( Teze vyžádaného příspěvku v panelové diskusi na Konferenci CzechMed v Praze 24.3.2010 )
Prof. MUDr.Jan Žaloudík, CSc.
Absorpční schopnost zdravotnictví, lépe řečeno nemocnictví, je obrovská : 50 000 léků,
500 000 produktů průmyslu medicínských technologií, průměrně 18-měsíční cyklus obměn výrobků do jejich další inovace.
Kolik je a bude "dost" ?
Především nutno zdůraznit, že různé subjekty zúčastněné v celém systému zdravotnictví, mají z hlediska spotřeby léků, zdravotnického materiálu i inovací zdravotnické techniky "dost" různé zájmy. Pro pacienta je "dost" naplnění aktuální osobní potřeby do míry, o níž je informován. Poskytovatel je subjekt heterogenní - liší se zájmy a vnímání, kolik je "dost" manažera zařízení, zkušeného vedoucího lékaře, mladého ambiciózního lékaře s ambicemi, případně lékaře jinak motivovaného, zájem skupiny sester či laborantů. Kolik je "dost" vidí jinak distributoři povinné zdravotní daně, kterým v českém zmatení pojmů říkáme zdravotní pojišťovny. Ještě jinak by viděly "dost" skutečné zdravotní pojišťovny, pokud by u nás někdy vznikly. Úplně jinak vidí "dost" výrobce či prodejce, dokud mu nedojdou zásoby zboží či nepřechází právě na jiné. A ještě jinak mohou vidět "dost" média podle aktuálního zaměření své investigace.
Reálná spotřeba a naplňování potřeb nemocných (kvůli nimž zdravotnictví existuje) je zpravidla dána výsledným vektorem všech oněch různosměrných zájmů, snažení a tendencí. Jednotný vzorec k výpočtu kolik je "dost" prostě nikdy k dispozici nebude. Půjde vždy pouze o podíly, které budou z fixní částky celkových prostředků pro zdravotnictví získány těmi či oněmi na mzdy za práci zdravotníků, na léky, na zdravotnický materiál a techniku a na logistiku provozů, včetně rekonstrukcí a případných investic. Striktní plánování jsme v našem systému zdravotnictví zamítli. Zbývá tedy pouze každoroční aréna se skvrnami po úspěšných i padlých, zasypanými čerstvým pískem. Výhodnější zbraně by v ní mohli mít pouze ti, kteří spravují prostředky i data, tedy distributoři daně, tedy pseudopojišťovny. Nejúčinnějšími prostředky jak stanovit "dost" jsou nepochybně analyticky zdůvodněné a zpětnovazebně kontrolované zásahy.
Kdyby se analyzovalo a pracovalo s efektivitou jako závazným ukazatelem, což je pracné, konfliktní a nikdo to ani nepožaduje, pak by na cestu svítily třeba i takové příklady z praxe : Klasická resekce tlustého střeva odstraňující nádor s následnou ručně šitou anastomózou - do 5 000 Kč, s využitím mechanického stapleru anastomózy - 17 000 Kč, usnadněná navíc využitím moderních koagulačních aparátů na jedno použití - 30 000 Kč, stejná resekce provedená roboticky - 100 000 Kč, doplňková zajišťovací chemoterapie po chirurgickém odstranění nádoru od 50 do 500 000 Kč dle výběru lékového schématu, nepochybně vždy zdůvodnitelného. Test na okultní krvácení ve stolici - 50 Kč, preventivní kolonoskopická diagnostika časného nádoru střeva - 1 000 Kč, operace pokročilého nádoru střeva i s jaterní metastázou - 10 000 - 15 000 Kč , využití radiofrekvenční ablace jaterní metastázy - jedna sonda po léta za 30 000 Kč, nyní nově skokově za 18 000 Kč , paliativní chemoterapie jaterních metastáz bez naděje na úplné vyléčení - 500 000 - 1 000 000 Kč - i více, podle výběru kombinace léků, nepochybně zdůvodnitelných. Stejné platby pro pracoviště s jedním takovým případem denně jako s jedním případem týdně, měsíčně, čtvrtletně či ročně. Bez ohledu na reálně dosahované výsledky ve srovnání vzájemném či s průměrem republiky nebo v čase a s rostoucími náklady.
Příkladů by byly stovky i tisíce na mnohadenní a každoroční konference na téma "kolik je dost". Jedinou jistotou zůstává, že pro leckoho nikdy nebude "dost", ale i přesto naše zdravotnictví "dost" dobře funguje. "Dost" určuje ten, kdo vybírá a spravuje prostředky. Skutečný plátce, tedy občan, tedy pacient, to nebude. Ten totiž netuší. Stejně jako mnozí odpovědní, také občané a potenciální pacienti.
cz