Teze vyžádaného příspěvku v panelové diskusi na Konferenci CzechMed v Praze 24.3.2010. Absorpční schopnost zdravotnictví, lépe řečeno nemocnictví, je obrovská : 50 000 léků, 500 000 produktů průmyslu medicínských technologií, průměrně 18-měsíční cyklus obměn výrobků do jejich další inovace. Kolik je a bude "dost"?

My všichni lékaři jsme skládali při promoci přísahu. Pomáhat a neubližovat. Teď však ubližujeme. Paradoxně lékaři lékařům. Starší mladším, začínajícím. Na úvod se tedy, prosím, my všichni starší lékaři povinně zastyďme.

Ekonomové učí, že ekonomika v otevřené společnosti má cyklický charakter. Údiv nad vlnovkou je zbytečný, přijdou další krize i další fáze oživení a růstu.

Asi zaskočí slovní novotvar maxisterstvo nemocnictví. Leč chybělo mi přesnější označení jedné z možných podob instituce, která má netušený potenciál cloumat životy i politikou. Maxisterstvo nemocnictví je jednoduše řečeno opakem toho, co by člověk očekával od ministerstva zdravotnictví.

Předkládám poněkud perverzní povídání pohrávající si pouze s pojmy počínajícími na "p". Pro popis prožitého primitivní plochost psaného produktu postačí. Pomůže pozastavit postupné pozapomínání?

Někoho může termín globální zdraví iritovat. Má-li za to, že zdraví je hodnota pouze individuální a jeho opak, nemoc, je z tísně obchodovatelná komodita. Problém zdraví či nemoci nepochybně takto soukromě prostý není.

Problémy zdravotnictví ČR nespočívají ve způsobu poskytování zdravotních služeb, jejich kvalitě či dostupnosti, nýbrž v managementu jeho financování. Tkví především v zaujetí spotřebou a v chybění vize dlouhodobé finanční stability. Náprava je možná jen návratem k základním principům řádného nakládání s veřejnými zdroji.

Ve všech lidských činnostech je důležitá především přiměřenost. Dvojnásob to platí pro zdravotní péči, má-li se udržet její smysl, kvalita, solidarita i etika. Přiměřenost v rozmístění zdravotnických služeb, ordinací i nemocnic, přiměřenost ve vynakládaných prostředcích, v platbách z povinného pojištění nebo přímo z kapsy.

Prý je medicína stále ohrožována nedostatkem financí. Nemyslím si to. Nikdy a nikde jich nebylo tolik, aby je s přehledem nespotřebovala. Ani ne tak cenami práce a intelektu, ale vždy ochotně rostoucími cenami produktů medicínsko-průmyslového komplexu.

Odborníkům z různých oborů položila redakce Medical tribune otázku: Kde by investice jedné miliardy, případně několika málo miliard korun, měla největší dopad na zdraví populace? Nutno předeslat, že zdraví ani za miliardu nekoupíš. O své zdraví hraje každý sám a dlouhodobě, někdo ho hýčká, někdo ničí, různě v různém věku.