Nutno předeslat, že zdraví ani za miliardu nekoupíš. O své zdraví hraje každý sám a dlouhodobě, někdo ho hýčká, někdo ničí, různě v různém věku . Investovat peníze do zdraví ve zdravotnictví, které jsem nedávno ve fejetonu v tomto časopise nazval spíše nemocnictvím, není vůle. Miliardu lze zajisté investovat do léčby nemocí , případně do předcházení nemocem s vírou, že to bude občas i ku prospěchu. S ohledem na byznys je ovšem větší ochota investovat do prostředků léčby než do nástrojů prevence. A když už do prevence, tak pokud možno spojené s byznysem. Každý lékařský obor, region či nemocnice má hojně nápadů a argumentů jak onu miliardu právě pro ně nejlépe užít. A protože miliarda znamená jen zlomek procenta z ročně vybrané zdravotní daně, nevznikne za miliardu nic ohromujícího. Takto vystavená miliarda by byla jen důvodem zášti jedněch vůči jiným.
Ovšem obecný prospěch by při již navyklé české poplatkové cestě mohlo mít zavedení tzv. deblokačních poplatků, lépe řečeno veřejně prospěšných úplatků těm nemnohým, leč klíčovým, kteří s omezenou legitimitou, avšak neomezenou žádostivostí mnohé na vydobytých postech úspěšně blokují. Po proběhlé šnečí reformě (šnek nechť zde není příměrem rychlosti, ale mírou inteligence) a v nynějším zbytkovém postreformním slizu je mnohé zablokováno. Deblokační makropoplatek čili veřejně schválený úplatek nenasyceným obstruktorům, rozpočítaný při troše jejich skromnosti do pár desítek milionů každému, by je snad přiměl odjet trvale relaxovat na Bahamy či Seychelly a zase bychom se třeba kousek pohnuli dále. Takový nezvyklý postup by nyní asi nejlépe zajistil obecně prospěšné využití jedné miliardy v zájmu zdravějšího zdravotnictví a duševní regenerace přiotrávené populace.
cz