Návrh novely zákona 48/1997 byl Senátem zamítnut, a to po zevrubném pětihodinovém projednání a ve shodě s doporučeními, která vzešla z předchozích jednání ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a Ústavně-právním výboru.

Hlavní výhrady k této novelizační směsi málo souvisejících témat se týkaly především protiústavní dysekvity v dostupnosti zdravotní péče, nepřipravenosti a nejasné odpovědnosti za stanovení položek nadstandardní péče, neujasněnosti hodnocení nákladové efektivity v medicínské praxi i zvyšování hospitalizačních poplatků bez omezení, což velmi znevýhodňuje dlouhodobě nemocné. Nepřijatelná jsou také ustanovení, která umožňují tvorbu řetězců plátců, poskytovatelů péče a dodavatelů a tím i soukromé zisky z veřejných zdrojů. Nevoli vzbudil také darebný a společensky nijak prospěšný přílepek o časově neomezeném působení členů správních a dozorčích rad zdravotních pojišťoven. Na vážnosti nepřidávají novele ani vložené tabulky, v nichž třeba způsob úhrady náplastí na kuří oka pyšně stanoví sám zákon, ač by postačily nižší a flexibilní právní normy.  To už má nádech cimrmanovské recese.

Novelou zákona, ve skutečnosti zákonů šesti, je vypuštěn z láhve džín, o jehož dopadech sám ministr zdravotnictví médiím s nejistotou říká „uvidíme, jak to dopadne“. Třeba v chirurgické praxi by se s tak nízkou mírou sebevědomí, odpovědnosti a záruk pracovat nedalo. Navrhovaná novela je pro svou heterogenitu témat a zmatečnost nově zaváděných opatření jako celek nepřijatelná, ač některé její dílčí části by si v tématicky lépe strukturované podobě mohly podporu zasloužit. Jde zejména o opatření v lékové politice, která na kroky k nápravě už dlouho čeká. Skutečně přínosný a přijatelný návrh by vyžadoval daleko transparentnější přípravu a schvalování jednotlivých novelizovaných témat podle jejich obsahu , tedy opatření v lékové politice, pravidlech pro regulační a jiné poplatky, definici rozsahu péče hrazené z veřejného pojištění, podmínkách pro fůze a fungování zdravotních pojišťoven apod. Pak by také bylo lépe možno oddělit nutné kroky korektivní a technické od zcela nových principů, které mění chod zdravotnictví a ústavní jistoty občanů ČR. Další reformní balíky míchající nesouvisející témata jakým je i tento novelizační návrh, se ani v minulosti  evidentně neosvědčily, podlamují důvěru veřejnosti v politiku, nahrávají dalšímu korupčnímu jednání a ve svých důsledcích potřebné změny jen komplikují a oddalují. To tím spíše, když samotný legislativní proces je jako zde nestandardní, v jeho průběhu jsou podsouvány dříve neprojednané změny a navrhovatel sám podává obsáhlý komplexní pozměňovací návrh k původnímu vlastnímu návrhu.  Senát předkládaný zákon zamítl jako neúměrně hybridní a účelový pokus vnášet do zdravotnické legislativy více nezajištěných rizik než náprav, a to včetně kolizí  s Ústavou a Listinou lidských práv a svobod. Tato novela je způsobem vzniku nesolidní, obsahem nedůvěryhodná, v některých částech nekozumovatelná a v jiných zneužitelná. Protože však žijeme v období silového rozhodování, které pracovně nazývám CXV, tedy římskými číslicemi 115, musí si voliči i nevoliči koaličních stran důsledků i této „reformní“ novely nejprve „užít“, aby ji ocenili. Už nyní je však v odborných kruzích třeba řešit jak ji přežít,  co bude třeba napravovat, jaké další zaplevelení a škody našemu zdravotnictví přinese. Radost z tohoto zákona naši občané, pacienti ani zdravotníci, mít zcela jistě nebudou. Přitom právě radost je to, co by měli zákonodárci a politici, zástupci občanů, občanům působit, byť se to v naší mladičké demokracii zatím hodně nedaří.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.