Když dělají kotrmelce děti na pažitu je to přirozené a zdravé. Když dělají kotrmelce dospělí lidé, je to veselá
podívaná. Zejména na starší pragmatiky, kteří už neskotačí jen tak a zadarmo. Když dělá kotrmelce odborné grémium, je
to již matoucí. A když dělá kotrmelce odborná společnost, stává se z ní společnost v kotrmelcích. Již na sklonku
léta roku 2006 při střídání levého ministra za toho pravého oznámil předseda onkospolečnosti, že je ohrožena
onkologická léčba národa, neboť není na jakési léky, byť ještě bylo. Málem to stálo odvolání tehdejšího jeho
nemocničního ředitele, překvapeného stejně jako mnozí cvičným poplachem v okurkovém období. Málokdo totiž
porozuměl, že při střídání ministrů a vlád lze uskutečňovat snáze farmakoprůniky, jakož i bez rizika pošlapat poražené
a zaskvět se hrdinsky před nastupujícími. Rok 2007 pak živil naději, že „už je to tady“ a vše bude reformováno ku
prospěchu, včetně pravidel cenotvorby léků zadané na rok 2008. Onkospolečnost hlásala tezi „správný lék správnému
pacientovi“. Inovativně tak otřepala základní medicínské poznání, že totiž indikace se mají v medicíně ctít a
pacienty s nádory bez receptorů zbytečno léčit preparáty, vážícími se na ony neexistující receptory, byť to
prodejům prospívá. Země spěla k moudrému klidu. Avšak už v roce 2008 bylo živo. Záměry a chutě se
vyjasnily, země zpoplatkovatěla, hejtmansky zoranžověla, sebereflektovalo se a na Silvestra se rozloučil z vůle
spoluvládců reformní ministr. Kontinuita snažení však zůstala zachována, neboť ministra hravě zastoupil ve snažení
náměstek pro veškeré zdravotnictví, ostatně jako již předtím. Náměstek veškerého zdravotnictví pak v roce 2009
vítězně prohlásil, že poplatky prospěly také tomu, že poprvé v dějinách byla v onom roce zajištěna onkologická
péče všem pacientům. Předseda onkospolečnosti hbitě přisvědčil a potvrdil, že vskutku poprvé v dějinách se
v roce 2009 dostalo všem onkologickým pacientům všeho jak náleží. A tak byla radost onemocnět rakovinou
v roce 2009. Smůlu měli ti, kteří onemocněli rakovinou už dříve v dobách poplatkově a náměstkově
nezajištěných. Poněkud to pozlobilo jen zástupce nechemických onkooborů, které dle jejich názoru v onkopéči
nabízely vše jak náleží i léta předtím. Jenže lid, náměstci ani média netuší, kde se těžiště onkopéče nachází,
takže převládlo uspokojení jak dobře ty třicetikoruny vyřešily nákladnou bioterapií a vše potřebné. Nýčko, na sklonku
roku 2010, jsem však zaslechl z rádia, že shromáždění v mém milovaném onkoústavu jednalo znovu o krizi, že
léčba pro všechny nebude jak dříve deklarováno. Předseda onkospolečnosti takticky oznámil, že si dovede představit
škrtnutí třeba zrovna oné úžasné biologické léčby a předhodil neznámé viníky k ukamenování neznámému davu.
