prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

Na scénu opět přichází novela zákona 95/2004 o specializačním vzdělávání lékařů. Přinese zákon konečně zákon? Mnohým třeba smutný stav věcí připomenout, třeba i takto : Rybáři vědí, že stará štika klidně sežere mladou štiku. Vývojově vyspělejší savci se už o mláďata starají. Vývojově nejvyspělejší savec člověk se o mláďata stará ještě lépe, případně jak kdy, někdy i špatně.  Zákon 95/2004, podle něhož se mladá lékařská generace měla vzdělávat, dozrávat a dosahovat specializované způsobilosti samostatného lékaře se už od počátku nepovedl. Byl vlastně nekonzumovatelný. Ministrující lékaři se jím příliš nezabývali. V případě nutnosti svěřili interpretace zákona desorientovaným úředníkům. V očích některých manažerů velkých nemocnic se místy dokonce objevoval dravčí lesk touhy přiživit podnik  státními dotacemi určenými na vzdělávání mladým, bezbranným. Vzrušeni z nových příležitostí bylo pak ještě upevněno nevolnictví mládeže vazalskými smlouvami a pokořen zákoník práce  rozpory mezi prací vskutku vykonávanou a úvazkově zaplacenou. To vše za právní podpory, neboť bratři právníci nejsou vždy správníci. Právo káže jednat právně, nikoli vždy správně. I překlenovací sestra ministryně, odskočivší si z ředitelské funkce,  se  lékařské mládeži navíc iniciativně pomstila stanovením poplatku za atestační zkoušku. Zcela v duchu poplatkového myšlení poplatkové doby. Rybáři však také vědí, že štiky nejsou žádní myslitelé. Skočí na cokoli lesklého. Chytí se ochotně na obyčejnou třpytku, což je jen kousek lesklého plechu, který má ovšem háček. Háček třpytky s háčkem je v tom, že se na něj štika chytí, vytažena z kalných vod se cuká a opožděně diví, že háček na plíšku nenasytí. Že zákon džungle specializačního vzdělávání výrazně přispěl k revoltě mladých lékařů, o tom není vůbec pochyb. Náš nynější pan ministr ovšem moudře přislíbil vnesení zákona do džungle nápravou onoho zákona džungle. Náprava zákona džungle v zákon obyvatelům džungle  prospěšnější již prosakuje, byť až nyní po půlroční píli. Když to půjde dobře, schválí se tak zhruba za devět měsíců od prvních novelizačních slibů. Možná bylo obvyklé devítiměsíční těhotenství pro porod nápravných myšlenek nutné, možná ve snaze vyhnout se potratu. Nepochybně se však nyní musejí role sudiček při porodu kýžené novely zákona chopit hlavně jeho konzumenti, tedy mladí lékaři. V dlouhém čekání na dobro se již dokonce zbavili obrazu reptajícího davu a občansky se sdružili jako Mladí lékaři o.s. Doufám, že jsou si svého historického poslání vědomi, protože všichni jejich starší kolegové akademičtí i komoroví, ministerští, či ředitelští v dosavadní sedmileté bažině nápadů a nedohod fatálně selhali. Novela zákona bude lepší než originál, snad aspoň konzumovatelná. Přesto však i ona obsahuje nejasnosti a neurčitosti, Pracoviště se mají i nadále akreditovat pro specializační vzdělávání nebo doplňkové praxe nebo certifikované kurzy. Dotace pro první dva roky vzdělávání mají následovat residenta na jeho pracoviště.  Na které, když prví dva roky stráví resident kroužením leckde ? Má specializační vzdělávání i část teoretickou či jen  praktickou a praxi každodenní nebo i doplňkovou ? Bude základem ona každodenní praxe na domovském, dobře zavedeném pracovišti pod dohledem primáře nebo jím bude hybrid turistiky po fakultních nemocnicích a sporadických pobytů doma ? A co teoretické kurzy ? Budou ? Nebudou ? Hlásí se k ním jen lékařské fakulty nebo jako dříve i neexistující, leč dotačně fungující doškolovací ústav ? Je onou zákonně tajemnou pověřenou institucí IPVZ, který nakonec (možná naštěstí) vše přežil ? Bude dožívat nebo naopak ožívat ? A co znamená pro lékařské fakulty zákonem přiznaná role poradenská a konzultační, případně výtvarná při vytváření atestačních otázek ? Kdo zajistí honorovanou administrativu celého systému vzdělávání?  Fakulty , jak se dohadují ? Nebo IPVZ , jak si tato pověřená instituce myslí ? Či kancelář ministerstva, jak si asi ani nemyslí ? Nebo bude pověřena konat toto dílo za desítky milionů někým přihraná paneláková společnost jako donedávna ? Je spokojena Česká lékařská komora se svou účastí v systému, respektive v akreditačních komisích ? Jak zajistí nový zákon dosavadní školence bloudící systémem, když má platit až pro nové ? Kdy budou zcela zrušeny nevolnické kvalifikační dohody ? Kdy se zruší mimozákonné poplatky za atestace ? Nebo nezruší ?  Bude dobré zodpovědět tyto otázky dříve než přijdou na přetřes parlamentních matadorů, kteří detaily vnímat ani rozebírat nebudou. Detailem pro ně bude totiž celý samotný zákon vnášený do nepřehledné džungle v podvědomé neradosti z lékařské rebelie. Veřejnost i její zákonodárci totiž stále žijí v omylu, že v medicíně jde především o peníze, nové léky a úžasné přístroje. Nepochopena zůstává totiž  klíčová role vzdělanosti a kvalifikace lékařů pro  stabilitu a kvalitu systému. Skeptik to může vidět i tak, že co si teď nepohlídají lékaři mladí, mlýnskými kameny současnosti deklasovaní, to jim jejich starší, mnohdy privilegovaní kolegové nedobudou.  Instinkt péče o mladé se s krmnými dávkami a klecovými privilegii chovanců zooparku  totiž vytrácí. Požadavek mít ve věcech jasno není však kverulantstvím, je přirozený. Bylo by přirozené, aby se z nového zákona dalo ještě vyčíst, kam se má absolvent medicíny přihlásit, jak pobude na svém domovském pracovišti, jaké jsou na něj požadavky jinde, za co bude platit, komu a proč, čemu poslouží státní dotace na jeho vzdělávání, bude či nebude IPVZ, jaká bude role lékařských fakult a co je míněno onou pověřenou institucí. Odpovědi na tyto přirozené otázky se přirozeně vejdou na pouhou stránku. Pak bude přirozeně jasno a novela zákona pomůže. Bude přirozené, co je nyní nepřirozené, když pouhý letáček či stránku na webu s instrukcemi o zákonných podmínkách specializačního vzdělávání dostane každý absolvent medicíny při promoci jako dar univerzity rozumu, poučené státem rozumu. Racionalitou se totiž se pyšníme. Přirozeně se ovšem obávám, že právě s tímto přirozeným požadavkem bude problém, návrhu zákona bude tak sáhnuto na podbřišek, mohou se objevit různé interpretace i tendence mlžit.  Pyšníme-li  se  však třeba univerzitním vzdělávacím europrogramem s názvem Erasmus, připomeňme si, že onen klasik Erasmus Rotterdamský také kdysi pronesl : Co jest ve svém přirozeném stavu, nemůže nikdy býti ubohé…. A novely ubohých zákonů uboze vysvětlené by bylo jistě ubohé podporovat, neboť mladí lékaři by zůstali i nadále ubohými. Buďme tedy ostražitými a aktivně se tážícími v naději !

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.