Někoho může termín globální zdraví iritovat. Má-li za to, že zdraví je hodnota pouze individuální a jeho opak, nemoc, je z tísně obchodovatelná komodita. Problém zdraví či nemoci nepochybně takto soukromě prostý není. Kromě známých i nových epidemických infekcí, jsou zde především inherentní problémy současných dvou světů. Světa hladu, karencí, chorob z podvýživy,z nedostatku čistých vodních zdrojů, vysoké dětské úmrtnosti, a na druhé straně světa obezity, nemocí z nadbytečného konzumu, potíží z nepřiměřenosti, ovšem také z prodlužujícího se věku, tedy chronických a degenerativních chorob stáří. Paradoxně chudé i bohaté země trápí problém zdraví a nemoci podobně, liší se pouze spektrem zdravotních problémů, rozložením věkové prevalence a výší nákladů, které si mohou dovolit. Světový medicínsko-průmyslový komplex žene do trvalé neudržitelnosti ve stále méně radostném poměru nákladů ku výsledkům i ty nejbohatší státy, nebo právě ty. Krátkozraká nezodpovědnost, sobecká zběsilost a nemoudrost, a to i ve velmi kvalifikovaných činnostech, jsou společným jmenovatelem trvale neudržitelných stereotypů v péči o zdraví, o životní prostředí i dostupnost energetických zdrojů.
Tak takový byl zhruba kritický rámec další mezinárodní konference STS Forum (Science and Technology in Society) v japonském Kyotu konané ve dnech 4.-6. října 2009. Kyotská konference získala u nás mediálně přidělenou značku pouhé zelené akce proti znečišťování životního prostředí. Její zaměření je však mnohem širší Lze s nadsázkou říci, že je zaměřena proti znečišťování a zanášení balastem řady oblastí lidského snažení, především těch existenčních. Především však hledá vědecké nástroje a intelektuální spojenectví jak čelit aktuálním rizikům, a to v rozměru globálním, nadnárodním, nadregionálním. Jde o setkání předních fyziků, energetiků, environmentalistů, biologů, lékařů, organizátorů vědy, byznysmanů, zástupců akademických kruhů i velkých průmyslových korporací.
Témata blízké i vzdálenější budoucnosti lidstva, výzev, příležitostí i rizik, se může zdát mnohým pragmatikům příliš nekonkrétní. Pragmatické však je uvažovat spíše v tomto rámci, než se potácet v dílčích, nahodilých a nestabilních řešeních. Ostatně v jednotlivých oddílech jednala konference k tématům velmi konkrétním. Těmi jsou především racionalita využívání zdrojů všech druhů. Lidských, intelektuálních, energetických, materiálových, finančních, potenciálu kooperace i vědomého směřování.
Protože kyotské konference se účastní lidé velmi zkušení, včetně řady nositelů Nobelových cen a jiných významných společenských ocenění, jsou na ní myšlenky vyjadřovány velmi prostě a koncentrovaně. Příkladem mohou být třeba některé útržky z projevu Richarda Ernsta, nositele Nobelovy ceny za objev magnetické rezonance, využívané již po dvě desetiletí rutinně také v medicíně. Lze je uvést jen heslovitě, neboť i takto dostatečně postihují ono vysoce aktuální i nadčasové :
- Žádný banket není zadarmo. (stačí čtyři slova k bankovní krizi)
- Výzkumná činnost má také edukační povinnost otevírat oči veřejnosti.
- Nikdy neoddělujme výzkum a vzdělávání.
- Komerční aplikace výzkumu je jen paralelním produktem, nikoli primárním cílem.
- Většina skutečných objevů vzniká neplánovaně či shodou okolností, přáno je připraveným.
- Mnoho informací neznamená ještě znalosti, znalosti ještě neznamenají moudrost v konání.
- Cestu od informací ke znalostem a k moudrosti lze překovávat jen edukací veřejnosti.
- Edukační činnost je povinnosti vědce, je to vědecká politika, odlišná od prosté, nevědecké.
- Soutěživost ve vědě je směšná, soustřeďuje se totiž na jiné než racionální cíle.
Člověka z českých poměrů zde mimoděk napadne, k čemuže dobrému to vlastně oráme stále hlubší brázdu mezi vysokými školami a ústavy akademie věd, když úkoly a cíle obou mají být totožné. Je také otázkou jak by naši bludní kormidelníci pokroku názory Richarda Ernsta snášeli, přicházejí-li s modely soutěživých žebříčků vědeckých výkonů, odevzdání vědy krátkodechým komerčním aplikacím či separace výzkumu a vzdělávání. Současný svět má nepochybně problémy především z důvodu nedostatečné vzdělanosti, a to jak zástupů, tak politiků a modelářů doby. A také kvůli sobectví, pro které existuje v krásné češtině expresivnější výraz nenažranost.
Dávný postulát Adama Smithe, že hnacím motorem rozvoje je ekonomický zájem jednotlivce se přežil. Jako program je již nedostatečný a rozvoj nyní spíše blokuje. V globálním světě jsou mechanismy a požadavky už jiné než na směnném venkovském tržišti. V Kyotu zaznělo mnohé o ekonomice odpovědnostní, která musí nahradit tu historickou, tržní. Její dosahy mají totiž už zcela jiné dimenze než mívaly v národních měřítcích.
A jak vidí priority medicíny blízké budoucnosti Luc Montagnier, nositel Nobelovy ceny za objev viru HIV ? Čeká nás prý nová medicína zaměřená na prevenci více než na léčbu. Mírná či přiměřená terapie (mild treatment), využívání rady lékaře (doctor´s advice), více přírodní medicíny (natural medicine) , využívající zapomínané tradice i moderní biopreparáty, včetně třeba nových vakcín, a individualizovaný přístup (v tradici dávno známý) - to budou zakrátko "nové" plošné technologické nástroje medicíny.
Bylo věru osvěžující absolvovat zase jednou konferenci myšlenek a vizí bez reklam a firemních stánků na levnou krásu. Kyoto je ideálním místem pro konference tohoto typu svou dlouhou historií zenové filosofie. Pohledy do zenových zahrad dávají vyniknout jak skromným dominantám pozitivní deviace, tak nutnosti stále zušlechťovat nedominantní prostor mezi nimi. Aby nakonec v harmonii celku rovněž dominoval. V konfrontaci se světem, skutečnými riziky, potřebami a trendy, nemají často naše malá česká třicetikorunová řešení často ani dosah národního zájmu, natož mezinárodního a natožpak ještě nějaký přesah. Deficit vzdělání a odpovědné moudrosti zůstává i naším velkým problémem, stejně jako dobré zdraví naší společnosti. Zakončit sdělení o konferenci STS Forum v Kyotu lze slovy Johna Rockefellera, Jr. : Každé právo znamená zároveň odpovědnost, každá příležitost závazek, každé vlastnictví povinnost".
cz