Hned na to však oznámil, že vše bude pro každého potřebného, ale jen do konce roku A nato zase sdělil, že
k limitované onkopéči se ti noví dostanou, když před nimi někdo léčbu ukončí nebo zemře. Takže jakási fronta
čekatelů na řádnou onkopéči. Tou se teď už rozumí jen pár výjimečně drahých preparátů takzvané bioterapie, fungujících
však stejně jen v kombinaci s ošumtělými postupy, samostatně nikoli. Náš pan ministr k tomu říká, že je
čestné oznámit lidu, že na všechno není. Svatá pravda. Zajišťovači bioterapie budou teď konvertování ve škrtače nebo
přidělovače bioterapie. Po roce 2009, kdy poprvé v dějinách všem všechno v onkoléčbě zajištěno poplatkovým
manévrem, už v roce 2010 všem všechno zase nezajištěno. Třeba to nejsou proklamační kotrmelce, ale jen ohebná
dočasnost gumových bombónů žužu, které se po chvíli přežvykování v ústech rozplynou. Ještěže starost o dobro
pacientů stojí v této zemi vysoko. Je hned na pěkném třetím místě za prioritním úsilím , aby neklesaly prodeje a
ve vedení se udrželi ti praví dosazení. Obé trochu souvisí. Jak to bude s onkopéčí v roce 2011 se zatím neví,
ale prý všichni potřební indikovanou biologickou léčbu dostanou. Když lékař neposkytne pacientovi to nejlepší
(rozuměno nejdražší - a klesnou prodeje), je prý to podle předsedy onkospolečnosti špatně. Ale je také špatně,
když sice poskytne to nejlepší, ale dostane tak nemocnici do ekonomického propadu. Může prý být i propuštěn
z ekonomických důvodů. Tedy lékař, nikoli ředitel. V předsedově vizi má tedy zachvátit strach kromě pacientů
i lékaře. Velitelé odborných společností, nemocnic i ministerstva to budou spíše jen pozorovat a poskytovat rozhovory
investigativním novinářům, o tom, co vypozorovali. Pojišťovenští velitelé z toho mají naopak neurotickou vyrážku,
neboť sami po léta nevědí, co je vskutku nutné a za čím je pouze nátlakový marketing. Nejsa již strašeným ani
strašícím, porovnávám si pro obohacení svého občanského názoru, co bylo, je a bude společné onkologické péči a
autoservisům. Léčba onkologicky nemocných i opravy automobilů byly a zůstanou zajištěny. Některé přídatné, zbytné a
nezaplatitelné leštící procedury budou vypouštěny. Dohadování bude o tom, kdo bude vypouštěčem a kdo vypuštěn. Na
operace nádorů a opravy motorů bude naopak vždy, bude-li mít v tuzemsku kdo operovat a opravovat. Nejprodejnější lékaři
a mechanici budou dále stimulováni chemickými agenty, aby periodicky děsili národ, že pokles prodejů chemických
přípravků ohrozí osudy a dopravu. Naše bohatá zadlužená země se postupně pod tlakem paradoxů doby vydá na dlouhou cestu
k racionalitě, ležící kdesi v mlžných dálavách. Ubude trošku kotrmelců, honorovaných aktivit a CBM
(confidence based medicine) čili medicíny založené na víře. Zábava se soustředí nejen na údaje od
jiných, ale také na vlastní hodnocení výsledků. Oprýskaná zeď dřívějšího nezájmu o domácí data bude nově omítanou
promítací plochou konferenčních objevitelů. Snad pak velké nemocnice konečně založí i oddělení klinických hodnocení,
jak mělo být už na počátku, a všimnou si priorit, dat kupených a ne pouze kupovaných, údajů z onkoregistrů a
zdravotních pojišťoven, začnou je analyzovat a chápat, zjistí co je HTA v praxi a mnohé další. Pomalu se poposuneme.
Třeba už děti našich vnoučat budou spět k pěstované moudrosti chrochtavě přibírající na váze
v ústrojném chlívku, který máme však ještě před sebou k vyčištění my dosavadní. Mladí lékaři, po návratu
z akce „děkujeme, odcházíme|“, snad shovívavě přehlédnou veselé kotrmelce skutečně odcházejících pragmatiků
jako zábavná, ale ožebračující představení z poslední pětiletky.
Zůstane však jisté, že cena běžných operací nádorů se z dosavadních dvou až pěti tisíc korun ani v budoucnu
nezvýší, neboť na to nebylo, prý není a zase nebude. Ale netřeba se bát. Chirurgická léčba nádorů bude prováděna stále,
protože nádor se prostě odstranit musí. Starší garnitura chirurgů je ještě cvičena pro naléhavé výkony na
plukovních obvazištích a v polních nemocnicích, kdyby bylo nejhůře. Nejhůře ovšem nikdy nebude. Vždy totiž může
být ještě hůře než nejhůře a smysluplné léčby nádorů se onkokotrmelce týkají jen částečně. Ostatně také ozařovací
přístroje máme už nakoupeny, leckde i s iniciativním přeplatkem nad obvyklé světové ceny. Medikamenty snesitelných
cen nám z trhu rovněž jen tak nestáhnou. A časnější záchyt nádorů, který zase v nouzi znovu objevíme jako
chytré řešení, stojí méně než pozdní sběr. Tak třeba jednou ještě na onkologii ku prospěchu nemocných i ušetříme.
Končím znakem smajlíkem J, patronem všech kotrmelcujících.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
cz