…….věčný problém postupné entropizace napospas a samospádu ponechaného (povzdech). Esej posluchače I. ročníku Univerzity třetího věku při Senátu ČR, obor sociální onkologie (nauka o rakovině  společnosti)

Historiografie a  hysteriografie

Už ze školních lavic a z historické literatury  v sobě neseme mlhavý obraz poměrů za třicetileté války. Mnozí v ní  viděli katastrofu, mnozí důsledek politiky různých zájmů, nemnozí i příležitost. Drancovalo se, válčilo, velelo různě odtud i odjinud, lid strádal i slavil a hlavně platil desátky, dluhy i výpalné, vojska bez velení bloudila, země pustla, dezertovalo se a znovu verbovalo, věšely se vlajky i neposlušní, majetky se přerozdělovaly i rozkrádaly, neoraná pole ležela ladem, stodoly hořely, vznikly však i balady, pověsti a také třeba Valdštejnův palác, nyní skvostné sídlo Senátu PČR. Mimoděk soudíme, že to, co bylo už není a nebude. Jenže není a nebude nic, co už jaksi nebylo. To jen my a naši mladí jsme pouze opakovaně překvapovanými nováčky tohoto světa.  Jenom oscilujeme mezi archetypy a stereotypy minulosti i v přítomnosti  a patrně opět bez poučení i v budoucnosti.

Vzpomeňme v zájmu lepšího zdravotnictví onu nezdravou třicetiletou válku. Jaká byla než skončila ? Jaká je než skončí ? Dvě historické roviny, jeden prostor. Kdo v nich hledá, najde.

Zdroje jsou, pravil klasik. Jak by nebyly, když většina pořád ještě chodí do práce, kde sice také spotřebovává, ale mnohdy i produkuje. Někdy i hodnoty a nadhodnoty, standardy a nadstandardy. A čile se obchoduje, čímž se podle merkantilistů bohatne zejména. I z obchodů s nemocemi, méně už se zdravím.

Zdroje jsou a byly, pravili klasici už dávno. Právě podle míst zdrojů se řídily směry tažení, až už tam pak zdroje nebyly. Pusté kraje bez zdrojů předmětem zájmů nebyly a nejsou. Tažení něco stojí. Přinese zisky jedněm, dluhy jiným. Jiní to odpracují a zaplatí. Nesvobodně a
s nevolí.

Nadějí je reformace. Z vůle vlády reforem. Zvůle vlády reforem. Zemí se nesou hesla. Za lepší svět ! Za svobodu ! Čí ?  Nečasem doby k prosperitě ! K jaké ? Zadlužené ? Kým ? Oddlužené ? Námi ? Nebo jsme už na cestě k neoddlužitelné prosperitě či krizi vyhlašovaným střídavě na něčí povel ?

Více armád, více stran, soupeřících, válčících, dohodujících, opevňujících se i plenících. Zdravotnictví zřizované státem, kraji, městy, soukromníky. K jednomu účelu a z jedněch daní, posbíraných po městech, vsích, osadách. Císařské  pluky, soukromé pluky, potulné tlupy. Svobodná volba pluků i tlup. Nesvobodně naverbovaní. Svobodně upadající a padající. Státní sektor, stádní sektor, privátní sektor. Zřízená zařízení, zřizovaná zařízení, projekty účelově zřízené i velmi nezřízené.

Společné pokladny veřejných zdrojů, veřejně rozebírané, neveřejně přivlastňované. Tažení  privátních pluků z prostředků povinné daně. Degenerace státních pluků, také z povinné daně. Bídný žold pro první linie, prebendy a majetky pro týl. Odpočatí nebojující vzadu, mobilizující neodpočaté vpředu do útoku. Volání z prvních linií, děkujeme, odcházíme. Volání prohlédnuvších, přeživších a zakrvácených, znalých fronty.

Důstojnické večírky na plundrovaných zámcích, povozy překupníků s kořistí na nádvořích. Reklamní semináře, nákupy a prodeje bez pravidel.

