Některé pojímání medicíny může vést k její újmě. Mezi kormidelníky zdravotnictví a jeho nemalých finančních toků přibývá lidí, kteří třeba i medicínu aktivně dělali, ale třeba na její smysl pod tíhou jiných úkolů pozapomněli, ovšem i těch, kteří ji vystudovali, ale nestihli k ní skutečně přičichnout, a pak i těch z oborů zcela jiných, medicíně vzdálených. Dříve či později nabývají pak mnozí z nich tvůrčí chuti doktory, kteří medicínu i vystudovali i dělají, dotvarovat a uhníst do čehosi lepšího, lépe sloužícího cílům obecným, obecním i svým. Čím méně pravidel, čím více hnětení a velkolepých prohlášení, tím pro hlasatele nového lépe.
Z míst centrálních cestou centrálních médií dvě pozoruhodná centrální prohlášení dolehla nedávno až ku mně na venkov :
- "Lékaři málo soutěží o klienty a kvalita i efektivita jejich práce by se zvýšila, kdyby o klienty více soutěžili. "
- " Vedoucí lékaře je třeba vzdělávat v byznysu, aby byznysu rozuměli. Vybrané solventní aspiranty v tom vzdělá nový druh školy a absolventi se budou preferenčně vyjadřovat i k návrhům zákonů ", to aby do toho nemluvil kdejaký neaspirant a neabsolvent , dodávám. Jsou to až smrtelně inspirující nápady, které však k realizaci daleko nemají.
K prvému lze poznamenat : Představa o takto nabyté vyšší kvalitě a efektivitě vychází z procházky vylepšovatele mezi stánky asijských trhovců, kteří o klienty jaksi soutěží, jaksi ne, výsledkem je přemíra tvarů a barev, plastů i syntetických tkanin, zčásti použitelná, zčásti pod cizími značkami, s rychlým obratem trvanlivosti, ale vždy s lácí produktu.
Za třicet let praxe v medicíně, především v chirurgii a onkologii, jsem potkal jen mizivě klientů. V drtivé většině šlo o pacienty. Mnohým šlo o zdraví, mnohým o život. Situací, kdy by se mnou o ně někdo soutěžil a chtěl si je převzít bylo vskutku jako šafránu. Asi proto, že vskutku neumíme soutěžit o skutečně nemocné lidi. Umíme jim podle místních podmínek a vlastního svědomí nabízet určité podmínky a akceptovat celoživotně tlak na zlepšování stavu. Soutěžíme možná ve výsledcích uváděných ve svých publikacích, přednáškách, statistikách , soutěžíme s vedlejším okresem, klinika s klinikou ,malé země s velkými o věhlas. O pana Nováka v iktovém bezvědomí nebo paní Novákovou s pokročilým nádorem vskutku nikdo nesoutěží. Nepokládáme je patrně dostatečně za klienty, ale za pacienty. O kosmetické vylepšování zdravé klientky slečny Novákové bychom asi soutěžit mohli, ale takovou ve skutečné medicíně hrazené z veřejného zdravotního pojištění snad ani nepotkáváme či bychom potkávat neměli. Patří volnému trhu a natažené, tedy lépe viditelné (nikoli jak se říká neviditelné) ruce tržního lékaře, který se v soutěži o klientku prosadí. Jistota však je, že o pacienty, nemocné, zejména problémové, těžko ufinancovatelné či s důvěrou vzhlížející s námi soutěžit nikdo nepřijde, a to ani po centrálním apelu.
Ku druhému tolik : Syndromu VUML se v této zemi jen tak nezbavíme. Touha učit jiné jinému než potřebují pomocí jiného vzdělávání je v tomto národě zakořeněná. Nemám teď samozřejmě na mysli neaktuální Večerní univerzitu marxismu-leninismu i s jejím oborem politické ekonomie, nýbrž jakousi Výběrovou univerzitu pro manažery a lobisty, která pod hlavičkou se zaklínacím slůvkem "business" již nabízena. Asi bych lákadlu i podlehl, kdyby byla provozována pod hlavičkou "public services", kam zdravotní péči pořizovanou za povinnou zdravotní daň řadím. " Business" a "public services" se totiž nedá solidně nabízet obojí a tak zdravotnictví živí jak "business people", tak "public services people". Nemocní pacienti se obracejí nebo jsou transferováni k "public services people", zdravější klienti k "business people", či spíše k těm, které zaměstnávají nebo by chtěli. Studenti medici jsou pořád ještě spíše konzervativně vylaďováni na medicínu jako veřejnou službu, ze zájmu to drží i mnohé doktory, ale v jisté fázi jejich vývoje se jim nabízí převýchova. Doladí prý to nikoli příslušná vysoká škola, ale škola pro vysokoškoláky, jakýsi neoVUML. Manažerů je třeba a bez lobingu toho moc nedohadují ani v dohodovacích řízeních, natož v nedohadovacích. Management je s lobingem nyní již svázán jako oni marxisté s leninisty, byť by se ve skutečnosti ideově ani podporovat neměli. Jaksi se pozapomnělo, že nelze učit chaosu. Budou-li nakonec ještě někdy i racionální pravidla, která vydrží , rádi si je všichni nastudují samostudiem pod duchnou i bez lektorů. Ostatně mezi lektory huráškol se občas dříve našli, a také nyní možná najdou, i ti, kteří lektorstvím tápajícího řeší své dřívější či současné problémy, nelze snad říci že mindráky.
Doktory, prosím, do soutěží o pacienty-klienty ani do VUMLů, starých či nových, netlačit ! Takovéto pojímání povede jen k ujímání medicíny. V Knize cesty a síly, Tao te tingu, k tomu taoisté již kdysi dávno poznamenali : "Škodí víc ztráta nebo zisk?" a "Velkou nádobu neuděláš hned."
cz