Poplatkový pan ministr snil před pár lety o obrazu reformy zdravotnictví jak jej maluje holandská škola. Bylo to
takové snové období, plné her světel a stínů, v němž si své sny plnili zejména agilní a agelní přátelé z okruhu nakonec
neuznaného ministra. Nedávno jsme se dočkali autentického kontaktu s protagonistou holandské zdravotní reformy, který
holandskou školu osvětlil posluchačům na místě a Medical Tribune pak zpřístupnil informaci o předneseném i svým
na akci nezúčastněným čtenářům, vesměs lékařům dychtícím po moudrých řešeních, na která by bylo spolehnutí (MT
2/2012,A4-A5). Pro dobu je příznačné, že holandskou lekci nehostili ministerští úředníci, univerzitní znalci,
zdravotní výbory parlamentu ani stratégové zdravotních pojišťoven, nýbrž golfový klub při moravské vísce poblíž
přehrady, nedávno očištěné od dlouholetých naplavenin. Příznivce golfu jako druh jsem poznával už kdysi dávno za
pracovního pobytu ve staré dobré Anglii a poletech pak v jejich tuzemské verzi. Obě komunity se zatím výrazně liší.
Angličtí klasikové vnímají golf jako relaxační hru a takzvaný handicap jako její nestresující součást. Naši golfoví
neoliberálové vnímají svůj handicap méně hravě jako deficit, jehož je nutno se zbavit. Naši jsou soutěživější a méně
hraví. Prý však to napětí podle Angličanů spraví dvě tři století golfové tradice. I na trávníku (greenu) pak ubude
nervozity z unikajících příležitostí. Jako při rybaření, kde se více než s deficitem pracuje se ziskem, byť často
nulovým. Po dobudovaném hřišti chtějí mít možná golfisté lépe zdravotně postaráno už nejen o sebe, nýbrž i o své
bližní, třeba hasiče, rybáře nebo střihače trávníků. Nebo vnímají zbytky příležitostí. To by pak mohlo být s aplikací
zdravotní reformy holandského typu skutečně vážné. Mohla by plynule navázat hned po současném plevelném období s
přemírou plevelných zákonů velmi neholandského typu. I takto lze o věcech rozjímat o samotě, třeba na rybách, když
kolem uší nesviští míčky či stesky handicapovaných deficitem, nýbrž komáři, vážky a zpěvné ptactvo, plnící sluch
nehluchého nehmotným ziskem. Holandská škola si pozornost vskutku zaslouží ! Ještě více pak pozice naší milé
vlasti vůči přímořskému Nizozemí, kterému moře odnepaměti hrozí problémy. My si musíme moře problémů vytvářet
sami bez boží pomoci. Moře nemaje, a už ani námořní flotilu svěřenou před lety bahamskému správci Koženému, se už sami
moc nikde v zámoří nepředvedeme. Pozdě je mířit do kolonií. Což zápecníka ochudí.
Na přednáškách mě vždycky nejvíce zaujmou žertovné obrázky a zejména čísla. I pouhá čísla mohou být veselá. Často
pobaví jejich porovnávání. Sedmnáctimilionové Holandsko spotřebuje na zdravotnictví ročně 61 miliard,
desetimilionové Česko dokonce 300 miliard. Jenže poddaní holandské koruny to mají v eurech a my republikáni v korunách.