Popravení bez soudu, jmenovaní bez schopností. Odvolaní bez poděkování, instalovaní bez konkurzů. Barvy nových stran pro zdraví, převlékané uniformy stranických příslušností. Střídající se vrchní velitelé, neustále nové plány útoku a obrany, převratné změny, od dřívějšího stavu k nerozpoznání. Velení císařská, stavovská, vojenská, lidová, knížecí rady a rádcové. Přípitky a pitky veteránů, že přežili.

Zasloužilí velitelé, zasloužené oslavy úspěchu a stability ( už celé dva roky fungujeme a stále ještě jsme ). Obrazy reků sedících na koni i padlých pod koněm. Fotky neznámých odborníků se známými  herci, hraná spojenectví.

Kázání v kostelích o správném a nesprávném. Vítězní věřící. Diskusní pořady a komentáře o správném a nesprávném. Vítězní medializovaní.

Stále dražší válka, prý kvůli pokroku ve vojenství ? Mnozí to vzdávají, podstoupí državy. Stále dražší medicína, prý kvůli pokroku. Chuť na državy.

Proč má být pokrok vždy dražší, když má jít o pokrok? Existuje také cenový pokrok ? Může být ono levnější i pokrokové a pokrokové dokonce levnější ?

Znamená v boji více voják nebo jeho zbraň ? Lze obnovit z žoldu síly, meč či dokonce halapartnu.? Nebo se lze jen opít z frustrace a zbytek dobrat na úplatcích ?

Je poplatek úplatkem stabilitě státu ? Poplatky a mýtné na mostech, jichž jsme se včera zmocnili, že je mohou potřební přejít. Poplatky v ordinacích, jichž jsme se zmocnili, že mohou potřební přijít.

Nové zbraně, větší děla, celé baterie kanónů, nikam nemířících, stála obměna zbraní, nelze zastavit produkci zbrojařů a pokrok vojenství.  V boji natěsno, muže proti muži je stejně nejúčinnější nůž. A nejúčinnější pro přežití v bitvách je prevence válek.

Nelze zastavit produkci vojensko-průmyslového komplexu. Nelze zastavit produkci medicínsko-průmyslového komplexu. Biologická léčba, molekulární medicína, elektronizace. Lidské zdraví, e-health, elektronické zdraví.  Nejúčinnější je stejně prevence, byť nejméně zisková. Nejlepší je nebýt nemocný, ale je to nejméně ziskové pro systém.

Poplašné zprávy po hospodách, vybubnovávané zprávy na návsích. Poplašná a bubnující média. Přemíra bubnování.  Pro bubnování neslyšet lidského slova.

Vše potřebné bylo kdysi v Bibli, pro mnohé v nesrozumitelné latině.Vše potřebné je nyní na internetu, pro mnohé v nesrozumitelné angličtině ( a už i v čínském znakovém písmu, jazyku budoucnosti).

A co dekrety panovníků za války ? Bude je někdo ctít a dodržovat a na které straně ?
Na obou ? Ve všech, co byly ? A co nové zákony a vyhlášky ? Bude je někdo ctít a dodržovat, na které straně ? Na obou? Ve všech, co máme ?

Zbojníci, loupežníci a opilí  žoldnéři bez velení uvykli už nedodržovat ani desatero. Prý nepokradeš. Pokradli. Nemilovali své bližní jako sebe sama. Vypadli z pravidel. Co tím desaterem míníte, ozve se z posluchárny? Je jakési to desatero někde na webu ? otáží se  mladí…..

Strach starších. Ze zkušenosti. Že se v chaosu nedá předvídat, co přijde, že nebude jako bývalo. Nejistota o zítřku instalovaná za použití síly. Lépe vůči slabým. Silnější by se mohli bránit.

