1. V poslední době se hodně mluví o zrušení malých porodnic, jaký na to máte názor Vy, pane senátore?

Rušit ve zdravotnictví cokoli, co dobře fungovalo a funguje je možná administrativně snadné, ale velmi nebezpečné, nemáme-li vhodnější a rozumnější řešení.

Nemyslím, že máme úplně jasno v definici, co je to „malá“ porodnice. Nemyslím, že chceme rodičky soustřeďovat pouze do velkých center o mnoha tisícovkách porodů. Kromě vysloveně patologických případů těhotenství nejde v  praxi o žádnou vysoce specializovanou medicínu, nýbrž běžnou zdravotní péči, u níž nás zajímá především dostupnost při potřebné kvalitě. Ivančická nemocnice má  všechny předpoklady provozovat kvalitní porodnici v počtech 800-1000 porodů ročně, pokud nebude její postavení už předem zpochybňováno a pokud si k ní ženy z nemalé přilehlé oblasti  zachovají vztah a důvěru. Mohou v ní rodit mnohdy v příjemnějších a přitom stejně moderních podmínkách jako na velkých pracovištích, nemusejí za předporodní péčí, porodem i poporodní péči tolik cestovat a mohou si více užívat radosti z dítěte v prostředí, které je jim bližší.

2. Kriteriem pro posuzování zrušení porodnic jsou čísla. Myslíte si, že v této době, kdy populace klesá, je vhodné stavět hodnotící kriteria právě na "číslech"?

Odborná společnost gynekologů a porodníků hovoří o minimálních počtech porodů na úrovni 800 či 1000 porodů na jedno pracoviště proto, aby prý byla zajištěna dostatečná kvalifikace lékařů a porodních asistentek. Víme však, že tato zkušenost závisí spíše na jednotlivých odbornících a osobnostech, čím již prošli, čemu a v jaké rozsahu se věnovali.  Nehovoříme přece o možnostech předatestační přípravy mladých lékařů na klinice, nýbrž o již plně kvalifikované sestavě porodníků a asistentek.  V případě běžných porodů se určitě neliší udržování a získávání zkušenosti jednotlivých lékařů, kteří provádějí dva, tři nebo čtyři porody denně. Je nutno hodnotit také celkové dosavadní výsledky pracoviště, spokojenost rodiček, dostupnost porodnice s ohledem na podmínky v regionu. Na druhé straně jde také o ekonomické aspekty fungování celé nemocnice a skutečnost, že porodnice s méně než 600-700  porody mohou mít  ekonomické problémy, mají-li řádně zajistit celý provoz služeb v potřebné šíři.

3. Problém se týká i porodnice v Ivančicích. Součástí porodního oddělení je i gynekologie, takže zrušením této porodnice by zaniklo i toto oddělení. Ve městě i okolí by pak ženy musely řešit problém, ke kterému lékaři jít a hlavně jak se tam dostat. Existuje nějaká možnost, jakým způsobem se proti tomuto kroku účinně postavit?

Zánik gynekologické a porodnického oddělení v nemocnici v Ivančicích by z hlediska sítě zdravotních služeb v kraji ani z hlediska nákladů pro zdravotní pojišťovny či efektivity činností vůbec nic neřešil a mnohé by zkomplikoval. Myslím, že tyto věci byly už na počátku  roku vedením kraje dostatečně diskutovány a došlo k potvrzení dalšího fungování ivančické gynekologie i porodnice. Musejí však být dobře zajištěny především personálně a s dlouhodobou perspektivou. Jakékoli zpochybňování existence porodnice a gynekologie v Ivančicích tomu jistě nepomáhá. Je třeba dávat ze strany odpovědných orgánů, ale i ze strany občanů jasně najevo, že ivančická oblast tato zařízení potřebuje a zdůvodněně je žádá, že perspektiva po lékaře i asistentky je zde stabilní a dlouhodobá, že tato nemocnice má v síti jihomoravských nemocnic své pevné místo a prostor také pro kvalitní porodnickou péči. .

4. Velké nemocnice nejsou schopné převzít porody za malá zařízení. Je smutné, že " politické rozhodnutí" ministra Hegera vůbec nemyslí na kvalitní péči o matku a dítě, o které by státu mělo jít v první řadě. Z pohledu muže a politika - jaký je Váš názor?

