Přestaňme odhánět mladé ze zdravotnictví !
Povolání lékaře či zdravotní sestry bylo dlouho pokládáno za vážené a prestižní. A to bez ohledu, zda bylo doceněno.
Co zůstává zdravotníkům nezaplaceno se většinou, a to i mediálně, dolepuje řečmi
o poslání, neboť kromě zdravotníků a učitelů už snad jinde poslání nutné není, tam všude lze žádat platy přiměřeně nebo
i nepřiměřeně vysoké a zisk znamená úspěch. Myslím, že si na tuto podivnou pozici dokonce zdravotníci zvykli a tak
dříve než debatu o svých platech vždy předsazovali požadavky na vybavenost pracovišť moderními přístroji a léky jako ve
vyspělém zahraničí, aniž by se chovali podle současných ekonomických pravidel k maximalizaci svého prospěchu.
Předsazovali naivně prospěch pacientů.
Teď už je však těch políčků a ústrků příliš ! Starší je nějak přežijí nebo dožijí, ale mladí už se takto masochisticky chovat nemusejí, zejména když kromě přiměřeného ohodnocení se jim nedostává dřívějších jistot, tedy přístupu ke specializaci a zvyšování kvalifikace po promoci. Žádali navýšení platů, dostane se jim snížení. Očekávali přístup ke vzdělávání aspoň takový jako měly předchozí generace a s jakým se setkávají ve vyspělém zahraničí, dostalo se jim destrukce systému specializačního vzdělávání s mnoha nejistotami. Očekávali řešení nespravedlivě nízkých pracovních úvazků, dostalo se jim v různých nemocnicích různého přístupu až po zastrašování a nevolnictví. Očekávali řešení přesčasů s eurolimitem 416 hodin ročně, realitou je obcházení pravidel různými způsoby a zátěž násobně vyšší než ona zákonná. Někteří očekávali, že jejich zájem zůstat učit na fakultách v méně atraktivních oborech se stárnoucím sborem bude oceněn, setkají se však ve školství ještě s horšími podmínkami než ve zdravotnictví. Očekávali, že jejich zájem o vědeckou práci bude přínosem, zejména v klinických oborech se však stává pouze komplikací a přítěží uplatnění. Očekávali, že odchody do zahraničí dosahující už třetiny ročně promujících vzbudí obavy o budoucnost českého zdravotnictví, odpovědí je jim, že to vlastně nevadí a ať si jdou. Zdravotní sestry, asistenti a laboranti očekávali, že deklarované požadavky na vysokoškolské studium budou přínosem a nikoli spíše přítěží pro vedení mnohých nemocnic, kterým tak jen zvyšují náklady.
K čemu bude, že lékařské fakulty stále usilovně pracují na zvyšování kvality výuky, ať již výstavbou
kampusů, rozšiřováním možností názorného vyučování či elektronickými prostředky jako je třeba unikátní síť
lékařských fakult Mefanet, organizací stáží v zahraničí a podobně ? Už léta prudce narůstá
feminizace medicíny, protože muže s jejich představami o výdělku a prosperitě už systém vytlačuje. Více
pečovatelsky zaměřené ženy však brzy tento systém odmítnou také, zejména stává-li se neslučitelným
s jejich posláním matek, často i živitelek. Nezačneme-li se urychleně zabývat problémy začínajících a mladých
zdravotníků v celém jejich komplexu a hledat pro ně rychlá řešení, budeme-li pokračovat ve vyhánění a odhánění
mladých z našeho zdravotnictví, nebude mít nás, nyní zodpovědné, brzy kdo léčit. Ostatně ani ty dosud sebevědomé,
akční a úspěšné až budou méně akční a méně sebevědomí. Klesne dostupnost i kvalita péče.
Budoucnost zdravotnictví není v technice a
v lécích, je ve zdravotnících ! V jistotách, které mají či nemají, je jádro stability celého
systému!
cz