Prý je medicína stále ohrožována nedostatkem financí. Nemyslím si to. Nikdy a nikde jich nebylo tolik, aby je s
přehledem nespotřebovala. Ani ne tak cenami práce a intelektu, ale vždy ochotně rostoucími cenami produktů
medicínsko-průmyslového komplexu. Medicínu více než finance ohrožují spíše vlivy, které účelově nahlodávají její
vědeckou i etickou podstatu. Svět informací ovládá memetika. Mem čili informace k zapamatování má tu
vlastnost, že se množí, má-li příležitost, naplno, z principu a bez ohledu na obsah. Pitomost stejně jako
moudrost.
V zájmu jednotlivém, účelovém, dočasném, stejně jako v zájmu společném, systémovém, trvalejším. Hlavně se musí dostat
do inkubátoru, replikátoru, generátoru, tisku, rádia, televize, zkrátka do množiče. (Množič je slovní
novotvar, málo anglosaský, dosti slovanský, nikoli však přímo srbský). Do množičů informací se snáze dostanou informace
prosté a předem připostrčené. Připostrkovači účelových informací se nazývají PR a vyslovují pí ár. PR agenty
má kdekdo vlivný, kdo chce ve vlastním zájmu něco připostrčit. PR agenti sunou zadané memy do širokého povědomí.Pro
kritické myšlení veřejnosti i profesionální obsah medicíny to může mít zhoubné následky.
Moderní medicína je především týmová práce, řetězec odborných činností, síť služeb. Výsledek je dán provázaností, kvalita pak spolehlivostí článků řetězce. Pokud není poměrně složitý systém řádně popsán a pochopen, laik, i mnohý odborník, se ztrácí. Mediální záchrana je však prostá : personifikace medicíny. Každému oboru přiřadit jednu osobu, která ví a řeší. Zda je řešení jen virtuální, není důležité. Memetická prostota je nefiltrovaná, pomnoží se, má zelenou. Jen toho využít. Médii i osobnostmi, které zajistí víru v zosobněná řešení. Osobnost v rozhovoru s investigativním žurnalistou třeba sdělí, že malý časně zachycený nádor se léčí lépe než velký a pozdě zjištěný. Je to pravdivé, neboť i málo rozbité auto se opraví snáze. Dále osobnost věc už neřeší a kráčí pokořit další problém. Personifikace řeší i složitá zadání stručným vyjádřením uniodborníka, že jde o problém zajímavý a složitý. A takto to stačí. Pravými perlami jsou pak titulky citující uniodborníka větou " o rakovině se musí umět mluvit". Dodal bych jízlivě, že pro úspěch odborníka to stačí. Pacientům s rakovinou to většinou nestačí. Pouhé slovo choroby těla neléčí. Zejména neléčí úrazy, infarkty či rakovinu. Pacientům nesporně dobré a vysvětlující slovo pomáhá. Medializované slovo zase pomůže držet pozici uniodborníkovi, byť by se problematikou třeba ani moc nezabýval. Stačí, když obor resprezentuje. Shrnu, že personifikace medicíny je zavádějící, hlavně v tom, že nikam nevede, brzdí a je mimo realitu.
Módním sloganem je personalizace medicíny. Podléhají mu entusiasté vracející se z kongresů i medicínská
publicistika. Prý je v ní budoucnost.Léčba přizpůsobená povaze onemocnění a každému pacientovi, jeho aktuálnímu stavu,
fyzické či genetické konstituci. Zní to logicky. Jenže co je na tom, proboha, tak nového. Vždyť již staří Egypťané,
Čínané, Řekové, Peršané, Římané.....Neznám spis či učebnici, která by nepočítala s nemocným jako s jednotlivcem,
individualitou, se specifickou a aktuální podobou chorobného stavu. Snad jen v zoufalství epidemií, morových ran či
válečných tyfových pohrom převládalo skupinové vidění odsunu, izolace a pohřbívání. Nevím, že by kdy moderní medicína
léčila třeba diabetiky nepersonalizovaně bez ohledu na aktuální glykemické profily. Nevím, že by se kdy cokoli
operovalo nepersonalizovaně bez individuální indikace. Asi se někdo nechal dočasně zbláznit univerzálním sponzorovaným
protokolem "nejlepší léčby" či megakongresovým poselstvím léčícím masám a teď to koriguje. Na takzvanou novinku
příchodu personalizované medicíny netřeba skočit, protože jsme nikdy personalizovat nepřestali. Kdo myslí, že ano,
nechť si odslouží pár služeb na chirurgii, traumatologii, interně, urologii, gynekologii, oftalmologii...atd. Drobný
molekulární marker, který možná trošku zpřesní indikaci a podpoří obrat souvisejícího preparátu není personalizační
revolucí medicíny.Je to pouze další faktor v běžném multifaktoriálním rozhodování. Asi jako když k tlaku krve
bereme
v úvahu i puls, případně stav vědomí pacienta. Důležitý je ovšem i stav vědomí lékaře. Shrnu, že medicína je z principu
personalizovaná od nepaměti a navěky dopředu. Probuzení personalizátoři nechť sdělí, co chtějí vylepšit a co prodat.
Obé kriticky vítejme.
A konečně, riziko depersonalizace medicíny je přímo úměrné objemu zbytečné agendy, která brání lékaři či sestře, aby trávili čas s pacientem a nad pacientem. Je přímo úměrné počtu parastruktur, pseudoorganizátorů, instruktorů a interferentů, jejichž přínos není výkonným zdravotníkům na první pohled zřejmý. Depersonalizovaná medicína totiž vytlačuje nejen pacienty, ale také všechny zdravotníky konající medicínu znalostmi, dovednostmi a srdcem. Neboť není vše k pouhému vyčíslení. Počítal s tím už Seneca zanechav citát : Medico pretium operae solvitur, animi debetur (Lékaři platíme za jeho práci, za jeho srdce jsme mu dlužni). Personifikátorům ani depersonalizátorům medicíny se naopak nic nedluží.
cz