Také tímto rozdílem je polstrována žíněnka pro předvádění reformní gymnastiky. Holandsko reformuje evolučně
dvacet let, aby svých 61 miliard euro užívalo efektivněji a příjemněji. My jsme zatím vymysleli poplatky a
příplatky pro pacienty, sankce pro doktory a zaplevelili vlast zbytnou zákonotvorbou, abychom zdravotnictví za
svých 300 miliard korun užívali stejně či hůře. A v hrůze aby peněz náhle neubylo, třeba na krizových 295 či 298
miliard. Počítám-li a přepočítávám, vychází mi to tak, že v Nizozemí mají pro zdravotní dílo při zohlednění počtu
obyvatel každoročně k dispozici třikrát více. Jsme tedy významně níže než Nizozemí, což zeměpis neučí a inspirace
přednáškou nespraví. Ale nežehrejme ! Zkusme si jen přestavit, co by se nám nebohým přihodilo, kdyby teď náhle vplul do
českomoravského suchozemského zdravotnictví onen nizozemský trojnásobek, tedy plných 900 miliard Kč. Jsem přesvědčen,
že již mlaskající by se vzrušením rozmlaskali tak hlasitě,že by v jejich mlaskání už zcela zanikly jakékoli žádosti
chorých či kritika nájemných. Ministr by třeba v prvním roce takového skoku už nenavrhoval další zvýšení
doplatků, ale odpovědní poslanci , celí modrofialoví obavou z krizové řecké cesty, by určitě nepřipustili ani jejich
snížení. Ministr by možná memorandově statečně risknul zvýšení platů lékařů z dnešních 6,25% na
6,75%,
snad až 7,0%, ale jen ve svých přímo řízených nemocnicích, protože by neviděl důvod k oslavám i v krajských
oranžeriích. Až koncem roku by mohl posoudit, zda lze cokoli dále navyšovat a zda z oněch 900 miliard Kč,
hypermarketovaných jistě jen v zájmu trpících pacientů, ještě vůbec něco zbylo také trpícímu zdravotnímu
personálu. Věřte, nevěřte, ale nezbylo by. Neboť by se v zájmu trpících dale rozestavělo, léčilo zase nověji,
vice a dráže, furiantsky nakupovalo i s tučnými příplatky, zkrátka hyperaktivně čerpalo, jak už je to
mlaskajícími léta nacvičeno. Média by jistě investigativně upozorňovala, že světová krize trvá a práce zdravotníka je
posláním. Že trojnásobek prostředků není vítězstvím a boj proti korupci také něco stojí, zejména když je jí Vláda teď
už skoro na stopě. Zdravotnictví by nezbytně dovybavila další, nyní už i řetězená, protonová a robotická centra, léčily
by nové kmenové buňky i nové kmenové klany, přibylo by panelákové diagnostiky, obchodu s bílým masem baleným do bílých
plášťů i příslibů nanotechnologických a piditechnologických řešení za makročástky a megačástky. Nové šance by dostaly
další řetězce poradců a poradci řetezců. Zdravotnictví by jistě přitáhlo do boje o zrno nové investory, gestory a
koordinátory. Bohužel nadále za obtěžujícího reptání pacientů na rostoucí příplatky a zdravotníků na neutěšené
mzdy, tedy za oněch temných hlasů ulice bez rozumu a bez vize jak řádně soukromě nakládat s veřejnými zdroji. Určitě by
zase zvítězila česká cesta, která podle pravých ekonomů sice neexistuje, ale jen proto, že do cest nepočítají rokliny a
tunely, kam sluníčko nesvítí a panbůh nevidí. Moudrá prozřetelnost dobře koná, že Českomoravskoslezsko leží výše
než Nizozemí jen geograficky, ale jinak setrvává výrazně níže v generování zdrojů. Nárůst bychom stejně jen tak
neunesli a spolehlivě proreformovali jako už nárůsty mnohé. Možná bychom ještě narušili již dosaženou nerovnováhu
a třeba se i rozhádali. Za zmínku ze zkušeností holandské reformy stojí také oněch inspirativních dvacet let, co
probíhala. Nepochybně i nás tady za dvě desetiletí doba promění. Možná nás vyreformuje k nepoznání. Přednášet o
úspěších či fiasku budou nepochybně už jiní než současní reformátoři. Nicméně podle dosud nedokonaného friedmanovského
scénáře česky pojaté šokové terapie se teď ještě musí dale doderegulovat, doprivatizovat, doodklánět a doškrtat ve
veřejných rozpočtech. Holanďané sice zdůrazňují ve svém reformovaném zdravotnictví hlavně kvalitní regulační
system, ale epochybně je trumfneme naším kontrasystémem deregulace a entropizace. Přednášku jim pak jednou zase
oplatíme v jejich klubu přátel golfu nebo mořského rybolovu. Za dvacet let strávených reformou bude i u nás
nepochybně jinak. Tempora mutantur, nos et mutamur in illis. Časy se mění a také my se proměníme s nimi.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
Regionální kancelář
Vážení spoluobčané,
dne 17.1.2011 byla otevřena regionální senátní kancelář.
Kontaktní údaje:
Palackého náměstí 634
665 01 Rosice
Mobil: 777 562 026 Telefon: 546 211 628
E-mail: jan@zaloudik
cz
Úřední hodiny: PO 9:00-12:00 , 13:00-16:00
Mobil: 777 562 026 Telefon: 546 211 628
E-mail: jan@zaloudik
cz
Úřední hodiny: PO 9:00-12:00 , 13:00-16:00Váš senátor,
Jan Žaloudík