z přírody. Reportérčin počin pro naše porevoluční zdravotnictví bude však jednou zhodnocen jako historický, a to ze tří dalších důvodů než pouze řádně vycíděných toalet. 1) Paní reportérka se namísto žádosti o dotaci pro přípravu svého projektu pouze nezištně zamyslela. 2) Paní reportérka či její spolupracovníci se sami zvedli z židlí od počítačů a do nemocnic, ba i na jejich záchodky, se osobně dostavili. 3) Paní reportérka získávala své poznatky na místě napříč vlastí bez ohledu na přísně oddělené a omezeně komunikující zřizovatele v nemocnicích státních, krajských, městských, a dokonce takzvaně soukromých. Tedy ve všech typech nemocnic, provozně financovaných veřejným zdravotním pojištěním, které jsme si  za porevoluční léta my hraví chlapečkové a holčičky na pískovišti hračkami a brázdičkami rozdělili, ale třeba bakteriím  jsme to nevysvětlili. Bakterie onu rozdělovací hru nehrají a množí se nejen na záchodech bez ohledu na vlastnictví. Patrně jen podle podmínek, které jim správa nemocnic, operačních sálů či záchodů, desinfekcí dovolí. Je ironií osudu, že právě ve dnech, kdy ještě běžel novinářský průzkum, oznámil ministr zdravotnictví půlmiliardový záměr  soutěže projektů o inovace řízení kontroly kvality ve zdravotnictví. Paní reportérka už však se svým pidiprojektem vyhrála i bez dotace. Její neviditelná tužka kreslící sluníčka na záchodový porcelán, která je čitelná pouze pod UV lampou, je pro mnohé také inovativní. Snad ne pro hygienickou službu, doufám, žije-li ještě. Vrchní sestry nemocničních oddělení, které dříve pořádek a kvalitu úklidu průběžně kontrolovaly, však takovou neviditelnou tužku neměly a musely být tedy samy hodně viditelné, často bývaly i hodně slyšitelné. O řádné denní kontrole úklidu vedoucími nyní najímaných úklidových firem mnoho nevím, možná to neví nikdo. Přijít osobně přímo na zkoumané místo samotné je rovněž inspirativní, asi  mnohde i inovativní, podnět pro zřizovatele, manažery a všechny za řízení kvality a pořádku odpovědné. Vždyť paní reportérka mohla také jen pročíst zprávu o čistotě záchodů, vyplněný formulář úklidu nebo stanovisko záchodové komise, je-li spolu s přemnohými dalšími komisemi třeba zřízena. Na vyšším stupni evaluace by jistě zaujalo hodnocení expertů akreditační nebo ratingové agentury, kteří by pro nadměrné vytížení do nemocnic a jejich méně reprezentačních zákoutí určitě vyrazit nemohli, snad až někdy, až budou sami nemocní a nevyčuraní. Za překonání mezinemocničních a mezizřizovatelských bariér průzkumem nemocnic napříč spektrem by paní reportérka jako první osoba v ČR věru zasluhovala státní cenu míru, cenu armády za neohrožený průzkum bojem, cenu Česká hlava nebo alespoň malé ocenění za translační výzkum pro duchem mladé výzkumníky. Možná i spolu se studentkou, která prý ji svou prací o metodách kontroly bakteriální kontaminace inspirovala. Pacient totiž cestuje po zdravotnických zařízeních jak je potřeba, jak se namane a jak může, aniž by studoval jejich organizační formy a zřizovatele. Činí tak v naději i s obavou, že jde prostě k doktorovi, na operaci nebo na infuze. Čistota je však jenom půl zdraví našeho zdravotnictví. Těšme se na další nenákladné nápady investigativních novinářů a těšit bychom se měli také na nedotované nápady svoje. Dotované snad jen shůry, třeba líbajícími múzami. A třeba jen tak pro ujištění, že povinnosti jsou plněny a  hlava s mozkem je v těle pořád nahoře.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.