Onkologii si jako téma rádi vybírají pro své příklady, argumenty a dohady politici, ekonomové i novináři. Málokdy však vědí, co se v ní reálně děje, jaké má skutečné problémy a jaká řešení. Lidé se rakoviny bojí bez rozdílu svých postavení. Rakovina nezná preference, je osudově neúplatná a sociálně neutrální.
Členové České onkologické společnosti (ČOS) budou po čtyřech letech volit nový výbor a po osmi letech nového předsedu své odborné společnosti. Nepochybně tentokrát dojde k podstatnějším změnám než po posledních volbách. Hodí se připomenout, že členy onkologické společnosti jsou lékaři z širokého oborového spektra – tedy nejen internisté-chemoterapeuti a radioterapeuti, ale také chirurgové, gynekologové, urologové, pediatři, praktičtí lékaři, patologové, radiologové, biochemici, imunologové, farmaceuti a další, zúčastnění na diagnostice, léčbě, prevenci a výzkumu nádorových onemocnění.
První čtyřleté období práce výboru ČOS z oné poslední osmiletky bylo úspěšné. Převládala práce na společensky prospěšných vizích a tvořivá nálada, výbor navštívil všechna regionální centra. Objevily se novinky jako SVOD (systém pro vizualizaci onkologických dat), NOP (národní onkologických program), KOC (komplexní onkologická centra), www.linkos.cz (webové stránky onkologické společnosti), pravidelně vydávané zásady cytostatické léčby nádorů, nové odborné sekce. Byla radost se do práce zapojit. Druhá čtyřletka už za moc nestála.. Převládlo politikaření, rej firem, hon na fondy, úpadek smyslu, zcizení koncepcí a vliv některých darebných ministerských úředníků.. Bylo naopak lépe se nekontaminovat.
Vývoj od všelidové radosti k individuální depresi je u nás vcelku obvyklý, když je něco cennějšího odpracováno a neúctyhodní mají čeho se zmocnit. Starší členové ČOS teď už mohou jen zavzpomínat. Mladší by naopak měli přemýšlet, nač navázat, co využít a co neopakovat.. Budou se znovu muset rozhodovat kudy dál a jak lépe.
ČOS může být jednooborová nebo multidisciplinární zdánlivě či multidisciplinární. skutečně V prvním případě jí stačí přejmenovat se na společnost interní onkologie (medical oncology) a zařadit se tak k ostatním jednooborovým společnostem jako jsou radiační onkologie, společnost hematologická, chirurgická, urologická a četné další.. Bude to sice na škodu integrované vizi boje proti rakovině, ale aspoň poctivé. Půjde o společnost, která se věnuje léčbě nádorů metodami vnitřního lékařství, tedy medikamenty.
Druhou možnost existence ČOS prožíváme či přežíváme nyní. Ta je pro odbornou i laickou veřejnost poněkud matoucí a zavádějící. Deklarovaná multidisciplinarita s širokou členskou základnou složenou ze zástupců mnoha oborů, přitom iluze univerzálních klinických onkologů a ve skutečnosti onkochemická interní onkologie tématicky i mediálně. Mutidisciplinarita ČOS je pouze deklarativní. Ve skutečnosti mnoho podstatných problémů onkologie řeší jiní a jinde. Onkochirurgie je řeší mezi chirurgy, onkourologie mezi urology, onkogynekologie mezi gynekology, mammární screening v asociaci mammodiagnostiků, kolorektálního screening v nedávno založené společnosti gastroenterologické onkologie, cervikální screening mezi gynekology, hematoonkologická témata na bázi společnosti hematologické, patologové se onkologicky vyžijí mezi patology, experimentální onkologie si formuje svá zájmová zázemí sama.. Společné cíle v rámci ČOS nejsou zřejmé, vědomá účast na Národním onkologickém programu je nejasná (mnozí o něm ani nevědí) a k přednáškám o multidisciplinárním pojetí onkologie zveme už jen hosty ze zahraničí.
Pro třetí variantu skutečné multidisciplinární spolupráce a fungující integrace víceoborových aktivit by se muselo mnohé udělat. Především získat poztrácenou důvěru v ČOS a zřídit víceoborové zastoupení ve vedení společnosti. Znovu by se musel vyjasnit pojem klinická onkologie, najít nová vůle k diskusi o aktuálních cílech, omezit hegemonizace onkochemie a skoncovat s preferencí kšeftu před medicínou. Také ovšem skončit s pasáctvím výkonných specialistů zdánlivě univerzálními odborníky.. A to jak v řízení ČOS, tak ve zdevastovaném specializačním vzdělávání. Popsaná třetí cesta je nejtěžší, ale kamsi vede a mělo by smysl se po ní vydat.
Zmíněná první cesta jednooborové interní onkologie je možní, není nesystémová, ale týká se volby jen asi čtvrtiny členů, ostatní jsou pak v ČOS do počtu či omylem. Druhá cesta je pokračováním dosavadní lázeňské procházky nikam pro slávu vyvolených a firmami ceněných. Onkologicky nemocných se moc netýká, ač se jimi zaklíná.
Vybrat správnou cestu bude potřeba také proto, že krůček po krůčku směřujeme od onkologie paliativně pietní k onkologii kurativní, časnější, diagnostické, méně invazivní a snad jednou i levnější a radostnější. Máme před sebou začlenění skupin diagnostické onkologie, zobrazovací, laboratorní, a onkopreventivní, kultivaci obsahu činností onkocenter a struktury specializačního vzdělávání. Vize onkologie nebude v kvalitě umírání, nýbrž v nárůstu plnohodnotně žijících. Bude také v efektivitě a udržitelnosti nákladů. Rakovina v nás se už nyní stává menším problémem než rakovina kolem nás a mezi námi.
Když před řadou let zvítězil můj návrh loga České onkologické společnosti, bylo to snadné. Žádný jiný protinávrh
nebyl. Na konceptu byl vzácný konsensus. Logo z pěti různobarevných paprsků soustředěných jedním směrem
k jednomu bodu zájmu. Prevence, diagnostika, chirurgie, radioterapie a chemoterapie soustředěné na boj se
zhoubnými nádory. V opačném směru ovšem obraz výbuchu, blast , blastom, biologická exploze, energie
nezvládnutá a ničící.. Od jedné zvrhlé buňky k nezřízené proliferaci mnoha, od jednoho ložiska k postižení
celého organismu. V přeneseném smyslu logo naznačuje rovněž volbu mezi žádoucím soustředěním činností
k jednomu cíli nebo hrozbou kremačního rozprachu úsilí a smyslu.
A věčný problém konvergence nebo divergence sil a zájmů všude, kde se otáčejí nějaké podstatné prostředky.
Česká onkologická společnost je určitě vábnou nevěstou pro navazování trvalých vztahů.
Je tématicky perspektivní, může být bohatá nápady a plodná ve výsledcích. Měla by se snažit o získávání sympatií a
seriózních interakcí s těmi, kteří si to zaslouží. Neměla by se však, byť je to v duchu našich operních
tradic, stávat nevěstou prodanou ani méně úctyhodnou zdrobnělinou nevěsty, tedy nevěstkou, využívanou
neúctyhodnými. Na novém vedení bude, aby těmto touhám dveře definitivně zavřelo a mezioborové spolupráci,
s důstojným zastoupením všech oborů zúčastněných na onkologické problematice, dveře naopak dokořán otevřelo.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., člen výboru České onkologické společnosti ČLS JEP
cz