Někoho může termín globální zdraví iritovat. Má-li za to, že zdraví je hodnota pouze individuální a jeho opak, nemoc, je z tísně obchodovatelná komodita. Problém zdraví či nemoci nepochybně takto soukromě prostý není.

Prý je medicína stále ohrožována nedostatkem financí. Nemyslím si to. Nikdy a nikde jich nebylo tolik, aby je s přehledem nespotřebovala. Ani ne tak cenami práce a intelektu, ale vždy ochotně rostoucími cenami produktů medicínsko-průmyslového komplexu.

Odborníkům z různých oborů položila redakce Medical tribune otázku: Kde by investice jedné miliardy, případně několika málo miliard korun, měla největší dopad na zdraví populace? Nutno předeslat, že zdraví ani za miliardu nekoupíš. O své zdraví hraje každý sám a dlouhodobě, někdo ho hýčká, někdo ničí, různě v různém věku.

Některé pojímání medicíny může vést k její újmě. Mezi kormidelníky zdravotnictví a jeho nemalých finančních toků přibývá lidí, kteří třeba i medicínu aktivně dělali, ale třeba na její smysl pod tíhou jiných úkolů pozapomněli, ovšem i těch, kteří ji vystudovali, ale nestihli k ní skutečně přičichnout, a pak i těch z oborů zcela jiných, medicíně vzdálených.

Asi zaskočí slovní novotvar maxisterstvo nemocnictví. Leč chybělo mi přesnější označení jedné z možných podob instituce, která má netušený potenciál cloumat životy i politikou. Maxisterstvo nemocnictví je jednoduše řečeno opakem toho, co by člověk očekával od ministerstva zdravotnictví.

Reformatura onehdy škobrtla. Kromě pacientů, zdravotníků, lékařské komory, zdravotnických odborů i části zastupitelských sborů také pro nenadšení univerzit a lékařských fakult. Reformatura škobrtne znovu, nezbaví-li se bludů.

Statistické trendy v úmrtnosti na solidní zhoubné nádory nezmění protinádorové léky. Ani jako jednotlivcům vyléčení rakoviny samy o sobě nezajistí. Mohou poněkud vylepšit výsledky chirurgické a radiační léčby v časnějších stádiích, mohou poněkud prodloužit přežití s pokročilým a trvale nevyléčitelným nádorem.

Problémy zdravotnictví ČR nespočívají ve způsobu poskytování zdravotních služeb, jejich kvalitě či dostupnosti, nýbrž v managementu jeho financování. Tkví především v zaujetí spotřebou a v chybění vize dlouhodobé finanční stability. Náprava je možná jen návratem k základním principům řádného nakládání s veřejnými zdroji.

Perspektivním cílem nejen onkologie, ale celé medicíny, je nesporně vzájemná provázanost ceny a kvality zdravotnických služeb. Vzájemná vazba ceny a kvality je dosud všeobecně opomíjena, mnohde neujasněna, mnohými nechápána, nesledována, nevyžadována.

Na současné destrukci několik desetiletí fungujícího systému specializačního vzdělávání lékařů máme svůj díl viny všichni. Dřívější ministerské garnitury, odborné společnosti, institut lékařského vzdělávání, lékařské fakulty, poslanci i senátoři, lékařská komora a celá lékařská obec, staří i mladí.