Rostou možnosti až k nemožnosti. Roste produkce. Rostou zisky. Rostou kupodivu i dluhy. Rostou i doporučení k záchraně půstem. Roste nekompetence a darebnost. Roste parazitismus.
Je správné, že rostou i protesty. I protesty lékařů. Již dříve protesty lékařů polských, nedávno lékařů českých, nyní i lékařů slovenských. Nelze se divit, lékaři jsou z principu svého poslání i z nutnosti vzdělaní, odpovědní a až příliš dlouho ukáznění. Projevy protestů mohou být v detailech různé, důvody jsou stejné. Protesty se budou nepochybně vracet a pokračovat až do korekce a stabilizace systému, k nimž dojde asi až v příštích generacích, neboť nemoudrost kormidelníků převládá a zaplevelení systému společnost toleruje. Mračí se sice, mručí nevolí, ale toleruje. Pokračuje degenerace systému organizace a financování zdravotnictví, v němž jsou spravovány nemalé a stále rostoucí prostředky.
Na okraj dění jsou vytlačováni jak pacienti, tak zdravotníci. Jejich názory a požadavky jsou bagatelizovány, jsou pokládány za neúměrné, nemístné až zvlčilé. Pacienti si mají více připlácet a zdravotníci se mají více ukáznit v oprávněných mzdových požadavcích.. Hlasité cinkání výběrčích strojků na třicetikoruny a pokřik některých mediálních inkvizitorů přehlušují šepot rozumu a potřebná řešení pouze oddalují.
Co to tedy bují a spotřebovává nemalé zdroje, že jakoby chybějí pro pacienty na straně jedné i pro řádné ocenění zdravotníků na straně druhé ? Je to hlavně zbytněla zbytnost a nezažranost parazitujících. Získala legální i ilegální prostor touha po ziscích z veřejných služeb a veřejných zdrojů. V jisté etapě bloudících nezralých komunit je z historie znám tanec kolem zlatého telete či zběsilost kolem nalezišť na Klondiku.
Tak je i nyní. O hodnotách, o přerozdělování i vysávání zdrojů zdravotního pojištění rozhodují nezbední bakaláři, darební lobisté, zbytní dealeři, pasáci zdravotníků i pacientů. Ani takzvaní krizoví manažeři z krize nikoho a nic nevyvádějí a nezřídka krizi sami působí. V dohadování o procentech zisků, marží, profitů a redukcí nezbývá prostor k diskusi o požadavcích pacientů či zdravotníků, pokud si je nevynutí revolta. Revolta má naštěstí stále ještě formy velmi citlivé. Zdravotníci mají sice v rukou silné argumenty i jisté zbraně, při vyhrocení situace se však bohužel dostávají eticky na hranu. Vždyť podle převládajícího mínění společnosti pouze zdravotníci mají v poslání altruismus, nezištnou pomoc bližním a zdrželivost. Posláním pacientů má prý stonat, spotřebovávat, připlácet a mlčet. A posláním všech oněch dalších účastníků systému, zdravotně zbytných, často darebných, je generovat z nemocí neúměrné soukromé zisky a spřádat mazané úniky zdrojů. A konečně je vždy mediálně snadné obrátit nemocné a ohrožené proti lékařům, jedny zdravotníky proti druhým, relativně spokojenější proti nespokojeným.
V přírodě i ve společnosti vždy dochází k pohybu především na hranách a rozhraních. Nezralá společnost s bující arogancí, s modlou zisků, kde slušnost je pokládána za slabost, zatím revolty občanů žijících z vlastní práce, zdravotníků i většiny pacientů, mít bude než se stav věcí napraví. Trpíme paradoxem půstu z růstu. Půstu nezaslouženě deklasovaných z růstu nenažranosti nezaslouženě privilegovaných.. Trpíme růstem nadbytečného a půstem nezbytného. Ať už v Polsku, Česku, na Slovensku, a brzy třeba i na Ukrajině, v Moldávii či Mongolsku, všude, kde vzniká zvlčilý prostor pro nezasloužený zisk nemnohých na úkor mnohých..
(pro Zdravotnické noviny)
cz