Přehršle témat. Hojně otázek. Je nebo není jen další třicetiletá válka? A zbývá už jenom devět let k řádu pro zdravotníky a k uklidnění pro nemocné

Cesta

Každou chvíli je na cestě temnými hvozdy nějaké rozcestí, kdy je třeba se v zájmu dosažení cíle rozhodnout  zda nalevo či napravo. Pořád vlevo nebo pořád vpravo vede v důsledku k pohybu v kruhu. Záleží tedy spíše na tom kam vlastně chceme jít, zejména když cílem je cesta samotná.  Nevíme-li se, jen se dočasně kocháme. Takový pěkný nedělní výlet. A pak už  jen  bloudění v pracovních dnech s pocitem, že  a už jsme měli a mohli být jinde.

Zdravotnictví, má-li být klidné, efektivní a stále neobtěžovat turbulencemi, musí být podobno disciplinované, dobře vedené, přiměřeně živené armádě. Armádě pro boj s nemocemi i emocemi v míru, pro záchranu raněných za války. Jen v této podobě může být vnímáno jako nezvlčilé, transparentní a ekonomicky udržitelné. Nikoli v armádě zdivočelé, plundrující, rozprášené, bloudící, desertující.

Zdánlivý liberalismus a rozvolnění pravidel se ve zdravotnictví vždy brzy zvrhne v diktaturu kšeftařů, parazitů a byrokratů nad pacienty i zdravotníky. Peněz je ve zdravotnictví příliš mnoho, aby tomu tak nebylo. Příliš málo, aby trvale uspokojilo všechny nenasytné a mlaskající. Pod tlak se ve svých nárocích dostávají jen nemocní a zdravotníci. Zdravotnictví však nemocní a zdravotníci nezlobí. Zlobí třetí stav.

Zdravotnictví prý potřebuje hlavně  peníze. Ani vlastně nevíme jak moc Zdravotnictví však potřebuje hlavně strukturu. Mnozí víme jak moc. Potřebuje především nelhat si, neřešit nepodstatné a konečně si odpovědět na otázky, které se nerady slyší. Nezasvěcení a ani mnozí zasvěcení ovšem ani netuší, že ony otázky existují. Zvykli si na ono světácké „no comment“ a rozcestími se pohybují náhodně metodou pokusu a omylu nebo vpravo či vlevo podle větru.

Pokládejme však otázky stále dokola než se odpovědi najdou. Bez odpovědí se neobejdeme a budeme jen reformovat reformy reforem.

Otázky

Víme jak směsný (či směšný) systém financování zdravotnictví v ČR provozujeme ? Vyhovuje nám ? Máme vůbec vůli ho měnit? K jakému modelu ?

Chceme a umíme definovat síť zdravotnických zařízení garantovaných na bázi povinného zdravotního pojištění  (zdravotní daně) ? Je v něm prostor pro zařízení negarantovaná a zbytná ?

Zavedeme u nás také privátní medicínu nebo si na ni budeme dále jen hrát vlastnictvím cihel a přístrojů při  krytí jejich  provozu a nároků ze stejných  veřejných zdrojů ?

Budou pravidla pro zdravotnictví hrazené z veřejných prostředků pro všechny zřizovatele stejná nebo různá jako dosud ?

Má stát usnadňovat hospodaření osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) úlevami právě ze zdravotního pojištění, tedy na úkor financování zdravotnictví ?

Má stát platit za své pojištěnce (děti a důchodce) čtvrtinu ve srovnání se zaměstnanci a polovinu ve srovnání s OSV ?

Je lépe dále zvyšovat náklady na zdravotnictví v odvodech nebo poplatcích a příplatcích ?

Víme o jakou částku potřebujeme příjmy do zdravotnictví zvýšit či pravidelně valorizovat a proč ? Má to být hlavně starostí pacientů, zdravotníků, pojišťoven, rezortu či politiků ?

Čím nahrazujeme a nahradíme rozbité oborové řízení medicíny ? Máme filtry nesprávného a zbytného ?

Je odborná kvalifikace lékařů soukromým nebo veřejným zájmem ? Má být přístup k ní usnadňován nebo zatěžován bariérami ?

Které z uvedených otázek zodpoví a vyřeší současná reformace ? Nepřidá  na chaosu ?

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.