Téma poplatků zavedených ministrem Julínkem překrylo v posledních letech důležitější problémy zdravotnictví . Diskuse nad poplatky zcela zastavila potřebné změny a úpravy českého zdravotnického systému. Sám bývalý ministr se svým týmem se stal hlavní brzdou kultivace zdravotního sytému.
Poplatky přitom přispívají do celkového objemu peněz, které spotřebuje naše zdravotnictví jen 2% - tedy zhruba 5 miliardami Kč. Ročně ale systém „stráví“ 260 miliard Kč .Nicméně systém financování zdravotnictví se na tento dvouprocentní příspěvek rychle adaptoval, nechce se ho vzdát a hrozí rozpočtovým deficitem . Riziko deficitu je však mnohem vyšší než ona 2% , jeho podstata je v nastavení celého sytému : hlavně v neregulovaných nákupech všeho a všemi. Ona dvě procenta získaná na poplatcích navíc tak potřebné změny spíše „zatemnila“ a oddálila… nevylepšila ani platy zdravotníku , nezvýšila ani jistotu pacientů.
Současný nový ministr Heger je zkušený a solidní odborník, který se v daném problému dobře orientuje .Dnes mu nezbývá než léty nashromážděný a Julínkem ještě prohloubený chaos ve zdravotnictví postupně napravovat . A racionálně a postupně se vyrovnat i s poplatky.
Ať už se tedy struktura a výše poplatků bude proměňovat jakkoli, měli by občané rozumět jejich smyslu a určení. Je třeba jasně pojmenovat, co je regulační poplatek a co má regulovat (třeba zneužívání pohotovosti nebo zbytečné návštěvy specialistů), co provozní příplatek (třeba za hotelové služby při pobytu v nemocnici) a co je spíše jakési svévolné "zdravotní mýtné" (jako jsou poplatky za recept v lékárnách). Je také třeba vysvětlit, kdo a jak oněch poplatků využívá.
V budoucnu se stejně nevyhneme navýšení zdravotní daně, neboť při vysoké kvalitě a dostupnosti zdravotní péče je Česká republika svými necelými 7% HDP/ udržovanými již dvacet let/, stále o jedno až dvě procenta pod průměrem EU. Zvýšit zdravotní daň před tím než se celé zdravotnictví dá do pořádku a bude se vědět, kudy „mizí“ peníze do „černých děr“ by však bylo neúčelné.
Nebudou-li takové prosté a jednoduché věci jako jsou poplatky občanům vysvětleny a zdůvodněny, bude přetrvávat neprůhlednost systému a nedůvěra v jeho nutné „proměny“. . Byla by to velká škoda, neboť z minulého období už víme , jak lze nepromyšleným humbukem kolem takzvané reformy skutečně potřebné reformní kroky zcela zabít. Neměli bychom v této cestě pokračovat ani naslouchat zkrachovaným rádcům.
cz