Inspirující zpráva z médií (15.9.2011):„Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) odhaduje, že příští rok se od pacientů vybere za nadstandard zhruba 200 milionů korun.

Připláceli by si na lehčí sádru, lepší čočky a klouby a zřejmě i na část operací robotem. Zdravotnictví spotřebuje za rok 290 miliard, z nich 40 miliard platí pacienti.“

Po legislativním zakotvení blaha novely zákona 48 zde tedy máme první čtyři konkrétní položky, první průkopníky nadstandardu, který přidá k 290 miliardám spotřeby zdravotnictví ještě 200 milionů korun, tedy asi 0,7 promile. Takto „vysoká“ úleva pro financování systému zadarmo nebude. Promilový  zisk zaplatíme vyšší daní z rozumu. A čím vyšší daň z rozumu, tím menší zájem rozum zachovávat a dále provozovat. To je ostatně pravidlo ekonomiky a cesta k výbrusu Homo sapiens v Homo economicus. Nedá mi nekomentovat, byť už jen pro radost z bytí, ony kandidátní signální komodity jako příklady a nástroje promilové ekonomizace systému, ať už blaha volby nadstandardu využiji či nikoli.

Tycho de Brahe jako postava z filmů Pekařův císař a Císařův pekař  žádal vrchnost pro pokračování odborné práce o lepší čočku optickou. Vyhověno mu bylo  čočkou luštěninou a tak si stěžoval císaři, aniž tušil, že císař není císař a jde shodou okolností o pekaře. Císařův pekař, nesmrtelně ztělesněný Janem Werichem, stav vládnutí znal a s úsměvem dodal : “ Tak toto je, milý pane profesore, byrokracie“. Pekařův císař by nechápal a nechápe stále. Stran vědy o vládnutí  už není po tomto geniálním dvoudílném filmu národu co nového sdělit. Snad se jednou objeví strana, která bude místo předvolebního programu na náměstích pouze promítat tento film, nebude už nic říkat ani nákladně bilboardovat. Bude to strana pro rozumné, svobodné a tudíž i veselé lidi, kteří ji budou nepochybně volit. Jen aby jich nebylo málo a pod trvalou mediální masáží dokonce postupně nevymírali. Aby to jednou nebyla třeba jen malá pronásledovaná tlupa… I když… žít s takovou tlupou třeba i pod skalním převisem by bylo krásné. Vždyť v době elektronické komunikace a WiFi se dá účastnit, pracovat a veselit i distančně, pod skalním převisem kdesi výše na hloupostí ještě neosídleném kopci. Hlavně, že bude rozhled i dál nad mlhy přehnojeného údolí.

Doba vymknutá z kloubů zavádí lepší klouby nadstandardní. Tímto pak postupně náhradními díly zavede i lépe opravené lidi, občany nadstandardní. Standardním typem bude třeba kulhající a dokola reoperovaný mužik, nadstandardní bude krásný a svižný typ, třeba jako Allain Dellon zamlada. Nebo jako stárnoucí Bred Pitt, který jak známo mezi hvězdnými hereckými výkony zaujal i vítězstvím v hollywoodské soutěži o nejhezčí pánské hýždě.
A nepochybně si takový nadstandardní jedinec pod pěkné solventní hýždě zaslouží i u nás endoprotézu kyčle v provedení  nadstandardním.

