prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

1. Co od projektu Discovery očekáváte a jaký je vlastně inovační potenciál v české biomedicíně?
Projekt Discovery (objev) bych raději a v dílčí naději označil projektem Recovery (obnova či oživení). V zásadní objev něčeho na naší scéně až tak nevěřím, v nutnost obnovy a možnost dílčích náprav marasmu však ano. České farmaceutické firmy jsou vyhubeny, lékové inovace se tedy dějí jinde. Národní firmy pro přístrojovou základnu přežívají či místy i regenerují spíše v oblasti menších pomůcek než u zásadních technologií. Významné výsledky ze základního výzkumu inovují medicínu u nás jen velmi nepřímo, až po delší době a  nakonec stejně spíše cestou zvenčí. Máme ostatně zkušenosti s osudy  českých objevů jako Wichterleho čočky z hydrofilních gelů, mikrovlnek, léků proti HIV, inhibitorů cyklin-dependentních kiná a dalších. Ve skutečnosti můžeme reálné inovace v naší medicíně přinášet pouze v nápadech na implementaci nových technologií a přístupů do současných procesů a tyto procesy dále propracovávat. Neumíme také dosud řádně hodnotit jejich přínosy, bezpečnost či efektivitu. Vůbec otevřena zůstává celá oblast HTA (Health Technology Assessment) či EBM (Evidence-Based Medicíne) vedené u nás bez opisování zahraničních údajů . O obou se zde hodně povídá a málo se v nich činí. Inovace v těchto směrech jsou však reálné a mohou hodně přinést medicíně jako oboru i lidem jako konzumentům zdravotní péče či odborníkům v biomedicíně pracujícím. Ostatně jako v celé historii je i nyní skutečná inovace jen novou kvalitou, která musí být rozpoznaná, pravdivá a v praxi využitelná. Mimo to zbývají už jen inovační řeči, byť třeba i podpořené prázdnými impakt faktory. Jsem velmi  opatrný k impaktu impakt faktoru, podporuji spíše impakt vektor.   

2. Pomineme-li finance, jak ještě motivovat mladé výzkumníky k tomu, aby své zkušenosti zúročovali v českém prostředí a neodcházeli do výzkumných center v zahraničí?
V současné době lze motivovat mladé výzkumníky především tak, že je přestaneme demotivovat. Hanebnými odměnami, marginalizací a  byrokratizací vědy , bludnými prioritami a nejasnými  perspektivami. Po krátké periodě postmoderní a informační společnosti začíná převládat společnost reduktivně účtařská. Jejím hlavním rysem je nedostatek prostředků paradoxně plynoucí z nadbytku zisků.. Dřívější bohové a bůžci, kteří nabádali, motivovali, provokovali k myšlení a přinášeli uspokojení z poznání, uznání či obecného prospěchu se zmítají v křečích, umřeli nebo před vítězícím Bohem utekli jinam. Vítězným bohem se stal  Bůh zisku, který se však  stejně obratem proměňuje v deficit a vyvolává pocit zmaru v mnohých, tedy  i v mladých výzkumnících. Absolvent vysoké školy vstupující do výzkumu přímo zde ve vlasti je jistě osoba odvážná, romantická, asketická až masochistická a stále více vzácná. Určitou naději budí výzkumníci, kteří se mohli na pár let nabít motivací v zahraničí a  vracejí se, aby zdejší poměry měnili. Především těm je třeba pomoci než to z nich vyšumí. Když sleduji jak miliardy z eurofondů v gesci lidí evidentně neinformovaných až hloupých mizí na nesmysly či sem ani neprojdou, je mi smutno z promarněných příležitostí. Asi je těžké dosáhnout, aby si demokracie do čela volila kvalifikované, poctivé a akční vizionáře, spíše se spokojí s kdečím a učí se lepšímu až po četných zkušenostech z horšího. Dovedu-li stav věcí, k němuž jsme dospěli posoudit i já,
o to citlivěji to vnímají mladí aspiranti. Míním aspiranty na lepší zítřky.  

3. Co byste považoval za nejpotřebnější inovaci ze svého pohledu, respektive ve Vašem oboru?
Inovaci racionální struktury, inovaci cílů a vizí, inovaci kvalifikované reprezentace, inovaci nakládání s veřejnými zdroji ku veřejnému prospěchu, inovaci rozumu, inovaci v oboru mém
i v mnoha oborech ostatních.

Prof. MUDr.Jan Žaloudík, CSc.