Korupce nikdy neznamenala jen uplácení.  Efektivnější je jistě korupce personální. Dosazení vazala či kamaráda mimo pravidla hry do významnější funkce, třeba ve vedení velké nemocnice nebo zdravotní pojišťovny, kde plní, co má plnit v zájmu soukromém či skupinovém.

Co by třeba jiný nevazal a nekamarád neplnil, kdyby vzešel z řádného výběrového řízení a jednal jak má jen  v zájmu veřejném.  Národ je teď vzrušen  janouškovsko-bémovskou aférkou.  Je to však pouze vesele objevená špička ledovce, v jehož masivním korpusu zamrazeni žijeme Přinejmenším od oněch kritických let 2007-8, která zůstávají návodem k personálnímu  jednání dosud. Když exministr Julínek dosadil jen tak bez konkurzu ze své vůle a zvůle kamarády či vazaly do vedení Fakultní nemocnice Brno a Masarykova onkologického ústavu v Brně, mohlo to být vnímáno jen jako dočasný násilný tah násilné doby. Nebylo odvolání ani dovolání. Což však trvá. Nelegalitu svévole však následně tolerovaly i spolupachatelky exministryně Filipiová a exministryně Jurásková. Asi  že si nevšimly nebo že musely plnit vůli svého náměstka či telefonujících mazánků. Tolerantně v tom ovšem pokračuje i spolupachatel personální  nelegality ministr Heger a bůhví, kdo to chce po něm. Na loňskou výzvu
z dopisu  skupiny senátorů k nápravě tohoto nelegálního stavu slušný pan ministr poměrně neslušně dosud ani neodpověděl. A lze jen doufat, že také nedávným konkurzům na vedení velkých nemocnic nepředcházely mazánkovské telefonáty předurčující překvapivé mazlíky, které konkurzní řízení nakonec objektivně vymazlila.  Musíme asi počkat až na úniky odposlechů zase někdy v budoucnu. Třeba se pobaví a poučí až naše vnoučata.  Ctíme jistě presumpci neviny, neukáže-li se jinak. Nicméně už samo čtyřleté tolerování trvajícího nelegálního osazení vedoucích postů ve významných brněnských nemocnicích lze stěží označit za vůli k boji s korupcí. Asi se tam dotyční, julínkovskou sólovůlí dosazení stále některým hodí a nešlo tudíž jen o sólovůli. Musíme se však rozhodnout, zda bémové a janouškové jsou jen anomální a zavrženíhodní ONI nebo zda jsme to vlastně také MY nezodpovědní zodpovědní, nebo i MY řadoví, neřád chronicky tolerující, taktizující, čekající, mlčící, případně v záchvatech odvahy o léta viditelném jen šeptající.  Méně zajímavou  je  aféra
Bém – Janoušek, jaksi už řešená. Zajímavější je stále neřešená aféra veřejně známých a trvajících důsledků  personálně korupčních postupů, v jejichž tolerované ledovcové realitě zamrzlí stále žijeme.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., senátor PČR