Přesnější než „operace robotem“ je označení „operace chirurgem, vybaveným robotickým zařízením“. Neboť v rukou chirurga, který to s robotem umí hůře než standardně ručně může nadstandardem přilákaný jedinec dosti utrpět a v nadšení k nadstandardu ochladnout.  A tak je tomu i ve všem lidském konání, ať již  robotem, skalpelem, pazourkem či oštěpem. Reklamně marketingová doba přeceňuje význam oštěpu samotného. Nepochybně jinak vzlétne oštěp třeba z ruky sytého intelektuála, jinak z ruky hladového aborigince vrhavšího na  prchající kořist a ještě obdivuhodněji z rukou trénovaného oštěpáře olympionika v cestě za medailí. Nebozí tvůrci pravidel pořád ještě nepochopili, že lesk i bída medicíny není v rukou legislativce, právníka, účtaře či prodejce, nýbrž v rukou kvalifikovaného lékaře, respektive zdravotníka. A možno-li, pak nejlépe lékaře, jemuž stát v kvalifikaci ani v páchání dobra nebrání, a v dovednosti i myšlení přiměřeně svobodného. Jako ve starém Římě, kde byl výkonný lékař sice také otrokem, ale doufajícím, že se třeba jednou respektu či dokonce svobody od patriciů dočká, byť v limitech hradeb věčného města.

Mladý majetný sportovní týpek, neupracovaný, leč posilovnou vypracovaný, si na lehčí sádru končetiny nepochybně bez problému připlatí, aby ji nevláčel a netížila ho při dalším cvičení zdravých končetin během čekání na zhojení zlomeniny ve fitcentru. Než zase znovu naskočí na kurt, rogalo, motorku nebo zasněžený svah. Naopak churavá důchodkyně si nepochybně na lehkou sádru spíše nepřiplatí a potáhne si svou standardně  těžkou sádru životem sama dál. Nebude aspoň zbytečně nikam trajdat a dá prodlouženému hojení osteoporotické kosti potřebný klid, pomyslí si humanista pragmatik.  Lehčí sádra však nyní povýší nejen na  vytoužený materiál, ale také na symbol nadstandardu a memento proměn zdravotnictví pro všechny voliče, kteří z těch či oněch důvodů dále potáhnou své těžké sádry. Za trest, že nejsou zdravější. Že nerestituovali, že lépe nespekulovali, nebyli obratní v privatizačních vlnách,
v investování nebo v čerpání fondů. Že výhodněji  nepodnikali, nejlépe s veřejnými prostředky, což je oblast podnikání se spolehlivě  nejvyšším profitem. „Odlehčím, vám nebohým, vaše těžké sádry“, dodal by asi empaticky jeden známý kazatel v Kázání na hoře či jinde, kdyby se byl dožil zde dole na zemi. Jen víra a milosrdenství, už či ještě, zbývá a spasí.

Nicméně jaké a jak těžké sádry či nadsádry, i jiné pomocné a náhradní díly pro tělo ( a tiše nezmiňované léky a nadléky),  budou občané našeho státu ekvity a prosperity vláčet a užívat prý určí, až to stihnou, „ti profesoři z Purkyňky“. Čili odborníci odborných společností, jak jsem nedávno popsal v MT v článečku s dělným názvem Bramborová brigáda. Tedy nikoli naši vítězní reformní poslanci, ekonomové ani právníci, dokonce ani zdravotní pojišťovny našeho zdánlivě pojišťovenského zdravotního systému a ani  ministerští úředníci, úřadující úhradové vyhlášky našeho jakéhosi zjevně nepojišťovenského systému. Zdá se to divné ? Není. Vždyť právě a jenom lékaři mají z povahy své práce stále ruce od tělesných tekutin, sekretů a exkretů, od hlenu, žluči, moči či stolice. Takže opět právě oni čelem
také k těmto novým exkretům trápeného zdravotnictví. Opět budou sami rozhodovat o amputacích a bolestivých výkonech, samozřejmě se souhlasem informovaných pacientů, respektive s bianco souhlasem tušících i netušících voličů.  Ale hlavně, aby tak činili v rukavicích, usměvavě a s pravidelným mytím rukou jak velí protokoly kontroly kvality, výrazně zkvalitňující českou medicínu. Kdyby to určování standardů a nadstandardů lékaři sami nezvládali, firmy jistě pomohou. A kdyby to snad dokonce zvládali, pomoc pečovatelů se naopak vnutí.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.