Myslím, že koncepce porodnické péče není věcí jednoho ministra, nýbrž systému, který stojí na dlouholetých  zkušenostech českomoravských porodníků a žen samotných. Mnohé je jistě  možno a třeba dále zlepšovat, třeba důrazem na příjemnější a bezpečné porodní prostředí nebo na  realizaci představy přirozených porodů vedených za nekomplikovaných okolností asistentkami v lepším soukromí a přitom v bezpečném prostředí porodnice s jistotou všeho zabezpečení pro matku i dítě. Nemělo by však docházet k snižování dostupnosti porodní péče, nahrazování různými nebezpečnými improvizacemi domácích porodů, náhlým a účelovým administrativním rozhodnutím  a obecně ke snižování standardů kvality a bezpečnosti porodu pro matku i dítě.  Politiku bych do porodnictví vůbec nepouštěl, neboť jde o služby, které musí zajišťovat civilizovaný stát vždy na úrovni doby a bez ohledu na momentální politickou reprezentaci. Myslím, že se  neliší zájmy žen, jejich dětí, kvalifikovaných porodníků a porodních asistentek. Politici nebo politikaření některých subjektů s postranními zájmy nesmějí naše dobře fungující porodnictví komplikovat a znejisťovat. Jde nám všem ostatně o dobré podmínky pro zdravou reprodukci společnosti. Navíc zde nejde jen o choroby či úrazy jednoho nemocného, ale o zdraví dvou životů zároveň, tedy matky a dítěte. Jde o přirozený proces, který funguje odjakživa i za různých podmínek, ale moderní medicína ho  má učinit hlavně bezpečnějším a příjemnějším.

5. V poslední době se hodně mluví o domácích porodech, ale nemyslíte, že tohle je spíše návrat do středověku a riziko je pro rodičky příliš vysoké?

Zhruba každý desátý porod se komplikuje, ač se to zprvu nepředpokládalo.Zvládnout pak komplikaci s ohrožením matky či dítěte, případně obou, je nepochybně snazší a jistější v prostředí vybavené porodnice než v domácích podmínkách. Žena si snad může podle své vůle porodem doma zvyšovat vlastní riziko, ale nemyslím, že má právo také zvyšovat riziko zdraví a života svého dítěte. O bezpečnostních pásech při jízdě autem a nutných technických podmínkách bezpečné jízdy  už máme asi jasno. O různé bezpečnosti porodů jsou někteří stále nepřesvědčeni a nepoučeni. Myslím, že jde do značné míry také o nadměrnou mediální bublinu, protože na sto tisíc porodů ročně u nás rodí jen několik stovek žen doma, zčásti i vynuceně, že převoz do nemocnice nestihly. Obavy žen, že prostředí v nemocnici nebude přátelské lze postupně odstraňovat lepší vybaveností porodnic pokoji pro přirozený porod s vyšším stupněm soukromí a přitom bezpečným zázemím nemocnice v případě komplikací. Myslím, že touto cestou se už vydává řada porodnických klinik a oddělení a většina žen nebude mít brzy důvod bezpečnému přirozenému porodu v porodnici nedůvěřovat či se ho obávat. Ostatně pro většinu žen by byl nepochybně větším stresem naopak porod doma. Vracet se k praxi našich babiček a prababiček bychom se v porodnictví neměli, protože tak nečiníme ani ve všech jiných oblastech života a pouze riskujeme návrat k vyššímu počtu nezvládnutých komplikací a vyšší úmrtnosti novorozenců i rodiček,  jak ostatně za dávnějších časů bývalo.

6. Takže podporujete myšlenku malých porodnic?

Podporuji zachování porodnic s přiměřenými počty porodů tam, kde je to potřebné a kvalitně zajištěné personálem i vybavením. To je právě případ ivančické nemocnice, nabízející moderní porodnické a gynekologické služby v poměrně velké spádové oblasti. Ivančická porodnice úplně „malou“ porodnicí není, leckde fungují i porodnice s daleko nižšími počty porodů a v nich je pak asi nutno posuzovat podmínky další existence. V Ivančicích je však na místě podpořit spíše stabilitu a další rozvoj porodnického pracoviště, které budou ženy rády a s důvěrou navštěvovat.

Prof. MUDr.Jan Žaloudík, CSc.

senátor PČR za obvod Brno-venkov